Vědci varují před nevratnými změnami, hrozí překročení bodu zvratu, člověkem zaviněné globální oteplování způsobuje katastrofální tání antarktických ledovců. Na základě studie NASA to popisuje klimatolog z Centra výzkumu globální změny Akademie věd ČR (CzechGlobe) dr. Jan Hollan v článku uveřejněném v Lidových novinách dne 31. května 2014 (v příloze Česká pozice, elektronický odkaz je níže). Studie NASA byly hojně citovány, samozřejmě s poukazem na ohřev planety člověkem. Víme ale o chování ledovců vše? Opravňuje nás znalost jejich chování k jednoznačným závěrům? Na článek dr. Hollana se podíváme trochu z jiného pohledu.
Úvodní odstavec citovaného článku připomíná, že se naše planeta ohřívá vlivem rostoucí koncentrace skleníkových plynů a že podíl "slunečního tepla, který si nyní Země ponechává, místo aby je všechno vrátila do kosmu, spolehlivě ukazuje měření teplot v hloubkách oceánů".
Zde se nemohu zdržet komentáře: Ještě před nedávnem byla nejlepším měřítkem oteplování změna průměrné globální povrchové teploty (ve výšce 1,5-2 m nad zemským povrchem). Když přestala "poslouchat" globální klimatické modely (na základě nichž se musí podle bruselských komisařů bojovat proti oteplování, jenom v ČR za více než 40 miliard ročně), z ničeho nic se nejlepším indikátorem stala teplota v hloubkách oceánů. Nelze ale v této souvislosti nezmínit, že kvalitní měření teplot v hloubkách oceánů začalo teprve nedávno sondami ARGO, ze kterých lze dostat nanejvýše desetiletou řadu. Existují samozřejmě i data starší, ale podstatně horší kvality.
Dále autor zdůrazňuje, že se oteplování projevuje v tání ledu a že "je pravděpodobné, že začal proces rozpadu ledového příkrovu Západní Antarktidy, který bude pokračovat, i kdyby se globální oteplování do poloviny století zastavilo."
V dalších odstavcích popisuje úbytek ledového příkrovu v Severním oceánu a ledové (ledovcové) "čepice" na obou našich pólech. Tato část je zpracovaná poměrně dobře a nemohu k ní mít žádné větší výhrady.
Dále ale autor tvrdí, že silnější skleníkový jev (samozřejmě zapříčiněný člověkem, doplňuji) způsobuje stoupání teploty v hloubkách oceánů a posun tzv. čáry ukotvení (tj. linie, kde se pevninský antarktický či arktický ledovec "stékající" do moře ještě dotýká podložní pevniny, než začne plavat v moři) směrem do vnitrozemí. Tím ledovcový šelf zespodu taje, zmenšuje se, vytváří menší odpor a rychlost ledovce stékajícího do moře se zvyšuje.
Komentář: To zní celkem logicky, menší otázka je, jak se tam to teplo ze zesíleného skleníkového efektu dostane, i když jsem si samozřejmě vědom zanořování hustších (slanějších) mořských mas do hloubek.
Ale pokračujme: Autor cituje dvě nedávno vydané práce, zmíněné i v úvodním odstavci, které právě výrazný posun čáry ukotvení ukazují (zde a zde, zmiňují se obě o ledovci Thwaites). Komentuje to slovy: "Překročili jsme zřejmě bod zvratu a důsledkem bude, že tání ledu ze Západní Antarktidy zásadně přispěje ke zvyšování hladiny oceánů – během stovek a tisíců let bude tento příspěvek činit až několik metrů. Dostaneme se tak do situace, která panovala před sto třiceti tisíci lety, když byla hladina vyšší tak o osm metrů. Co to bude znamenat pro dnešní města na pobřeží, je nasnadě."
Dále autor kritizuje nedávno vydanou zprávu IPCC, která je údajně příliš opatrná a konzervativní a nebere v potaz rozebírané "rostoucí tempo úbytku ledu z ledových příkrovů".
Autor je zřetelně přesvědčen, že posun čáry ukotvení k pevnině je způsoben pouze lidskou činností, tj. hlavně emisemi skleníkových plynů, protože zmiňuje jako příčinu oteplení v hlubších vrstvách oceánů pouze zesílený skleníkový efekt, který se nějak protuneloval do oceánských hloubek pod antarktický šelf. Occam pláče.
Nyní zmiňme nedávno vydanou zprávu Geofyzikálního ústavu texaské univerzity v Austinu, která je pro mnohé, kteří o geologii příliš neslyšeli, překvapením: K tání ledovce Thwaites výrazně přispívá geotermální teplo. Cituji:
"Naše zjištění výrazně mění naše chápání podmínek západoantarktického ledového štítu, odkud byly dříve přesné informace nedosažitelné.
…
S využitím radarové techniky mapující proudy vody pod ledovcem (mezi skalním podložím a ledovou masou, pozn. autora) jsou odborníci schopni identifikovat významné zdroje geotermálního zdroje tepla z podloží ledovce Thwaites. Zjistili, že tyto zdroje jsou podstatně rozsáhlejší a teplejší než se původně předpokládalo. Geotermální teplo významně přispívá k tání spodní části ledovce a může být klíčovým faktorem ovlivňujícím jeho stabilitu, rychlost sklouzávání a tím i jeho příspěvek k budoucímu zvyšování hladiny moře.
Za příčinu značně proměnlivého rozložení tepla v podloží ledovce je pokládán pohyb magmatu a obecně vulkanická aktivita pod západoantarktickým ledovcovým štítem.
…
Ukazuje se, že se ledovec rozkládá na jakémsi sporáku s hořáky dodávajícími teplo různé intenzity na různých místech.
…
Kolaps ledovce Thwaites by způsobil zvýšení mořské hladiny o jeden až dva metry, a jestliže bychom uvažovali celý západoantarktický ledový štít, pak by byl příspěvek dvojnásobný.
...
Kombinace proměnlivých zdrojů tepla a vodního systému v podloží ledovce by mohlo ohrozit stabilitu ledovce Thwaites nepředstavitelným způsobem."
Konec citátů.
Samozřejmě nelze zcela vyloučit ani možný vliv okolního teplejšího oceánu, nicméně přesnější měření sond ARGO ukazují v jihovýchodní části Tichého oceánu spíše pokles teploty.
O objektivnosti odborníků z Centra výzkumu globální změny Akademie věd ČR nechť si udělá čtenář obrázek sám.
Pozn:
Články o západoantarktických ledovcích a hrozbě jejich kolapsu lze v českých médiích najít např. zdenebo zde.
Autor je meteorolog
Převzato z blogu Salek.bigbloger.lidovky.cz se svolením autora