Tentokrát to asi budeme mít jednodušší. Alespoň s výslovností. Jméno jedné z největších islandských sopek Katla lze jistě vyřknout snadněji než název, ve srovnání s ní trpaslíčka, Eyjafjallajökull. Ale i ona nám v loňském roce svou v podstatě nepatrnou erupcí dokázala pěkně "zatopit". Pokud by Katla v dohledné době skutečně explodovala silou "větší než malou", můžeme okamžitě zapomenout na problémy s eurem a dluhovou pastí. Není dokonce vyloučeno, že by mohl začít boj o přežití lidstva.

Z vědecky naprosto nepochopitelných důvodů se političtí představitelé mnoha států světa starají o desetiny procenta skleníkových plynů v atmosféře a pro jejich teoretickou "nápravu" teoreticky měřitelnou až po desítkách let jsou ochotni snižovat životní úroveň vyspělých průmyslových zemí a plíživě organizovat hladomor v zemích rozvojových.

Neuvědomují si, že naše planeta a na ní existující společenství lidí jsou naprosto a nezměnitelně závislí na nikým a ničím neovlivnitelných procesech probíhajících v nebližším vesmíru, na Slunci a v nitru naší Země. Naše civilizace prostě měla a zatím ještě má po relativně velmi dlouhou dobu štěstí. Doslova obrovskou kliku. Ale to nemusí trvat věčně.

Současná moderní vědecká vulkanologie sice již s určitou pravděpodobností dokáže odhadnout, že u aktivních sopek může v dohledné době dojít k erupci. Nesmírně obtížné, prakticky nemožné, je však určit tu "dohlednou dobu" - tedy přesný čas, kdy tato situace nastane. Natož jaký bude mít rozsah.

Protože titulek "Na Islandu hrozí výbuch sopky", což je pravda v podstatě neustále, by nikoho neohromil, dodávají k tomu někteří "katastrofičtí novináři" přídomek "výbuch století". V každém případě budou mít pravdu, protože k poslední velké erupci sopky Katla došlo v roce 1918 – tedy skutečně v minulém století. Také formulace "Katla se probudila" je zatím nepravdivá. Zatím její probuzení "jen" hrozí. Navíc fotografie připojené k článkům nejsou popsány jako ilustrační, i když nezobrazují reálnou situaci u sopky Katla, ale většinou jde o záběry z loňské aktivity sopky Eyjafjallajökull.

Pokud by k extrémní sopečné erupci na Islandu skutečně došlo, mohly by být do vysokých vrstev atmosféry doslova "vystřeleny" tisíce tun prachových částic, které by i na několik let mohly omezit dopad slunečního záření na naši planetu natolik, že by došlo k jejímu velmi výraznému ochlazení. V minulosti se to již nejednou stalo. Následovaly pak roky bez léta, kdy třeba v červenci padal sníh. Chtěl bych vidět světové klimahujery, jak občanům a společnostem pod značnými pokutami nařizují vypouštět co nejvíce skleníkových plynů, aby se zase trochu oteplilo.

Z výše uvedených faktů vyplývá, že pokud bychom se něčeho měli skutečně obávat, tak ne "pomalých" klimatických změn na naší planetě, k nimž dochází průběžně již po miliardy let a bude i nadále, ale některých, do určité míry statisticky předvídatelných, "rychlých" přírodních jevů. Ale to nikoho zatím ani nenapadlo.

A tak nás důsledky případné exploze sopky Katla masově překvapí. Budeme se hrozně divit, že nebudeme moci létat, že na nás budou padat tuny sopečného popílku. A že s tím vůbec, ale vůbec nic nenaděláme.

Chránit životní prostředí na naší planetě má smysl. Bojovat s klimatem a přírodou obecně však nikoli. Vždyť na zmaření i desítky let trvajícího úsilí a nepředstavitelných finančních prostředků lidstva postačí, aby se jakákoli mohutnější sopka, z hlediska vnitřních sil naší planety, jen trochu víc "upšoukla".