Vlny veder byly i dříve. Ale teď přicházejí rok co rok

Rekordní horka už v červnu? I takové otázky může vzbudit vlna afrického vzduchu, jež pronikla do střední Evropy. Bez velkého ohledu na příčinné souvislosti se nabízejí různá zobecnění. Třeba: pokud v době, kdy se stále víc varuje před globálním oteplením způsobeným člověkem, kdy radnice i parlamenty vyhlašují stavy klimatické nouze, dorazí vlna mimořádných veder, není to hmatatelný důkaz, že je pět minut po dvanácté? Odpověď může znít: není, ale...

Vlna veder sama o sobě nedokazuje globální trend už proto, že takové vlny sem pronikaly už kdysi. Jen nebývaly zaznamenány podle nynějších norem, tudíž se těžko srovnávají. Ale – a tu jsme u druhé části odpovědi – zásadnější než absolutní teploty je chod a frekvence takových situací.

Říká se, že extrémně horká léta přineslo 21. století. Jenže „magických“ 40 °C bylo zjištěno už 29. 7. 1921 v Hradci Králové. Podle materiálů ČHMÚ byl asi nejteplejším dnem české měřené historie 27. červenec 1983. Uhříněves hlásila 40,2 °C a pro řadu stanic je ten den dodnes absolutním rekordem.

A tady jsme u jádra věci. Rekordy – zvláště ten nyní platný absolutní 40,4 °C změřený 20. srpna 2012 v Dobřichovicích – a velké vlny veder vůbec zůstávají ve společenské paměti. Ale z hlediska trendů a vývoje klimatu je zásadnější něco jiného. Zásadnější je spíše četnost situací, jež tyto vlny veder – podle naměřených teplot většinou nerekordních – vyvolávají. Tady sice nemůžeme férově srovnávat s dobami, kdy se měřilo jinak, nesystematicky, ne podle dnešních norem. Nicméně z hlediska „normované éry“ se zřetelně ukazuje, že v posledních dekádách četnost takových situací stoupá.

Nejde o absolutní výši teplot, ale o konfigurace rozsáhlých tlakových výší a níží. O situace, jež „nasávají“ mrazivý vzduch v zimě (třeba letos v Americe) či rozžhavený vzduch v létě (právě teď v Evropě). I když vlny veder z léta 1983 či 1994 byly teplotně rekordnější, nyní se podobné objevují skoro každý rok. Což o něčem svědčí.

LN, 27.6.2019