Po mnoha teplých sprchách a po stovkách miliard eur nebo dolarů směřujících ke snížení CO₂ v atmosféře a tím k záchraně lidstva před katastrofami, jako jsou hurikány, přicházejí dvě chladné sprchy. V té první, nepříliš chladné, prohlásil prezident Obama v souvislosti s hurikánem Sandy: "Nemůžeme přisoudit jakoukoliv událost ve změně počasí změně klimatu. Víme pouze, že teplota na celém světě stoupá rychleji, než bylo předpověděno před desíti lety." S první Obamovou větou souhlasím. Druhá věta však není pravdivá, je to lež šířená organizacemi IPCC a OSN, k nim se přidala média a nakonec byla převzatá do programů vlád. Místo šetření jsme svědky bezuzdného vyhazování desítek miliard i tak malými státy, jako je ČR.

Otepluje se?

Průměrná teplota za jeden rok a dokonce měřená na pozemních meteorologických stanicích nemá nic společného s globálním klimatem ze dvou důvodů:

1. Klima se podle vědeckých dohod určuje z měřených dat za 30 let. Oteplování nebo ochlazování spočítané za dva, tři roky nemůže charakterizovat ani krátkodobou změnu klimatu. Jsou to běžně se vyskytující oscilace. Kdybychom chtěli mluvit o změně klimatu v rámci existence států nebo dokonce civilizací, měli bychom vycházet ze statisticky zpracovaných dat za století. V prvním přiblížení by se jednalo alespoň o průměry. K tomu nemáme žádná meteorologická data, a proto se používají nepřímo určené hodnoty, nazývané proxies. Pro souvislá dlouhodobá měření jsou velmi výhodné teploty odvozené z koncentrace izotopů vodíku nebo kyslíku v jednotlivých vrstvičkách ledovců buď v Antarktidě, nebo v Grónsku. Čím hlouběji se odebírají vzorky, tím starší období reprezentují. Stáří se také určuje nepřímými, ale vědecky prověřenými metodami. Vezměme jeden příklad určování změn klimatu ze vzorků ledu odebraných z vrtu v Grónsku: 30leté průměry zobrazují 9 až 12 teplých period za posledních 11 500 let, tedy v holocénu. 500leté průměry ukazují již jen 6 teplých period. 2000leté průměry ukazují prudký vzestup teplot během prvních 2 000 let po konci poslední ledové doby, pak se během dalších 4 000 let teploty velmi mírně snižují, nato nastane kolem roku 3 500 před současností malinké zvýšení teplot, ale nedosahuje těch hodnot jako před 8 500 lety. V posledních 2 500 letech dochází k trvalému snižování průměrných teplot. Opakuji, že průměry jsou za 2 000 let a teplotní výkyvy jsou v desetinách stupňů Celsia, zatímco pro 30leté průměry jsou výkyvy teplot v několika stupních Celsia.

2. Vytvářet hodnověrné závěry z měření a z proxies (nepřímých vztahů ke klimatu) na povrchu Země je značně neobjektivní, jestliže měřící meteorologické stanice jsou nepravidelně rozsety na Zemi. Další potíž je u nepřímých metod jako pylová analýza, letokruhy stromů, výskyt fosilií včetně geologických a paleopedologických nálezů v tom, že trpí kromě plošné nepravidelnosti také buď nedostatečnou časovou návazností, nebo jsou vzájemně obtížně porovnatelné, protože každá metoda poskytuje údaj pro rozdílný časový úsek a rozdíly jsou v řádu roků, dekád a staletí. Výjimkou jsou výsledky stanovené z vrtů v ledovcích. Časová kontinuita je zachovaná, ale průběhy teplot platí pro zkoumaný ledovec a jen nepřímo souvisí s globálním průběhem teplot.

Mnohem přesnější je stanovení globálních teplot ze satelitních měření, která se uskutečňují od roku 1980. V prvním přiblížení teploty mírně stoupaly do roku 1987 a od té doby mírně klesají. Za posledních 30 let se průměrná 30letá teplota téměř nemění oproti předcházející dekádě. Starší údaje o teplotách však nebyly stanoveny přímým měřením. Důležitý je však trend mírného poklesu teplot v posledních 15 letech, kdy namísto předpověděného vzestupu bylo jednoznačně prokázané, že na změny teplot nemá vliv změna koncentrace CO₂. Předpověď vychází z chybné hypotézy, že globální oteplování je způsobované především vzrůstem koncentrace CO₂ v atmosféře. Podle satelitních měření existují dvě možnosti předpovědi o vývoji klimatu v několika příštích dekádách. Buď nastupuje dlouhodobé mírné ochlazení, nebo se jedná o krátkodobou oscilaci, která bude pokračovat mírným oteplováním až k hodnotám průměrných 30letých teplot ve středověké teplé periodě. Tedy žádná klimatická katastrofa nás nečeká.

Hurikány

První Obamovu větu doplníme o několik hodnověrných výroků, a to abychom uklidnili čtenáře a narušili zmanipulované tvrzení, že i mírná změna klimatu vede ke katastrofám.

Dr. Bill Gray, americký expert na hurikány, vydal prohlášení spolu s profesorem Fredem Singerem, Dr. Williem Soonem a lordem Christoferem Moncktonem, že "hurikán Sandy byla sice zcela neočekávaná bouře, nikoliv však extrémní meteorologický jev, který by podle některých klimatologů byl častější a dokonce extrémnější, jestliže nedokážeme snížit emise CO₂."

Národní centrum pro hurikány (National Hurricane Centre, NHC) poskytlo informace o velkých hurikánech za posledních 100 let. V letech 1911 až 2010 udeřilo na USA 70 velkých hurikánů, tedy v průměru 7 velkých hurikánů za jednu dekádu. Tato četnost výskytu hurikánů se nezměnila od roku 1980, i když alarmisté předpovídali jejich podstatně zvýšenou četnost vlivem vzrůstu koncentrace CO₂ v atmosféře.

Profesor životního prostředí na Coloradské univerzitě Roger Pielke Jr., jeden z předních odborníků specializujících se na přírodní katastrofy a hlavně na hurikány, tvrdí, že hurikán Sandy nedosáhl síly a nezpůsobil zdaleka tolik škod jako hurikán Miami v roce 1926, a to když koncentrace CO₂ ještě zdaleka nedosahovala dnešních hodnot.