POLEMIKA: Omyly pánů Pokorného, Sejáka a Bartoně
19.9.2025 vyšel na Neviditelném psu článek pánů Pokorného, Sejáka a Bartoně „KLIMA: Vědecká měření prokazují mizivý vliv CO2“. Pánové v něm polemizují s Expertním stanoviskem AVex 4/2020 „Klimatická změna – fenomén současnosti“. Uvádějí například, že materiál přišel „se světově unikátním tvrzením, že Slunce prý dodává na zemský povrch globálně jen jednu třetinu energie a dvě třetiny prý přicházejí zářením atmosféry v podobě skleníkového efektu.“ Následně považují toto tvrzení za „vědecky nekompetentní expertní tvrzení ÚVGZ, které popírá základní školské znalosti, učebnice meteorologie i základní poznatky fyziky, zejména pak principy Stefan-Boltzmannova zákona“.
Ladislav Metelka |
Než bych tady složitě popisoval transformace radiační energie v atmosféře, úplně bude stačit podívat se na měření. Ono se to totiž měří i u nás, konkrétně na Solární a ozonové observatoři ČHMÚ v Hradci Králové. A jak je známo z fyziky – základem je experiment, tedy i měření.
Měří se tzv. globální záření, tedy viditelné sluneční záření, přímé i rozptýlené, z celé horní polosféry, ale i infračervené záření oblohy, dopadající na zemský povrch (v tomto případě z oblohy s odstíněným slunečním diskem, tedy skutečně jen záření z oblohy).
Není problém se na ta čísla podívat a snadno zjistíme, jak to je. A zjistíme, že v ročním průměru je opravdu cca 74% záření, přicházejícího k povrchu, právě infračervené záření oblohy a jen asi 26% je viditelné sluneční záření (přímé a rozptýlené dohromady). Ten poměr se pochopitelně mění během roku, v zimě až okolo 90% radiačního příkonu k povrchu tvoří infračervené záření oblohy, v létě je to kolem 60%.
Ať se to pánům Pokornému, Sejákovi a Bartoňovi líbí nebo nelíbí, ať s tím souhlasí nebo nesouhlasí, pánové prostě nemají pravdu. Informace v Expertním stanovisku AVex 4/2020, že totiž „Asi jedna třetina této energie přichází ve formě slunečního záření a zbylé dvě třetiny ve formě vyzařování (sálání) atmosféry směrem k povrchu Země, tj. skleníkového efektu atmosféry.“, je v zásadě správná. Tady je ale vidět, že pánové Pokorný, Seják a Bartoň nerozlišují přirozený skleníkový efekt a zesílený skleníkový efekt, ať je způsoben čímkoli. To „zesílení“ samotné (v intenzitě IR záření o cca 3 W/m2) totiž představuje v denních sumách jen asi 250 kJ/m2, což je v průměru necelé 1% denních sum infračerveného vyzařování atmosféry. Více než 99% IR záření z atmosféry k povrchu je tedy přirozený skleníkový efekt, který tu byl už dávno v minulosti.
Pokud byste si chtěli ty výsledky zkontrolovat, tak data jsou volně k dispozici. Globální záření zde a IR vyzařování oblohy zde. Jsou to ve všech případech denní energetické sumy uvedeného záření v kJ/m2.
Tvrzení v Expertním stanovisku AVex 4/2020 tedy nepopírá „…základní školské znalosti, učebnice meteorologie i základní poznatky fyziky, zejména pak principy Stefan-Boltzmannova zákona“. Pánové ve skutečnosti neodhalili chybné tvrzení v Expertním stanovisku, ale jen svůj krajně neodborný až diletantský přístup k problému. Měření je jasně usvědčují ze lži. Jejich chybná úvaha vychází jen a jen z toho, že nechápou základní principy radiační bilance zemského povrchu a navíc si svá tvrzení a svou kritiku ani neověřili na naměřených datech, která jsou k dispozici všem.
Následně vyšel 23.9.2025 na Neviditelném psu další článek pana Bartoně „KLIMA: Vědecký objev 21. století“, ve kterém si pan Bartoň stěžuje, že za svůj článek z 19.9.2025 byli „opět napadeni českými „klimatology“ za šíření lží“. No, jednak nejen „klimatology“ v uvozovkách, ale i klimatology bez uvozovek. A že šlo opravdu o šíření lží jsem ukázal v předchozím textu.
Ale hned o kousek dál se pan Bartoň uchyluje k další lži: „Základním zaklínadlem našich i světových „klimatologů“ je statistika růstu koncentrace kysličníku uhličitého, která koreluje s růstem střední teploty na Zemi.“. To ani omylem. Neudělal to ani Svante Arrhenius, který už na přelomu 19. a 20.století formuloval základní principy skleníkového efektu. Všechno to vychází z proměřených absorpčních spekter CO2 v infračervené oblasti a z Planckova zákona. Stefan-Boltzmannův zákon, který pan Bartoň často zmiňuje, vychází z Planckova zákona, ale je tady celkem k ničemu, protože nevyjadřuje spektrální závislost vyzářené energie a nelze ho tedy použít pro posouzení absorpce IR záření na molekulách CO2.
Částečnou pravdu má pan Bartoň v tvrzení, že je tu souvislost s albedem. Ale jinak, než si myslí. Pan Bartoň píše: „Mnohem větší efekt má totiž odlesňování, které může být doprovázeno vyšší absorpcí slunečního záření zemským povrchem.“. Tedy odlesňování vede podle pana Bartoně ke snižování odrazivosti povrchu (albeda) a vyšší mírou pohlcení radiační energie na povrchu. Když se ale podíváme, jakých hodnot dosahuje albedo různých povrchů (např. zde), vidíme, že les patří k povrchům s nejnižším albedem. Odlesnění by tedy s největší pravděpodobností vedlo ke zvýšení albeda (odrazivosti) a tím ke snížení absorpce slunečního záření na povrchu. Tedy úplně opačně, než co předpokládá pan Bartoň.
Nicméně k poklesu albeda zřejmě dochází (zde). Příčina je ale jinde, než si pan Bartoň myslí. Vysvětlím to ale z trochu jiného konce:
Teplota troposféry roste. To je naměřeno a nemá smysl s tím polemizovat. Tím ale roste i schopnost vzduchu pojmout vodní páru. Tady musíme rozlišovat mezi specifickou vlhkostí (množství vodní páry v 1 kg vlhkého vzduchu) a relativní vlhkostí (mírou nasycení vzduchu vodní parou). Jsou to dvě různé charakteristiky a také se chovají různě. Budeme-li mít např. vzduch o teplotě 20°C a relativní vlhkosti 60%, bude jeho specifická vlhkost 10,374 g/kg. Zvýšíme teplotu vzduchu o 2°C a přidáme do něj 0,89 g vodní páry na 1 kg vlhkého vzduchu. Specifická vlhkost stoupne na 11,263 g/kg, ale relativní vlhkost klesne na 58%. Obě vlhkostní charakteristiky se tedy při změně teploty vzduchu mohou pohybovat i „proti sobě“. Lze si to snadno ověřit třeba na tomto kalkulátoru vlhkostních charakteristik.
V klimatickém systému obě tyto charakteristiky jdou dlouhodobě „proti sobě“, jak je vidět třeba zde. Při zvyšování teploty vzduchu roste specifická vlhkost (protože roste výpar), ale klesá relativní vlhkost. Specifická vlhkost ale souvisí se skleníkovým efektem, protože popisuje množství „skleníkové“ vodní páry ve vzduchu. Relativní vlhkost souvisí především s tvorbou oblačnosti, protože oblačnost může vzniknout jen za stavu nasycení vzduchu vodní parou (100% relativní vlhkost). Takže zatímco skleníkový efekt při zvyšování teploty narůstá, relativní vlhkost klesá a podmínky pro tvorbu oblačnosti se zhoršují. To vede ke snížení množství oblačnosti, zvýšení doby slunečního svitu a zvýšení příkonu viditelného slunečního záření k povrchu. Existuje tu pozitivní zpětná vazba mezi teplotou vzduchu a oblačností.
Všechny tyto efekty, jak zvyšování doby slunečního svitu, tak i růst energetických sum viditelného globálního záření byly za posledních 30 let jasně detekovány i na našem území. Energetické sumy globálního záření se ročně zvyšovaly cca o +0,4%, délka slunečního svitu o cca +0,3% ročně a tyto trendy jsou statisticky významné na 1% hladině významnosti. Nicméně tyto změny nejsou příčinou oteplování, je to jen zpětná vazba, která zesiluje projevy té skutečné původní příčiny – růstu koncentrací skleníkových plynů.
Omlouvám se čtenářům za možná až moc odborný text. To, že pánové Pokorný, Seják a Bartoň lžou, a tvrdí nesmysly, protože problematice nerozumějí a žijí v jakýchsi svých bludných představách, na to jsem si už zvykl. Ale že se z pozic své neznalosti a bez jakéhokoli důkazu, výpočtu nebo čehokoli podobného snaží dehonestovat své oponenty dokonce tvrzeními o záměrném podvodu, k tomu už jsem mlčet nedokázal.
Zloděj křičí „chyťte zloděje…“
