Po neúspěšném pokusu o comeback s podporou palestinských Arabů se švédská aktivistka Greta Thunbergová nedávno opět objevila na veřejnosti. Tentokrát v roli, v jaké ji znají a obdivují miliony mladých lidí po celém světě, včetně politických špiček a státníků či významných institucí, např. Valného shromáždění OSN, Evropské komise či papeže – totiž v roli aktivistky ekologické. Mnohé ze svých následovníků však nyní mohla překvapit nepříjemně, mnohé ze svých odpůrců naopak příjemně, neboť prohlásila cosi rozumného.

Ještě jako Pátek pro budoucnost. Foto: Sonia Mertens, Pixabay

Greta Thunbergová veřejně podpořila prodloužení provozu ještě fungujících jaderných elektráren v Německu. „Osobně se domnívám, že vracet se k uhlí, když už máte jadernou energetiku, je opravdu špatný nápad. Pokud už je máte v provozu, je chyba zaměřit se místo jádra na uhlí,“ cituje server Novinky.cz odpověď devatenáctileté aktivistky v televizním pořadu televize ARD na dotaz, zda by mělo být s ohledem na ochranu klimatu upřednostňováno jádro. Lze jen vyjádřit lítost nad tím, že odpověď nezahájila svým proslulým „Jak můžete…!“.

Potřebu vyjádřit se k veřejným záležitostem, ať jde o politiku, ochranu životního prostředí nebo třeba migraci, má mnoho lidí, obecně neznámých i obecně známých velice. Tak tomu ostatně bylo vždy. Greta patřila do obou skupin. Ukazuje, že k průchodu z jedné do druhé dnes takový hlasatel nepotřebuje být miliardářem, slavným rockerem, ani filmovým hercem nebo modelkou. Máme informační technologie a sociální sítě a máme propracované metody práce s veřejností (public relations), které téměř z kohokoliv, kdo prokáže špetku specifického talentu, vymodelují „tvář“ reklamy, kampaně, hnutí, zkrátka nějaké Pravdy. To má ale i obrácený efekt. Lidé, kteří dosáhli věhlasu ve svém oboru a jsou navyklí, že jim miliony naslouchají, získávají pocit, že je poslechnou všichni ve všem. Tak tedy Elon Musk a Roger Waters řeší válku na Ukrajině, Frans Timmermans vývoj klimatu, případně, vzpomeňme, Václav Klaus městskou architekturu.

Žijeme v době postfaktické, kde Pravda potřebuje své „tváře“ a lidé své vůdce. Skuteční odborníci na danou věc se jimi nestanou. Ani 1500 německých vědců ve svém dopisu, adresovaném politickým špičkám a lidu své země, že se v jaderné energetice má pokračovat, nebo bude s elektřinou ouha, nepohnulo ani se spolkovým ministrem hospodářství Robertem Habeckem, ani s voliči Dolního Saska, kde ve volbách do zemského parlamentu výrazně posílili Zelení. Strana extrémně levicová, jež má vystoupení z jádra a fosilní energetiky v programu.

Někdo tedy může současnost pojmenovat také jako dobu prostupnou, jiní jako neprostupnou. Nu, my se však přidržíme tradičního pojmenování doba postfaktická.

Komentář byl původně na serveru Svět hospodářství, zde se svolením redakce i autora