Ivar Giaever je sice o dva roky mladší než já, ale zatoje mnohem proslulejší ve vědeckých kruzích. Jako čtyřiačtyřicetiletý dostal v roce 1973 spolu s Leo Esakim a s Brianem Josephsonem Nobelovku za experimentální práce na tunelovém jevu v kvantové mechanice. Slovo tunelový nemá nic společného s praktikami našich tunelářů. Velice a hodně zjednodušeně se jedná o teorii a experimenty, jako když má brok vystřelený ze vzduchovky prorazit betonovou desku, ale všechno to je nesmírně zmenšené na velikost atomů a elementárních částic. Zdálo by se podle zdravého selského rozumu, že to je nesmyslné, brok přeci neprorazí ani tenkou dřevěnou destičku. Jenže v teorii světa ultramrňavého rozměru už náš zdravý rozum jaksi neplatí, tam se pracuje s kvantovou mechanikou a ta je zvláštní, a proto ji neměli rádi dokonce ani někteří velice slavní fyzikové dvacátého století. Praktická použitelnost teorie tunelového jevu se prokázala při práci v oborech polovodičů a supravodičů, radioaktivního rozpadu jader atd. Bez znalostí tunelového jevu by neexistovaly hmotové spektrometry, mobily, hi-fi soupravy a mnoho dalších vymožeností našeho současného života. Nezapomínejme přitom, že tunelový jev existuje v přírodě i bez našich znalostí odjakživa.

Když píšu o profesoru Ivaru Giaeverovi, neměl bych opominout, že kromě té nejslavnější ceny byl v roce 1965 odměněn cenou Olivera E. Buckleyho a v roce 1974 obdržel významnou Zworykinovu cenu pro technology zabývající se praktickým využitím nových teoretických objevů. Později se věnoval řešení problémů v oboru biofyziky. Je také prezidentem malé firmy Applied Biophysics, která vyrábí ECIS senzory známé v lékařském a farmaceutickém výzkumu. Je členem významných vědeckých společností jako National Academy of Sciences, the United States National Academy of Engineering, the Norwegian Academy of Science, the Swedish Academy of Engineering.

Profesor Giaever před týdnem rezignoval na své členství v Americké fyzikální společnosti (APS) se zdůvodněním, že odsuzuje oficiální stanovisko ke globálnímu oteplování. Ve svém dopise napsal, že je v naprostém pořádku, když se na půdě APS diskutuje, jestli se hmota protonu mění v čase a o ostatních fyzikálních problémech, ale že není v pořádku, když se zamezuje diskuse o tezi, že je nevyvratitelně prokázáno globální oteplování způsobené lidskou činností. Pochybuje o metodách, kterými je stanovená průměrná teplota za celý rok, a jestliže přijmeme jako pravdivý údaj, že se za 150 let zvýšila o 0,8^oK, pak je to pro něj důkaz, že teplota je v tomto období úžasně stabilní a že v této "teplé periodě" se zlepšilo lidské zdraví a pohoda.

Před tím se již v roce 2007 dostal do opozice proti vedení APS, které tvrdilo, "že průkazy oglobálním oteplování jsou nezvratitelné. Jestliže nebudou podniknuté akce zmírňující oteplování, dojde k významnému rozvratu fyzikálních a ekologických systémů na Zemi. Tím může dojít k ohrožení sociálního, zdravotního a bezpečnostního systému lidí. Musíme proto okamžitě snižovat emise skleníkových plynů." Ke Giaeverovu odporu se postupně přidávali další členové APS, až v roce 2010 to bylo 260 vědců z APS, kteří na čele s fyzikem Princetonské university Will Happerem, také samozřejmě členem APS, vydali skeptické stanovisko, že globální oteplování není ovlivněné emisemi CO₂ způsobovanými lidskou činností.

Giaever byl jedním ze 100 signatářů dopisu prezidentovi Obamovi z 30. března 2009, kde uváděli, že poplach kolem klimatické změny je značně přehnaný a navrhovaná opatření jsou nesprávná.

V deklaraci více než 1000 vědců vyjadřujících nesouhlas s hypotézou o globálním oteplování způsobeném lidskou činností a s tak zvanou klimatickou politikou napsal Giaever, že globální oteplování se stalo novým náboženstvím. Tímpoukázal na netolerantnost hlasatelů poplašných kvaziteorií a na jejich neschopnost vstoupit do vědecké diskuse. Dále napsal, že "často slyšíme o počtu vědců, kteří podporují tezi o globálním oteplování. Jenže číslo není důležité: důležité je pouze to, jestli je teze správná. Ve skutečnosti nevíme, co má nyní vliv na globální teplotu. Jsou lepší způsoby jak vynakládat peníze."

Nu, a v září 2011 pohár trpělivosti přetekl a professor Giaever se veřejně vzdal svého členství jako fellow Americké fyzikální společnosti (APS).

Píšu tento krátký článeko jednom významném fyzikovi proto, abych poukázal na lživé tvrzení v Mezivládním panelu pro klimatickou změnu (IPCC), že valná většina vědců podporuje politiku IPCC a souhlasí s jeho tezemi. V nich se uvádí, že současné globální oteplování je způsobované převážně lidskou činností a že je nutné přijmout okamžitá opatření jak na poli technologie, tak v ekonomii států, aby se zabránilo budoucí velké katastrofě. Prokazuji na příběhu profesora Giaevera a na deklaracích nejen stovek, ale dnes již tisícky vědců, že to jsou záměrně produkované lži, kterým většina klimatologů uvěřila a média je šíří se stejnou potěchou jako zprávy o skutečných katastrofách.

Dalším důvodem je nesmyslná politika EU a následně našich politiků s emisními povolenkami. Jejich realizace nezpůsobí změnu klimatu ani o desetinu stupně Celsia, zato zatíží občany státu další nepřímou daní, protože stoupnou náklady na produkci energie a tím i na cenu všech výrobků. Nesmyslnost emisní politiky je zvýrazněná pávě probíhající ekonomickou krizí. Plýtváním penězi a realizací nesmyslných investic do omezení emisí skleníkových plynů se může krize jen prohlubovat. Za tuto část deprese už nemůže ani korupce, ani chybující politická nebo ekonomická ideologie. Ale to bych se dostával na obory, kterým rozumím jen jako laik, a proto přenechávám tuto část problematiky specialistům a politikům pracujícím s myslí otevřenou racionálním argumentům.

Autor je profesorem pedologie a půdní fyziky. Napsal spolu s profesorem D.R. Nielsenem knihu Facts About Global Warming, Catena, 2010, 227 stran.