23.1.2021 | Svátek má Zdeněk


KLIMA: Ohřívání vzduchu a OZE

7.1.2021

Přemysl Souček napsal zajímavou glosu o tom, jak se daří zamlčovat negativní vlivy obnovitelných zdrojů energie. Nicméně upozorním zejména na zákon zachování energie.

Nejprve jen stručně o spalování biomasy. Tady je sice pravdou to, co Souček připomíná, a sice že spalování produkuje zapřisáhlými odpůrci spalování uhlí právě tolik nenáviděný kysličník uhličitý. Nicméně zde se vychází z premisy, že biomasa má jen tolik uhlíku, vodíku a kyslíku, kolik jí umožnila fotosyntéza při jejím růstu. V daném případě tedy platí, že sláma, která se spálí, uvolní do vzduchu právě tolik kysličníku uhličitého a vodní páry, která se spotřebovala při jejím růstu. U spalování dřeva je pak v rámci této úvahy nutné počítat, zda množství spáleného dřeva na daném území, například Česka, je nahrazeno přírůstkem dřevní hmoty na tomto území. Pokud ano, jde zase o „nulový efekt“- co se spotřebuje na růst dřevní hmoty, to vznikne jejím spálením.

Mnohem zajímavější je ale vliv větrných elektráren. Souček uvádí:

Informace o tom, že větrné elektrárny ohřívají vzduch, se objevily na webu Harward Gazette již v roce 2018 (zde). Podstatná zjištění o neblahém vlivu na teplotu a také přímo na klima, respektive množství srážek, přinesly výzkumy Cristiny L. Archerové, jež se do zkoumání působení VTE pustila ve snaze prozkoumat, jak moc mohou větrné farmy na moři (off-shore) působit jako bariéra na zmírnění hurikánů v Mexickém zálivu. Což se jí podařilo prokázat. Ale zjistila i něco jiného. „Čím vyšší jsou věže větrníků a čím větší je průměr rotorů, tím větší je jejich redukční vliv na dešťové srážky,“ řekla Archerová v online „Renewable Energy Magazine“. (Článek v češtině s odkazy zde.)

Z hlediska zachování energie jde totiž využívání energie větru samozřejmě na vrub jeho kinetické energie. Není možné z větru získávat energii, aniž bychom o tuto energii vítr nepřipravili. O tom, že „větrníky“ oteplují vzduch, lze v globálním měřítku velmi úspěšně pochybovat. Samozřejmě, třením vzduchu o vrtule větrníků se uvolňuje teplo, nicméně většina energie vzduchu se změní na elektrickou energii, a energie vzduchu za větrníkem tak musí z důvodu zachování energie klesnout. Tvrzení, že „čím vyšší věže větrníků, tím větší vliv na dešťové srážky“, nelze vyloučit. Nějaký vliv prostě větrníky mají, jak velký, je samozřejmě otázkou. Šlo by v podstatě o efekt známý i u nás, když v závětří Krušných hor na Žatecku je velmi dobře známý dešťový stín s minimálními srážkami. I za soustavou větrníků by tedy mohl takový dešťový stín vznikat. Nic na světě není zadarmo.

Nicméně pokud například jde Evropou fronta s rychlostí větru 50 km/h v šířce 2000 km do výšky 10 km, jde o vzduch v množství 280 km3/s. Běžné středotlaké ventilátory mají na výkon 2 m3/s vzduchu výkon motoru 22 kW. Uvést do pohybu masu vzduchu o objemu 280 km3/s by vyžadovalo výkon motorů 3000 TW! Výkon všech českých elektráren je 20 GW, výkon německých větrných elektráren je nyní kolem 60 GW,výkon všech elektráren světa je na úrovni 5 TW. To jsou výkony tak malé, že z hlediska teplot nepředstavují žádný problém . Samozřejmě, problém větrných elektráren je ten, že vítr nefouká stále, a že tedy výkon elektráren závisí na počasí. Ovlivnit klima je ale úplně jiná liga. Nicméně lze uvažovat i s variantou, že by masivní využívání větrné energie (více než desetinásobně apod.) skutečně mohlo lokálně snížit rychlost proudění větru u země a klima lokálně změnit.

Nakonec se podívejme na solární elektrárny. Pan Souček argumentuje tím, že střechy domů pokryté černými solárními panely by oteplily města ještě více díky absorpci sluneční energie, a způsobily by tak další oteplení městského klimatu. Tady je však opět zapotřebí úvahy o platnosti zákona o zachování energie. Dopadající sluneční energie na panel se asi z 18 % přemění na elektrickou energii, a zbývá tak 82 % sluneční energie, která se v menší části odrazí a z větší části ohřívá panel a poté jeho okolí. Pokud jsou běžné střechy s tmavými taškami schopné pohltit přibližně stejné množství tepla jako fotovoltaické panely, k žádnému vzestupu teplot v městských aglomeracích by dojít v důsledku instalace solárních panelů nemělo. Růst teplot by se mohl projevit díky instalaci fotovoltaických panelů tam, kde převažuje bílá zástavba a světlé střechy, které sluneční paprsky lépe odrazí.

Závěrem této poznámky je však nutné naprosto podpořit Součkův pohled na obecné zavádění obnovitelných zdrojů elektrické energie, který varuje před megalomanskými projekty ve využívání sluneční a větrné energie. Jednak by tím dále utrpěl ráz krajiny – projíždění částí Německa s větrníky ukazuje, že se tento ráz podařilo díky větrníkům zcela změnit a ne všichni, včetně mě, to považují za dobrý zásah do krajiny. V případě masivního využívání větrníků by skutečně mohlo dojít k lokálním vlivům na srážky. 

Podobně bychom měli přistupovat i k umisťování solárních panelů na střechách domů. Na sídlištích s paneláky s rovnými střechami v tom nevidím velký problém, sotva bych ale skousnul solární panely na Národním muzeu či Národním divadle. Heslo „Na každou střechu solární panel“ proto nepovažuji za rozumnou variantu. Každý majitel domu by se tak měl svobodně rozhodnout, zda na svém domě chce mít či nemít solární panely, a nikdo by mu do jeho rozhodnutí neměl mluvit - a už vůbec ne zákon. 

Principiálně jde o to, abychom v dobré víře o „záchranu klimatu“ nevytvářeli nová rizika. V případě výroby elektrické energie je vždy nutné mít k dispozici i „tvrdé“ zdroje nezávislé na počasí. Již zmíněné Německo spoléhá stále více na obnovitelné zdroje - již dnes tam instalovaný výkon obnovitelných zdrojů činí asi 40 % celkového výkonu a tento podíl má dále růst. Německo zcela zavrhlo jadernou energii, chce ukončit využití uhlí a své tepelné elektrárny chce pohánět plynem, převážně ruským. Řada komentátorů v této souvislosti upozorňuje, že se Německo může stát na Rusku ještě více závislé i přes sankční politiku EU vůči Rusku za okupaci Krymu. Sankce se totiž dodávek plynu z Ruska jakoby zázrakem netýkají.

Co se ohřívání vzduchu obnovitelnými zdroji energie týče, nedomnívám se, že jde o zásadní vliv. Jde však o něco jiného, možná mnohem významnějšího. Jde totiž o to, zda kysličník uhličitý je skutečným viníkem takzvaného globálního oteplování. Pokud totiž modely vlivu kysličníku uhličitého na teplotu zemského ovzduší uvažují, že příkon sluneční energie na Zemi je konstantní a jedinou proměnou je růst koncentrace kysličníku uhličitého, nemůže nic jiného než korelace mezi růstem teploty a růstem koncentrace kysličníku uhličitého vyjít. Přitom se může jednat jen o shodu okolností, která s procesem změny teploty na Zemi nemá žádnou významnou spojitost.

A kapitolou samou o sobě jsou mediální výstupy, které informují o teplotních rekordech na úrovni setin stupně Celsia. Tady už jde pouze a jenom o propagandu v rukou těch, kteří potřebují a chtějí zachraňovat klima a díky tomu vyhrávat volby.

Převzato se svolením autora z JanBarton.blog.idnes.cz








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.