Globální konference o klimatu nějak drhnou
Mají smysl každoroční klimatické konference OSN? Ta otázka zní návodně: evokuje odpověď „ne“. Stejné otázky padají už léta na webu a rázné „ne“ z nich vychází třikrát podtrženo. Teď se ale objevily i v zavedených médiích Západu beroucích globální politiku klimatu smrtelně vážně. Není divu. Klimatická konference OSN v Madridu trvala dva týdny, místo v pátek skončila až v neděli – a stejně k zásadním závěrům nedospěla. I proto se v novinách objevují titulky jako Duch Paříže v Madridu vyvanul (Neue Zürcher Zeitung) či Ukončete ten klimatický cirkus! (Die Welt).
To neznamená, že se láme hůl nad tématem klimatu. Ale začíná se lámat nad způsobem, jímž ho řeší globální politika. Ta politika selhává ve stanovení klimatických škod (a náhrad za ně), má potíže přepočítávat akce typu zalesňování na stanovené národní klimatické cíle a často drhne i na tom, že nedokáže zabránit dvojímu vykazování.
Po klimatické konferenci OSN v Paříži roku 2015 to vypadalo, že příkop mezi prvním a třetím světem se pomalu, ale přece zaplňuje. Na konferenci v Madridu ale působil jako hlubší než dříve. Zatímco třetí svět se soustředí na zajištění penězovodu od bohatých států, v západní Evropě sílí přesvědčení, že jejich města, instituce i soukromé firmy udělají pro klima více než mezinárodní politika na globálních fórech.
Máme-li ten příkop ilustrovat, nabízí se citovat Gretu Thunbergovou. V září se v OSN obořila na státníky kvůli klimatu: „Svými prázdnými slovy jste mi ukradli moje sny a moje dětství.“ Později hovořila v irácké televizi Ašrak Hamidová, kterou ve čtrnácti letech unesli džihádisté a prodali ji jako sexuální otrokyni. Zkuste odhadnout: jaký díl světové populace vnímá naléhavěji problém ukradeného dětství Grety Thunbergové a jaký díl problém ukradeného dětství Ašrak Hamidové? Nevyjde to globálně tak, že pro většinu lidstva Greta ztělesňuje privilegovanou bohatou Zápaďanku, prostě typ, před kterým sami západní pokrokáři varují?
LN, 17.12.2019