Chtěl bych tímto zareagovat na článek pana Alexandera Ače Klimatická změna a extrémy počasí (NP, 23.5.2011).

Pan Ač v něm nesouhlasí s mým tvrzením, že „…dávat jednotlivé události do jasné příčinné souvislosti se změnami klimatu nebo globálním oteplováním prostě NELZE“,a dává ho do protikladu k tvrzením Kevina Trenbertha („Je nezodpovedné nezmieniť klimatickú zmenu... Prostredie, v ktorom sa všetky tieto búrky a tornáda vyskytujú, sa zmenilo následkom ľudských aktivít.“) nebo Michaela Manna („Klimatická zmena je prítomná v každom jednom prejave počasia.“). Jistě, vztah mezi klimatem a počasím lze chápat různě. Kevin Trenberth v citované větě považuje klima za jakési „pozadí“, na kterém se odehrává počasí (včetně jeho extrémních projevů). Michael Mann naopak považuje klima za dlouhodobý výsledek projevů počasí. Oba tyto přístupy představují jen dva různé pohledy na vztah mezi klimatem a počasím.

Podívejme se tedy trochu podrobněji na tento vztah, konkrétně na vztah mezi klimatem a extrémními projevy počasí. Faktem je, že v atmosféře se může stát prakticky cokoli, co je v souladu s přírodními zákony. Jde jen o to, s jakou pravděpodobností nebo četností se to vyskytuje. Vyloučit lze pouze to, co přírodním zákonům odporuje. Výskyt extrémních projevů počasí je vázán na extrémní podmínky v atmosféře, případně na jejich (extrémně) nepravděpodobné kombinace (pokud by tomu tak nebylo, vyskytovaly by se dané jevy relativně častěji a zřejmě bychom je už nepovažovali za extrémy). Vždy však musí jít o podmínky a kombinace, které neodporují přírodním zákonům, ať jsou jakkoli nepravděpodobné. Není-li tedy nějaký (extrémní) jev v atmosféře vyloučen, protože odporuje přírodním zákonům, pak je jeho výskyt možný, pravděpodobnost jeho výskytu je nenulová a jde o to, jaká tato pravděpodobnost je. Je-li daný extrémní jev vázán třeba i na extrémně nepravděpodobnou kombinaci extrémně nepravděpodobných (ale fyzikálně možných) podmínek, je výskyt takového jevu extrémně nepravděpodobný, ale v principu možný a jeho pravděpodobnost je tedy nenulová.

Dosud zaznamenané extrémní projevy počasí (včetně těch, které uvádí ve svém článku pan Ač) jsou tedy možné a neodporují fyzikálním zákonům. Jde tedy jen o to, jak často nebo s jakou pravděpodobností nastanou podmínky vhodné pro výskyt takového extrémního jevu. Jistě, v různých „klimatech“ mohou být ty pravděpodobnosti různé, ale nikdy ne nulové. Už proto, že takovéto jevy (jak se ukazuje) jsou fyzikálně možné.

Příčinná souvislost by ovšem znamenala, že uvedené extrémní jevy jsou přímým důsledkem změn klimatu. Pokud jsou ale tyto jevy možné (byť jakkoli nepravděpodobné) i v „nezměněném klimatu – jak rozlišit, zda je příčinou každého konkrétního výskytu právě ona změna klimatu? To prostě rozlišit nejde. Kauzalitu tady nelze žádným způsobem doložit. Takže nám zase nezbývá, než pracovat s pravděpodobnostmi a s četnostmi výskytu. A to je přesně to, co jsem měl na mysli větou „Co by mohly změny klimatu ovlivnit, je četnost a intenzita těch událostí, ale to je třeba samozřejmě vyhodnotit až za nějaký čas, statisticky, s jistou mírou nespolehlivosti, jako ve všem ve statistice.“

Dokáže pan Ač doložit, že nebýt změn klimatu, nedošlo by k takovým událostem, jako byly jím uváděné letošní záplavy v Austrálii, sucho v Evropě v roce 2003, letošní záplavy na Mississippi nebo sucho v Amazonii v roce 2005?

Navíc sám pan Ač také hojně používá pravděpodobnostní argumenty, např.:

- „odhadujeme, že je veľmi pravdepodobné ( >90 %), že ľudský vplyv prinajmenšom zdvojnásobil riziko vĺn horúčav prekračujúcich túto hranicu.“

- Bez zaujímavosti nie je ani skutočnosť, že na rieke Mississippi boli:
* v roku 1993 200 až 500ročné záplavy
* v roku 2001 50 až 100ročné záplavy
* v roku 2008 200ročné záplavy

- Autori v článku tiež ukazujú, že sucho, ktoré sa dnes vyskytuje s frekvenciou každých 20 rokov, sa pri koncentrácii CO2 450 ppm bude vyskytovať s frekvenciou každé dva roky, a pri koncentrácii 600 ppm sa bude vyskytovať v 9 z 10 rokov.

Ani tato argumentace tedy nakonec není o kauzalitách, ale o pravděpodobnostech a četnostech výskytu (naměřených, vypočítaných nebo předpokládaných).

To, že je (třeba i extrémně) malá pravděpodobnost výskytu nějakého jevu, ještě neznamená, že se ten jev vyskytnout nemůže. To platí jak pro „nezměněné“ klima, tak i pro „změněné“ klima. Vyskytne-li se nějaký extrémní jev ve „změněném“ klimatu, jak víme, že by se nemohl vyskytnout v „nezměněném“ klimatu? Že tedy právě ona změna klimatu byla jeho příčinou? Nevíme. Fyzikálně vyloučen totiž není ani v jednom z nich. Jen může být v jednom více a ve druhém méně pravděpodobný. Ale i velmi nepravděpodobné věci se občas dějí.

Aby bylo jasno – netvrdím tím, že souvislost mezi změnami klimatu a výskytem extrémních jevů neexistuje. Při změně klimatu může (a vlastně musí) dojít ke změnám distribučních funkcí hodnot řady meteorologických prvků. Nejen k posunům distribuční funkce, ale i ke změnám tvaru a někdy dokonce i ke změnám typu distribuční funkce. To se zákonitě projeví i ve změnách četnosti výskytu jevů na extrémních okrajích distribuční funkce, tedy jevů, které můžeme nazvat extrémními. Je to ale souvislost pravděpodobnostní, nikoli příčinná.

Proto nelze hovořit o příčinné souvislosti mezi změnami klimatu a jednotlivými extrémními projevy počasí.