Na iDnes jsem zhlédl hodinu a půl dlouhý film o hrozbě oteplování s názvem „Je s námi konec?“. Najali na něj oscarového herce Leonarda DiCapria. Je poplatný alarmismu ještě z dob Ala Gora a chvílemi jsem měl pocit, že to jsou jehovisté se svojí „dobrou zprávou“ v duchu pseudovědeckých článků jejich časopisu Strážná věž.

Uvědomil jsem si, že humbuk kolem údajného, člověkem způsobeného globálního oteplování má všechny rysy náboženství. Protože se svět sekularizoval a skutečná náboženská víra se stala spíše něčím intimním (tedy s výjimkou islámu), snaží se oteplovací alarmismus zaujmout významné místo v dnešní společnosti. Podobně jako církev straší soudným dnem někdy v budoucnosti, vzbuzuje v člověku pocit viny za hříchy, nakazuje mu, jak se má chovat, a za to slibuje spasení – trvale udržitelný rozvoj. Tak jako církev ve středověku získávala tučné prebendy, prodávají se odpustky za vypouštění ďábla – oxidu uhličitého. Katedrálami jsou pole fotovoltaických panelů a věže obrovských větrníků. Řepka se stala pomalu dominantní plodinou a obnovitelné zdroje modlou, ať to stojí, co to stojí. Zajímavé, že se na to lidí nikdo neptal, jestli to chtějí, bere se to za univerzální pravdu a že to platíme v daních a energiích, nikoho nezajímá.

Klima planety se měnilo mnohokrát v historii a mnohem drastičtěji. Před rokem 1000 bylo Grónsko zelenou zemí a když se pak klima ochladilo, plakali a odcházeli i drsní Vikingové. Dnes ledy v Grónsku tají a pláčou zase alarmisté a Inuité. Život je zkrátka o změně a přizpůsobování se. Že se teď klima pomalu otepluje, je asi objektivní skutečnost, ale podobných výkyvů, „malých dob ledových a horkých“, jsme byli svědky i ve středověku. Objektivní měření máme zatím jen za příliš krátkou dobu, aby naše modely mohly fungovat spolehlivě. Ono jen spočítat průměrnou teplotu planety s přesností na desetiny stupně není jednoduché, protože síť měření je řídká a většinu povrchu pokrývají oceány. Vinit za mírný kolísavý nárůst člověka a jeho průmyslovou činnost mi připadá opovážlivé a velikášské. Jistě, průmysl k oteplování přispívá, ale otázkou je, jak velký vliv to má na mocné planetární síly, proti nimž jsme stále bezmocní. Jen si vezměte sopky, zemětřesení nebo hurikány. Už jsme se pokoušeli poroučet větru a dešti a s nevalným výsledkem. Slunce, jako životadárný zdroj energie, má na naši planetu jistě rozhodující vliv a jeho energie spolu se složitou dynamikou planety bude určovat naše klima.

A protože nikdo neví, jak to doopravdy je, tak zde vzniká prostor pro novou „víru“ a „alarmistickou církev“. Nakonec si každý z nás musí vybrat, na kterou stranu se přikloní. Komu uvěří. Já rozhodujícímu vlivu člověka na změnu klimatu nevěřím. I když nejsem příznivcem konspiračních teorií, tak z příběhu, jak tajně se scházející skupina mocných vymyslela alarmismus, by byl zajímavý román ve stylu Dana Browna. Ono totiž zdaleka nejde o nějakou víru, ale jako vždy o peníze. O štědré státní dotace na obnovitelné zdroje, změnu struktury průmyslu. Odpustky za oxid uhličitý prodraží tradiční odvětví a otevřou cestu novým. A to už stojí za to, ne? Jako většina toho, co se děje kolem nás na úrovni států a velkých společností, neděje se z ušlechtilých idejí, ale má ekonomický základ.

Otázka oteplovacího alarmismu nás asi bude rozdělovat. Každý podléhá vlivu médií různě a v komplexních otázkách se obtížně vytváří i osobní úsudek. Odpůrci alarmismu nemají ty štědré fondy, aby mohli své názory prezentovat v hlavních médiích. Neměli bychom však v těch druhých vidět heretiky a nepřátele. Jsou to jen lidé, kteří to nevědí nějak jinak. Nejsem pro přehnanou předběžnou opatrnost, která je teď módní v EU. Dávám přednost stabilitě lidského chování bez velkých výkyvů. No a až nás příroda doběhne, tak se to stane.