Tématem změny klimatu se zabývají vědci, lesníci, zemědělci, zahradníci, ale i novináři, televizní hlasatelé, influenscenři a také politici. Prezident republiky sezval mladé odborné a vědecké pracovníky do zámku v Lánech, aby s nimi o tomto žhavém tématu pohovořil a tím poukázal na jeho důležitost a vysokou aktuálnost. V záběru televizní kamery byli nejen mladí účastníci setkání, nejen prezident, ale i úplně seschlý, žlutý trávník.

Večer pak z televizní obrazovky k divákům promluvili tři mladí lidé, účastníci setkání, zabývající se tímto tématem: greenfluenscer, influenscerka a vědecký pracovník vysoké školy. Slova, kterými se pořad jen hemžil, zněla ale velmi teoreticky . Ta slova konstatovala, vyzývala, varovala, alarmovala. Ani jeden z účastníků debaty ale neřekl nic konkrétního, co je potřebné a nutné prakticky v terénu udělat. Postavit ale další a další přehradní nádrže prý není řešení.

Nevím, co si účastníci setkání s prezidentem povídali, nevím, jaké možné závěry ze setkání vyplynuly. Prezident se na kameru vyjádřil, že (necituji doslovně) je třeba o tématu debatovat nikoli z hlediska pocitů, ale faktů. S tím lze jen souhlasit. Každý, kdo si připomene povodně z let 1997, 2002, 2010 a 2013, po kterých padala podobná varovná slova, která povodně připisovala změně klimatu, si pomyslí, že na přemýšlení a vyvozování závěrů uplynula už přece jenom dost dlouhá doba, během níž bylo potřeba konat.

Následky povodní, které v Praze vyřešil primátor Pavel Bém se svým týmem, ale i starostové velkých, menších i malých měst a obcí (namátkou Olomouc, Veltrusy, Zálezlice, Blatná, Roudnice a další), jsme zažili, nebo alespoň viděli na obrazovce všichni. Tehdy klimatická změna přinesla povodně. V letošním roce naopak vedra, vysychající rybníky, vyschlé potoky, zažloutlou kukuřici, menší výnosy zemědělských plodin, padající jablka a zežloutlé trávníky.

Co s tím nám nepověděli, neporadili ani tři mladí účastníci setkání v Lánech. Jedno úsloví říká, že slova se mluví a voda teče. Kéž by ta skutečná voda skutečně tekla.

Ta teoreticky jistě správná slova mi ale připomněla něco jiného. Připomněla mi, že za dob Marie Terezie se kolem cest a silnic vysazovala stromořadí jabloní, hrušní, švestek. Nikoli pro okrasu, nebo z nějakých enviromentálních důvodů, ale z důvodu velmi praktického: když vojáci této královny a císařovny táhli do různých šarvátek, bitev, bojů a válek, mohli se jablky a hruškami „dojíst“ po skromné vojenské menáži.

Po době napoleonských válek, kdy se šlechtičtí synové a dcery podívali i za kanál la Manche, se do kontinentální Evropy dostal odborný termín: krajinotvorba. Kolem letních sídel šlechty vznikaly nejen okrasné zahrady, ale i anglické parky, za jejich zdmi v otevřené krajině velké krajinotvorné parky (Lednice, Průhonice, Budenice), bažantnice, obory a remízy. Kolem cest a silnic už nejen ty užitečné jabloňové a hrušňové, ale i okrasné aleje lip a kaštanů. Na potocích, říčkách a řekách pak vznikaly nově vybudované rybníky. Nejen pro okrasu. Od dob Jakuba Krčína z Jelčan byl na každém panství nějaký vodohospodář, který věděl o jejich významu jak pro eliminaci povodní, ale i pro chov ryb a tím finanční příjem. Všechny tyto počiny tvořily nejen estetický rámec panských sídel a krajiny, ale zpomalovaly i silné větry, poskytovaly stín a zadržovaly vodu a tím ochlazovaly krajinu.

Po roce 1918, po vzniku ČSR a pozemkové reformě, byly už většinou tyto aleje staré a dožilé, ale rozumní bývalí správci bývalých panství věděli velmi dobře, že stromořadí, remízy, rybníky mají v krajině svůj význam, že do krajiny prostě patří. A proto pokračovali v práci, kterou kdysi dělali pro majitele panství.

Po dalších více jak stu letech máme pozemky, jako důsledek znárodňování v 50. létech minulého století, dodnes scelené, meze rozorané, stromořadí přestárlá, potoky narovnané a rybníky (ne všechny) zanesené. V okolí měst vybudovaná centra se šedými, vyasfaltovanými plochami.

Znám i obec, která tři staré rybníky, vybudované kdysi na panství Kinských, Panský, Mlejnský a Cukrovarský, nechala zavézt a zasypat. Nad Cukrovarským rybníkem se v 70. létech 20. st. vystavělo malé sídliště a vybagrovaná zemina se převážela, kam jinam, než do „zbytečného“ rybníka. Staré duby na bývalé hrázi nevydržely. Další rybník se v 90. létech jevil pánům radním zbytečný, tak ho nechali zavést všelijakým šuntem a odpadem. Pravda: pozdější, osvícený starosta nechal jiný, nový rybník založit. Všechny tyto akce byly hrazeny z veřejných rozpočtů.

Nejsem pesimista. Netvrdím, že zájem současného prezidenta republiky o životní prostředí je pouze povrchní a krátkodobý. Z toho, jak se krajina v naší zemi během staletí měnila je ale zřejmé, že všechny kroky, týkající se tvorby a následné údržby krajiny, které by mohly vést k nápravě minulých chyb a přehmatů, nepotřebují influenscery, ale opravdu vzdělané, zkušené praktiky a fachmany, osvícené politiky a hlavně čas. Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan žil a pracoval v 16. století. Jihočeské rybníky změnily ráz tamější močálovité krajiny a existují dodnes.