Jsem na světě šest desetiletí a většinu toho času mě různí „odborníci“, aktivisté i politici straší překročením bodu zlomu, z něhož už není návratu. Celý můj život předpovídají zánik Země plni přesvědčení, že na záchranu už nezbývá čas. Na Letné dokonce tikají osudové hodiny, které ty zbylé vteřiny odpočítávají jako ve fantastickém filmu. Ale léta běží, Země existuje a voda i vzduch jsou každým rokem čistší, nejčistší dokonce tam, kde je nejrozvinutější průmysl. Podnebíčkáři mě kdysi strašili vyhynutím ledních medvědů, ale mezitím se počet medvědů zdvojnásobil. Prorokovali roztání pevninských ledovců, ale od těch dob začaly ledovce zase zázračně růst. Varovali před údajně strmě rostoucí globální teplotou, ale skutečné teploty pak 25 let stagnovaly. Děsivé předpovědi se dosud nikdy nenaplnily. Jistě právě proto alarmisté potichu nahradili termín „globální oteplování“ novým názvem produktu svého marketingu, „ochranou klimatu“.
Strašitelé používají citové vydírání, aranžované fotografie a manipulace, podle nichž se na změnách podnebí způsobených lidským pustošením shodli všichni světoví vědci s tím, že změny jsou to škodlivé, zlé, nebezpečné, smrtící. Faktům se však cíleně vyhýbají. Podle nich se věda schvaluje na světových fórech a konferencích, ačkoliv v té skutečné se nehledá konsenzus, ale vyvracejí se teze. Před veřejností tak pseudoklimavědci zamlčují, že v době velkých dinosaurů byla teplota na Zemi o 10 stupňů vyšší než dnešní; že v době, kdy Země zažívala třetihorní ráj rozvoje flóry i fauny, bylo tepleji o 8 stupňů, že nejvyšší úroveň CO2 v celé známé historii a mnohonásobně vyšší než dnes byla na naší Zemi v období kambria, tedy před 530 miliony let; že hladiny moří se měnily, co svět světem stojí a co oceány existují, a že víceméně trvale rostou od poslední doby ledové. Nebo že v teplejších a vlhčích obdobích se vždy dařilo kvetoucím civilizacím, zatímco chladnější a sušší epochy bývaly doprovázeny hladomory, válkami, stěhováním národů a rozvraty kultur. Nebo že střídání různých klimatických období probíhalo mnohdy daleko rychleji, než by se nám zdálo. Že počet velrybích keporkaků v západním jižním Atlantiku se mezi lety 2006 a 2022 zdvojnásobil. Že se v Minnesotě, Michiganu a Wisconsinu počet šedých vlků zvýšil z 1100 v roce 1975 na 3600 v roce 2018. Že v celých Spojených státech bylo v roce 1963 pouze 487 párů orlů skalních, zatímco v roce 2006 už 10.000. Dnes jsou větrné turbíny jedinou velkou hrozbou pro orly bělohlavé, přičemž vláda otřesně přiděluje povolené kvóty zabíjení orla bělohlavého pro každý stroj.
Fakta se těm blouznivcům do krámu nehodí. A jak trefně napsal sociolog Barry Glassner v Kultura strachu, jeho vyvoláváním „politici získávají voliče, časopisy čtenáře, televize diváky, neziskovky nové členy, šarlatáni odbyt pro své léky, právníci hromadné žaloby a korporace tak prodávají své výrobky.“
A nejen to. Státy získávají moc vnutit svým občanům „správné“ chování vystrašením veřejnosti a následným schvalováním restrikcí. Podívejme se na náš parlament. „Jak má vypadat český klimatický zákon?“ Tak se jmenuje seminář, který proběhne 27. února v Poslanecké sněmovně. Povšimněte si, že organizátor se už ani neptá, zda vůbec klimatický zákon potřebujeme. To by totiž musel vysvětlit, proč mu nestačí stávající předpisy chránící přírodu a krajinu, ani ty zdravotní, hygienické, zemědělské, průmyslové, české, mezinárodní či eurounijní.
Ve skutečnosti žádný klimatický zákon nepotřebujeme, tím spíš s nečeským názvem pro fenomén odjakživa nazývaným podnebím. Důvodů pro odmítnutí takového zákona je hromada. Celá agenda klimaalarmistů stojí na vylhaných a účelových datech a nepravdivých tvrzeních, což ukazuje mj. skandál Climagate, v němž vyšlo najevo organizované falšování údajů (třeba středověkého teplotního optima). Mezitím, jak roky běžely, děti demonstrovaly namísto učení, mladí se přilepovali k silnicím a poškozovali umělecká díla, bohužel se podnebíčkářství stalo novým celosvětovým náboženstvím.
Jak tedy zní závěr a odpověď na tu v nadpise položenou otázku? Žádný nový náboženský zákon proti lidem a na ochranu podnebí nepotřebujeme. A kdyby jen to! Český klimatický zákon by byl nejen zbytečný a nepotřebný, ale v dnešní době, podmínkách a situaci smrtící. Přijmeme-li ho, zničí prosperitu, rozvoj, tradiční průmysl i lidskou svobodu. A aktuálními slovy dneška zabije i pravdu. Pravda totiž zní, že strach je třeba mírnit, nikoliv přiživovat.
Autorka je prezidentka Unie rodinných advokátů a senátorka