Právě v těchto dnech probíhají ve všech křesťanských svatostáncích tradiční mše sv. Huberta, kdy se oslavuje nejen tento patron lovu, ale i odvěký dar Stvořitele, daný lidem k užívání a životu, tedy krajina polí a lesů plná zvěře, o kterou se tradičně starají myslivci.

Pro část naší veřejnosti, kterou můžeme také nazývat ekologistickou, jsou myslivci těmi, kteří pouze bezhlavě zabíjí zvěř. A tzv. „ochránci“ naopak prosazují tu krásnou divokou přírodu, bezzásahovost a návrat velkých šelem, tedy vlků a možná i medvědů do volné hospodářské krajiny. Jedná se bohužel o dlouhodobý střet mezi tradiční péčí o krajinu, která má přinášet obnovitelné efekty sklizně a domova pro zvěř, na straně jedné a na straně druhé snahou o zavedení divočiny či bezzásahovosti do naší obhospodařované kulturní krajiny bez zodpovědnosti hospodáře.

Bezobsažný a gumový pojem „bezzásahovost“ před několika lety prosadily do zákona nevládní ekologistické organizace prostřednictvím tehdejšího premiéra Babiše a ministra životního prostředí Brabce. Často slýchám, že šlo o údajný obchod mezi ekologistickými organizacemi a tehdejším premiérem ve stylu „my vám dáme Šumavu, vy nám klid pro Agrofert“.

Co si můžeme představit pod pojmem bezzásahovost? Že se v národních parcích v bezzásahových zónách nezasahuje? Ale vždyť to tak není. V bezzásahových zónách v národním parku Šumava se běžně obnovují mokřady, ruší se meliorace luk a ohýbají toky potoků, správa parku však zároveň usiluje o odstranění historických cest a dokonce v poslední době ohlásila likvidaci turistické chaty pod Roklanem.

A tak do „bezzásahové“ zóny pošleme bagry a nákladní auta za peníze daňových poplatníků a zlikvidujeme historickou chatu Klubu českých turistů, aby už nikdy nemohla svou existencí dokazovat, že tam opravdu nejde o původní nedotčenou přírodu, ale o historicky osídlené a lidmi užívané území. Ano, i to je dnešní realita našich národních parků.

Bezzásahovost je pouze o tom, že do bývalé kulturní a lidmi užívané krajiny zakážeme vstup, kůrovce necháme sežrat člověkem vysázené staleté vzrostlé lesy, které tvořily v době vyhlášení parku zelenou střechu Evropy (oficiální pojem), a tuto současnou džungli oslavujeme jako návrat k nedotčené přírodě. Jak asi dopadnou lesy ve Středočeském kraji, pokud starostové obcí podlehnou nátlaku a umožní vznik NP Křivoklátsko? Bezzásahovost je pouze začátek progresivistické ochrany přírody, která dnes končí přilepováním se k obrazům ve světových galeriích. Nebo obřím požárem v Českém Švýcarsku. Je paradoxem, že Národní park České Švýcarsko byl vyhlášen kvůli geomorfologii, pro reliéfy pískovcových skal a zničení tamních monokulturních lesů žírem kůrovce byl pouze „bonus“ progresivistické ochrany přírody.

Současná myslivecká jednota bude v příštím roce slavit sto let od založení. Vznikla na spolkovém principu a každá obec zná její činnost. Myslivci jsou těmi pravými ochránci krajiny a v součinnosti s lesníky a zemědělci se snaží vytvářet krajinu nejen pro úzkou skupinu „ochránců“, ale pro její obyvatele - tedy lidi i zvěř.

Braňme českou myslivost v její současné podobě, její tradice jsou součástí našeho kulturního dědictví a zvěř naším přírodním bohatstvím.