Neviditelný pes

KLIMA: Když lidstvo zblbne

3.11.2021

Po summitu G20, který přijal právně nezávazné výzvy k udržení teploty na Zemi maximálně na hodnotě 1,5 stupně Celsia ve srovnání s „předindustriální érou“, se koná klimatická konference – poslední možnost záchrany lidstva.

Ve zprávách na ČT jsem viděl Borise Johnsona, jak prochází římské Koloseum a tvrdí, že podobně jako Koloseum může dopadnout naše civilizace, pokud nezachráníme klima. Fotografie ze závěru konference G20 ukazuje svět současnosti – zdravotníci a záchranáři mají roušky, politici jsou bez roušek. Vypadá to tragikomicky, když se ani pro účely fotodokumentace nedokážou domluvit na jednotném vystupování.

Záchrana klimatu – tato moderní ideologie 21. století – je samozřejmě založena na vědeckých argumentech. Dle mého soudu spíše pavědeckých, nicméně zachraňovat klima je dnes v módě. Kdybych nebyl dříve narozený, neměl bych životní zkušenost s jinou vědeckou teorií o vývoji lidstva od prvobytně pospolné společnosti ke komunismu. Právě o tom hovořil prezident Václav Klaus na shromáždění k výročí vzniku Československa.

Klimatologové neustále straší tím, že bude hůř. Čekají nás buď obrovské lijáky, nebo sucho, uragány a další klimatické katastrofy, které povedou k migraci. Viníkem má být kysličník uhličitý, který dostal punc „skleníkového plynu“, který může za všechny změny klimatu. Naprosto se vyhodily – doslova do odpadu – všechny studie mapující vliv Slunce na Zemi. Ignoruje se, že jen před několika tisíci lety – což je z hlediska trvání sluneční soustavy doslova včera – byla Sahara plná života a je na ní dnes poušť. Ignorují se poznatky o tom, že nástup či konec doby ledové mohl probíhat enormně rychle – v řádu let či dokonce měsíců. To vše jsou skutečně vážné vědecké poznatky, které vylučují, abychom současnou periodu ve vývoji klimatu na Zemi mohli svést na lidskou aktivitu. Lidé zcela jistě své prostředí mění k obrazu svému, lidstvo však stále nemá energetické prostředky, které by dokázaly měnit klima. Tu sílu má a zřejmě ještě dlouho mít bude jenom Slunce.

Vzhledem k tomu, že ideologie klimatického alarmismu je dnes de facto novým náboženstvím, zblbli jsme tím nemalou část mladé generace, která v případě zájmu o svou budoucnost samozřejmě reaguje tak, jak je u mládí běžné – radikálně. Spalování uhlí ničí klima? Zakažme spalování uhlí! Důsledkem je pak současná energetická krize – zdražení silové elektřiny, plynu i ropy. Je to důsledek chybné strategie zákazů.

Po nedostatku čipů z Číny jsme se dozvěděli další jobovku – není hořčík, chcete-li magnesium. Šokovalo mě, zřejmě podobně jako každého člověka, že 95 % magnesia se dnes vyrábí v Číně. Čína omezila výrobu údajně proto, že je energeticky velmi drahá a produkuje mnoho „škodlivých“ emisí – mimo jiné i kysličník uhličitý. Je to jen další důsledek přenášení takzvaných „špinavých technologií“ do Číny – proces, který byl zahájen poté, co se Čína „otevřela světu“ a dnes nás vlastně drží v hrsti. Budete stále vykládat o Ujgurech? Snížíme produkci čipů. Budete si dál stěžovat na naši zahraniční politiku? Snížíme výrobu dalších surovin a ještě k tomu prohlásíme, že jsme to udělali z důvodu ochrany klimatu. Takto šíleně se svět – míním námi v éře reálného socialismu tolik obdivovaný Západ– chová.

Čína za přenos špinavých technologií také zaplatila – vysokým znečištěním ovzduší ve svých aglomeracích. Nicméně na rozdíl od Západu si doma počíná totalitně a když je třeba, zakáže pohyb, zlikviduje (zestátní) firmy, tj. má opatření, ke kterým západní státy nyní v covidové éře také sahají, ale přeci jenom na Západě ty zákazy neprocházejí tak snadno jako v komunistické Číně.

Na klimatické konferenci se údajně bude opět řešit osud lidstva. Ten je zcela jistě v ohrožení, ale ne klimatem – tomu se lidé vždycky museli a budou muset přizpůsobit. Ohrožena je totiž podstata Západu, kvůli níž jsme pád komunismu vesměs s radostí v roce 1989 přivítali, tj. demokracie. Již dnes se jako jediná správná cesta masově mediálně propaguje takzvaná „liberální demokracie“ – a všichni, kdo tento pseudokoncept demokracie kritizují, jsou nálepkování jako reakcionáři a tmáři. A liberální demokracie používá strašení klimatickými změnami činností člověka jako karabáče na neposlušné a nepřizpůsobivé. Obdobně se tento koncept liberální demokracie prosazuje při zvládání covidové krize – represemi a nařízeními. Svoboda jednotlivce je opět smetena ze stolu pod záminkou „ušlechtilých cílů záchrany civilizace“.

Energetická krize současnosti je jen počátkem změn, které lze očekávat, pokud se program odchodu od spalování fosilních paliv dovede až k tak zvané „uhlíkové neutralitě“. S obrovskými náklady bude realizován projekt, který může dramaticky politicky destabilizovat svět a vést k desítkám lokálních konfliktů – nově kvůli záchraně klimatu a kvůli právu na migraci jako základnímu lidskému právu – posvěceno OSN. Obávám se, že v případě nové studené války mezi „reakcionáři“ spalujícími uhlí a progresivisty spoléhajícími pouze na takzvané obnovitelné zdroje a takzvané čisté technologie dopadne Západ podobně jako někdejší tábor míru a socialismu v čele se Sovětským svazem.

Převzato se svolením autora z JanBarton.blog.idnes.cz



zpět na článek