Jsou jiní. Mají své názory, své organizace, svůj životní styl. Čím méně vzdělání, tím jsou hlasitější a agresivnější. Pěstujeme si je sami proti sobě. Dáváme jim granty, dotace, někdo má i odvahu obdarovat je přímo na ulici.
Tváří se, jako kdyby byli lepší než ostatní, požadují, abychom respektovali a dokonce přijímali jejich způsoby a jednání. Sami se s respektováním zákonů a předpisů nezatěžují. Znají je ale natolik, aby si stěžovali všude, kde to je jen trochu možné.
Svoje požadavky si tvrdě vynucují. Potřeby ostatních je nezajímají, kdykoli jsou ochotni poškodit pověst našeho státu i v zahraničí. Dokonale se dokáží zviditelňovat, obvykle za podpory televize a tisku. Co je nejvíc zajímá, jsou peníze. Získávají je z úřadů všech úrovní, ministerstev, z EU.
Jen málo z nich má odpovídající vzdělání. Nemají o ně zájem. Svůj styl života se ale snaží šířit všemi způsoby. Kolik na ně všichni doplácíme nikdy nikdo nespočítal.
Říkejme jim třeba… ekoaktivisté.
Za tohle by se nemusela stydět ani Kateřina Jacques se svou biomasou
A buďme objektivní a dejme možnost se projevit i jim
Nezaměňujte ale tyhle fanatiky s těmi, kteří skutečně chrání přírodu. Ty nenajdete na komínech a střechách, ani na provokativních demonstracích. Odvádějí spoustu důležité a užitečné práce. Važme si jich.
Převzato se souhlasem autora z jeho blogu na Drabek.bigbloger.lidovky.cz