V příbalovém letáku některých léků je varování, že jejich užívání může vést k sebevražedným myšlenkám. Od myšlenek není daleko k činům. Lékař tedy pacientovi tento lék nejen nedoporučí, ale přímo zakáže a hledá lék s méně škodlivými následky. Jaké jsou dnešní sebevražedné tendence, ukážu na dohodách současně uzavíraných a připravovaných v globálním měřítku.

12. listopadu byla uzavřen dohoda mezi USA a Čínou o nízkouhlíkově ekonomii (low-carbon economies). Dlouhodobým cílem je snížení globální teploty o 2 ^oC. Toho se podle tohoto dokumentu v USA dosáhne snížením emisí o 26 % až 28 % do roku 2025. Za základ procentuálního snížení se berou emise z roku 2005. Čína se zavazuje podstatně snížit emise do roku 2030 tím, že sníží spalování fosilních paliv okolo 20 % do roku 2030.

Australanka Julie Bishop kritizovala ve funkci ministra zahraničí 20. listopadu prezidenta Baracka Obamu a jeho argumentaci, že globální oteplování způsobí zánik Velkého korálového (bariérového) útesu. Tento argument není potvrzený výzkumem a není slušně řečeno pravdivý. Tím také zatlačil australskou vládu na některé pozice Číny, Indie a Brazílie.

Indie oznámila 5. prosince v prohlášení svého ministra pro životní prostředí (Jakash Javadekar), že nepodepíše žádnou smlouvu, podle které by se připojila v jednáních v Limě k závazkům, které by ohrožovaly její ekonomický růst nebo by komplikovaly její boj proti chudobě. Ministr řekl, že nejhorším a katastrofickým jevem v životním prostředí je chudoba a ta má být řešena přednostně. Ostatní nedostatky v jeho oboru že jsou druhořadé. Nikdo podle něj nesmí zpochybňovat právo i těch nejchudších členů lidské komunity na přístup k energii. Takto také vystupoval na konferenci v Limě.

Čína odmítla 7. prosince postupy směřující ke snižování emisí CO₂. Její argumentace se shoduje s indickou a s argumenty rozvíjejících se, dosud chudých ekonomik. V Timesech je v této souvislosti uveřejněn 8. prosince článek o korupci ve vědě.

Na dvanáctidenní prosincové konferenci OSN v Limě v prosinci 2014 se zcela seriózně hovořilo o konečném cíli úplně zastavit vypouštění skleníkových plynů do roku 2050. Nikdo přitom nemluvil o cenách spojených s těmito opatřeními a o důsledcích pro lidskou civilizaci

Zato indický ministr Jakash Javadekar odhadl náklady v rozvojových zemích pro nejbližší budoucnost na 600 až 1500 miliard dolarů za rok, aby se dosáhlo předkládaných cílů ve snižování emisí. Jako nejpravděpodobnější se v diskusi objevovala částka kolem 1000 miliard dolarů. K požadavkům úplných náhrad se k Indii a Číně připojila z velkých a rostoucích ekonomik také Brazílie. Uvedená částka bude požadovaná od EU a USA. Což je smrtelný úder i pro rozvinuté ekonomiky. Omezování emisí skleníkových plynů by nás v Evropě mělo pak stát zhruba pár stovek miliard dolarů, které bychom se zavázali každoročně dávat rozvíjejícím se státům. Tuto částku je třeba připočítat k nákladům spojeným se zavedením technologií dražších než konvenční spalování fosilních paliv v EU a USA. Tyto technologie mají snižovat emise skleníkových plynů. Já jako ekonomický prosťáček vyžaduji od našich vzdělaných ekonomů a ekonomicky myslících politiků podrobnou analýzu, o kolik se sníží v EU naše produktivita práce a naše životní úroveň v roce 2020 a následujících letech v důsledku boje s klimatickými změnami. Tyto částky představují sebevraždu naší civilizace.

Na konferenci v Limě se zástupci 196 států nedohodli na ničem jiném, než že se dohodnou během roku 2015 na dokumentech pro pařížskou konferenci v prosinci 2015. Pro bohaté státy jsou finanční nároky chudých států moc vysoké, zatímco ty chudé, resp. chudší státy nehodlají snižovat emise bez výrazného finančního krytí s tím spojených výdajů státy bohatými. Stále tam ale přetrvává představa, že je nutné donutit klima, aby se přestalo oteplovat.

Léčba sebevražedných tendencí by měla spočívat v odmítnutí nesmyslné teorie o tom, že dokážeme měnit klima. Postupujme podobně, jako když lékař zamítne užívání léku nabuzujícího sebevražedné tendence. Když odvrhneme ne-teorii o tom, že globální současné oteplování způsobují člověkem produkované skleníkové plyny, zbavíme se škodlivého léku, který navozuje ekonomickou a civilizační sebevraždu.

Jeden z příkladů, které dokazují nevědeckost, a tedy neúčinnost politického šlágru o oteplování: Profesor Henrik Svensmark je ředitelem dánského Výzkumného centra pro vztahy mezi sluneční aktivitou a pozemským klimatem. Od devadesátých let minulého století postupně prohluboval své poznatky o tom, že pozemské klima je ovlivňováno také změnami sluneční elektromagnetické aktivity, ale nebyl známý mechanismus, kterým by Slunce mohlo tak silně ovlivňovat současné klimatické změny. Svensmarkův výzkum vedl k uveřejnění teorie, že galaktické kosmické záření ovlivňuje také sluneční aktivitu a tím také změny v intenzitě slunečního větru. Tím se podstatně mění oblačnost a teplotní režim na Zemi. Skleníkový efekt není tedy dominantním faktorem v globálním oteplování. Podobně tomu bylo také v geologicky nedávném období holocénu, tedy za posledních 11 500 let, kdy jsme zažili sedm globálních teplých klimatických období nezaviněných člověkem. Číslovka 7 se může mírně lišit o plus – minus 1 v některých regionech. Stále se pohybujeme v klimatickém měřítku, to je průměr meteorologických hodnot nejméně za 30 let, ale podrobnější statistické studie dávají přednost průměrům za sto let nebo i několika set let. Přibližně stejnou analogii najdeme v pleistocénu za posledních 2,6 miliónu let. V obou epochách někdy zapůsobil také skleníkový efekt jako jeden z následků sopečné činnosti, ale to se do atmosféry dostalo o řád (desetinásobek) a i více skleníkových plynů, než je schopná vyprodukovat naše technologická společnost. Snížení produkce CO₂ o 20 až 50 % tedy nemůže změnit současnou tendenci ke klimatickému oteplování. Jen nás ožebračí kvůli nevšímavosti našich politiků a v konečné fázi přivodí smrt naší civilizace.

Takže, páni politici, za rok v Paříži se na setkání na nejvyšší úrovni dohodněte, že bojovat s klimatem je blbost a že jste schopni věnovat zhruba 10 % až 20 % z uvedené částky na adaptaci na prokázané škodlivé důsledky globálního oteplování chudým a rozvíjejícím se státům, jako je například vzestup hladiny oceánů. Pomůžete jim tím nejvíce.