„Je to pravda, ale zní to blbě!“ Tuto dnes již okřídlenou větu použil pan Jan Werich před mnoha lety v jedné z předscén Osvobozeného divadla a já si myslím, že se docela hodí i k titulku mé dnešní glosy.

Přední zástupci klimaalarmismu cestující křížem krážem po zeměkouli od summitu k summitu soukromými tryskáči se nás snaží přesvědčit o tom, že se lidstvo (samozřejmě kromě nich) musí pro záchranu „hořící planety“ významně uskrovnit.

Přestat v zimě v bytech topit, v létě se ochlazovat klimatizací, pokud možno již nadále nepoužívat automobily se spalovacími motory a nahradit je drahými elektromobily, pro jejichž provoz však nebude elektřina.

Pokud by byl v dohledné budoucnosti reálně uskutečňován pro vyspělé lidstvo doslova sebevražedný projekt známý pod názvem Green deal, dojde všude k velmi prudkému snížení životní úrovně.

Komu se například vyplatí mít lednici a mrazák, když v důsledku nedostatku pohotového elektrického výkonu budou opakovaně nastávat výpadky - blackouty?

U každé větší nemocnice bude muset stát cisterna s naftou, aby bylo možné pomocí nouzových dieselových agregátů udržovat naživu nemocné odkázané na přístroje.

Komu se vyplatí vlastnit klasický osobní automobil, když s ním buď nebude smět jezdit do města, nebo vzhledem k extrémně vysokému zdanění pohonných hmot nebude mít na jeho provoz peníze?

Pokud bychom i připustili, že planeta Země nám doslova „hoří pod nohama“, očekával bych maximální soustředění politického, ekonomického a vědeckého kapitálu celého světového společenství na co nejrychlejší „hašení lokálních ohnisek tohoto požáru“, v první řadě například na omezení znečišťování moří a oceánů.

Na jednu stranu nesmyslně bojujeme proti životodárnému kysličníku uhličitému a vedle toho dáváme z veřejných i soukromých zdrojů desítky miliard jakýchkoli měn na v této chvíli naprosto zbytný výzkum Marsu.

Navíc v jeho rámci a obecně při jakýchkoli startech kosmických raket vypouštíme do atmosféry obrovská množství kysličníku uhličitého a spousty jedovatých sajrajtů (podpůrné rakety na pevná paliva), která chceme za drahé peníze ušetřit po obyčejných lidech.

Většinu svého novinářského života píši o vědě a technice, a tak samozřejmě nejsem zaměřen proti žádnému vědnímu oboru. Jsou-li ale k dispozici pouze omezené ekonomické zdroje, měly by být jednoznačně určeny priority a jednotlivé vědecké experimenty by neměly působit protichůdně.

Otázka: „Hoří nám planeta pod nohama?“

Odpovíme-li kladně, musíme ihned začít hasit. Dle svých možností úplně všichni. A hlavně nepřikládat!