Podle očekávání začal klimaticko-průmyslový komplex spojovat proběhlé povodně s klimatickou změnou, samozřejmě způsobenou emisemi oxidu uhličitého. Sice jsou v tomto ohledu data neprůkazná, ale klimatičtí obchodníci se strachem manipulovat umějí.

Začněme vlastními příčinami povodně. Silné srážky způsobila tlaková níže, což je rozsáhlý atmosférický vír, ve kterém převažují výstupné pohyby produkující srážky. Oblasti výstupných pohybů nejsou v oblasti tlakové níže všude, ale mohou se koncentrovat do určitých oblastí. Hlavním problémem při této povětrnostní situaci bylo setrvávání uvedené tlakové níže, která se „usadila“ nad Balkánem, „nasávala“ teplý a vlhký vzduch ze Středomoří a jako trychtýřem jej ve formě srážek „posílala“ do oblasti vymezené zhruba Šumavou a Novohradskými horami, Českomoravskou vrchovinou a severními pohraničními horami mezi naší republikou a Polskem. K tomu se přidal poměrně silný vítr, který příčinné srážky výrazně zesílil právě v horských polohách, zejména v Jeseníkách.

Tato povětrnostní situace není pro zkušené meteorology a hydrology neznámá, podobná nastala i v roce 1997, i když se v některých rysech pochopitelně odlišovala. Výstupům numerických modelů i vysoké odbornosti meteorologů a hydrologů odpovídaly i kvalitní výstrahy Českého hydrometeorologického ústavu, který s předstihem několika dní avizoval blížící se pohromu. Předpověď se „bohužel“ vyplnila, přičemž z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že z takové, byť poměrně přesné předpovědi má člověk dosti smíšené pocity, v duchu si někdy spíše přeje, aby to bylo „jen strašení“.

Ale zpět ke vztahu klimatu a povodní. Mezivládní panel pro klimatické změny (IPCC) nenachází žádný významný signál, že by se říční povodně, což byl případ nedávné povodňové epizody, měly významně měnit. Nejenže nevidí signál na pozorovaných datech, ale nelze jej vypozorovat ani v modelované budoucnosti, dokonce ani v případě nejextrémnějšího emisního (“oteplovacího“) scénáře (RCP 8.5/SSP5-8.5). Od tohoto scénáře sami klimatologové nenápadně ustupují, protože je považován za extrémní a velmi nepravděpodobný, ačkoliv je aktivisty často nepravdivě prezentován jako „business as usual“ (viz např. zde).

Uvedenou skutečnost dokumentuje Tabulka 12.12 zprávy IPCC (WG1), strana 1856, ze které je následující obrázek.

Foto: Mezivládní panel pro klimatické změny (IPCC / AR6), strana 1856

Vliv změny klimatu na extrémy počasí podle 6. zprávy IPCC

Jsou v ní znázorněny různé extrémy počasí (s poněkud kryptickým názvem „Climate Impact-Drivers, CID), a přesvědčení klimatologů, zda se na nich podílí klimatická změna. U řádku „River flood“ jsou bílá políčka, což znamená, že přesvědčení samotných klimatologů o vlivu změny klimatu na vývoj říčních povodní je celkově nízké (“low confidence“). To již bylo koneckonců rozebíráno dříve. Mimochodem, týká se to také výskytu sucha.

Pokud tedy klimatologové sami pořádně nevědí, zda a jak ovlivňuje změna klimatu výskyt a četnost říčních povodní, proč se objevují titulky jako „Povodně jsou příznakem klimatické změny“ (viz např. zde)? Inu, klimaticko-průmyslový komplex (KLIMAFIE) nevynechá jedinou příležitost k využití lidského neštěstí pro svoji propagandu, ačkoliv data promlouvají poněkud jinak.

Jdou na to ale poměrně šikovně, aby nebyli přímo obviněni ze lži. V odkazovaném článku se sice píše, že „žádný jeden extrém, ať už se bavíme o vedru, suchu nebo povodních, není způsoben globálním oteplováním“, ale to samozřejmě nebrání tomu, aby titulek zněl zcela jinak. Samozřejmě se článek nezmiňuje o výše uvedeném vyhodnocení povodní od IPCC, ale hned se odkazuje tzv. atribuční studie (které se snaží odhalit nějaké statistické vazby extrémních jevů na změně klimatu pomocí modelových simulací), i když tyto jsou zatím z hlediska statistiky velmi neprůkazné až předpojaté, jak ukazuje statistická analýza zde.

Další propagandistickou fintou KLIMAFIE je obecné konstatování typu „četnost extrémních výkyvů počasí mohou zvyšovat klimatické změny“ (viz zde). Sice je to spekulativní prohlášení a zatím je tato vazba prokazatelná pouze u vyšších teplot, ale to už KLIMAFIi nevadí, aby se uvedená všeobecně použitelná a propagandisticky skvěle využitelná fráze nepoužívala v článcích o povodni, čímž se to nenápadně dostane mnoha lidem do hlavy. Pak se nemůžeme divit, že citlivější duše zejména mladších lidí podléhají klimatickému žalu, když jsou pod vlivem takovéto propagandy.

Ještě si nemohu odpustit odbočku: KLIMAFIE neustále zdůrazňuje, že hlavním a zároveň nejlevnějším prostředkem v boji proti klimatické změně (ať už působí na povodně nebo ne) je snížení emisí CO2 prostřednictvím tzv. obnovitelných (spíše občasných) zdrojů energie a zároveň velmi významně snižuje význam jaderné energie. Data sice ukazují něco jiného (více zde), ale proti těmto zjevným dezinformacím se málokdo ohrazuje.

Nejsem si také jist, zda by složky Integrovaného záchranného systému pracovaly při povodni tak kvalitně, pokud by byly odkázány na vozidla s elektrickým pohonem, kteréžto jsou také některými složkami KLIMAFIE považovány také za jakýsi prostředek v boji proti klimatické změně.

Na závěr použiji citaci ze zprávy o extrémní povodni ze srpna roku 2002:

„Výskyt případů extrémních povodní v letech 1997 a 2002 v krátkém časovém období je do jisté míry podobný kumulaci zde diskutovaných historických povodní v letech 1890, 1897 a 1903“.

Tehdy ale těžko mohli připsat zvýšenou četnost povodní klimatické změně způsobené emisemi oxidu uhličitého.