19.5.2021 | Svátek má Ivo


KLIMA: Solární retrográdní cyklus

29.12.2020

Nejprve bych chtěl upozornit na svůj dřívější příspěvek, ve kterém jsem popsal, jak se planety Jupiter a Saturn pozoruhodně sblíží způsobem, jaký byl naposledy k vidění v roce 1226.

Zde nabízím výtah z mé nové knihy Not by Fire but by Ice, ve kterém jsem popsal fenomén solárního retrográdního cyklu:

Nejprve jsem se zmínil o malé době ledové z počátku sedmnáctého století. Co jsem nezmínil, je to, že malé doby ledové se opakují. Průkopnické studie Rhodese W. Fairbridge a Johna E. Sanderse z Columbia University ukazují, že naše klima kolísá od tepla do zimy a od zimy do tepla ve spolehlivém, předvídatelném cyklu a každých 178,73 (+/-0,27) let je mnohem chladněji a vlhčeji.

Tento cyklus je způsoben obráceným neboli proti směru hodinových ručiček směřujícím pohybem Slunce okolo těžiště, tzv. Barycentra, slunečního systému. Tento takzvaný solární retrográdní cyklus zahrnuje změny jak rychlosti rotace Slunce, tak i jeho výkonu (náhle klesá). Obrácený směr otáčení Slunce je způsoben přitažlivostí planet, především Saturnu a Jupitera. Když se Saturn a Jupiter nacházejí ve stejném kvadrantu slunečního systému, disponují větší přitažlivostí než Slunce. Tento cyklus je nepopiratelný. „Slunečná cyklitika musí být nyní považována za součást života,“ řekli oba emeritní profesoři. (Jak Fairbridge, tak i Sanders byli emeritními profesory geologie na Columbia univerzitě. Každý z nich zveřejnil mnohé o geologii a astronomii.).

Pravděpodobně nejdůležitější postavou v oblasti solárního retrográdního cyklu byl dr. Theodor Landscheidt, zakladatel Schroeterova institutu pro výzkum cyklů sluneční aktivity ve Waldmünchen (Německo), který začal rokem 1976 zveřejňovat výsledky svého bádání.

Na Zemi vyvolává solární retrográdní cyklus kolísání intensity zemského magnetického pole a vede k náhlým – a extrémním - změnám klimatu. Tyto změny jsou tak silné, že se Země při každém druhém taktu cyklu – přibližně každých 360 let – ponoří do malé doby ledové.

Tento cyklus působí na naši planetu již stovky milionů let.

„Tento 360letý cyklus se projevuje už v Morrisonové formaci v jurském období,“ říká geolog Jack Sauers. „Koreluje se zánikem Římské říše, se zánikem sumerské říše, se zánikem antického Řecka. A nyní se zhroucením mnohých moderních říší.“

Bohužel nastal poslední takt cyklu malé doby ledové skoro přesně před 360 lety. „Jestliže se tento model udrží,“ říkají Fairbridge a Sanders, „pak lze očekávat, že začátkem 21. století nastane srovnatelná malá doba ledová.“

Ale moment, ještě není všemu konec! Vynásobíte-li cyklus malých dob ledových čtyřmi, dostanete cyklus 1440 let s ještě tvrdšími klimatickými podmínkami. O tomto cyklu, objeveném v grónském ledovci, referoval v roce 1997 Paul Mayevski et. al. (Zetschrift für geophysikalische Forschung, 30.11.1997).

Tento 1440letý cyklus přináší s sebou „dramatické a rychlé“ změny klimatu (někde sucho, jinde mokro) a rozpínání ledovců. Vypadá to na to, že cyklus souvisí s interními oscilacemi v oceánském klimatickém systému, říká Mayevski (které já připisuji podmořskému vulkanismu vyvolanému změnami geomagnetické intenzity, které jsou zase vyvolány změnami Slunce).

Ať je příčina jakákoli, podobný 1440roční cyklus byl nalezen ve vzorcích z hloubek severního Atlantiku (Bond et. al., Science, 14.11.1997). Naše klima se asi před 4 200 léty nečekaně ochladilo, řekl Bond. Podobné poklesy byly před asi 2 800 léty a před 1 400 léty, což znamená, že příští takt 1440letého cyklu je na spadnutí.

Ale jako by toho už nebylo dost – vynásobíte-li tento 1440letý cyklus osmi, dostanete 11 520, což je podezřele blízko 11500letého cyklu doby ledové.

Tedy...

Příští takt 179letého solárního retrográdního cyklu je na spadnutí. Příští takt 1440letého cyklu doby ledové je na spadnutí. Příští takt 11500letého cyklu doby ledové je na spadnutí. Příští takt 100000letého cyklu doby ledové je na spadnutí.... a my se obáváme globálního oteplení?

Je směšné dělat si starosti s globálním oteplením.

My se musíme připravovat na dobu ledovou. Jak to řekli Fairbridge a Sanders: „Kostky přírody jsou opravdu vrženy.“ Kdybychom dbali na poučení z historie zapsané tak jasně v geologickém záznamu, možná bychom ty kostky mohli znovu hodit ve svůj prospěch.

Kostky jsou vrženy. Je na nás, co z nich vyčteme.

S laskavým svolením eike.de přeložil P. Zinga

Robert W. Felix







 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.