Německý ÚS se řídí zásadou předběžné opatrnosti

Bývaly doby, kdy slovo soudcokracie měl vyhrazené Václav Klaus. Jakékoliv soudní zásahy do pravidel dohodnutých politiky (třeba do volebního zákona) pokládal za hrozbu pro samu demokracii a za mocenskou ambici justice. Jenže doba pokročila a s ní i vliv soudů. Co když soudy ruší protiepidemická opatření? Jedni v tom vidí ohrožení životů, jiní poslední hráz obrany svobod. Je to soudcokracie, či není? Nebo jako v Německu, kde Ústavní soud vrátil ke zpřísnění již přijatý (2019) klimatický zákon. Ne proto, že omezuje svobody, ale proto, že je málo přísný. A malá přísnost na cestě k uhlíkové neutralitě by si vynutila tvrdší kroky v blízké budoucnosti, čímž by ohrozila svobody nastupujících generací. Je to soudcokracie, či není?

Je to zapeklité téma, velmi sporné a v Německu budící ostré debaty. Jistě, soudci se nevyznají v klimatu, tak jako se nevyznají v epidemiologii. Navíc sami určili, že poznávání klimatu je stále tak nedokonalé, že nelze s jistotou stanovit správnou rychlost snižování emisí. Proto se neřídili zásadou předběžné opatrnosti vůči přírodním jevům. Místo toho se řídili předběžnou opatrností vůči příštím generacím a Ústavou. Říká-li její článek 2, že každý má právo na život a tělesnou nedotknutelnost, zahrnuje to ochranu před environmentálními riziky, bez ohledu na jejich původce a okolnosti. A hotovo.

Pozoruhodné. Tak jako při epidemii sílí tlak na absolutizaci ochrany životů (jež se nadřazuje uchování fungující společnosti a ekonomiky), zde sílí tlak na absolutizaci ochrany před vlivy prostředí a jeho změn (jež se nadřazuje ekonomickým, politickým či společenským poměrům).

To téma se vyplatí sledovat. Ostatně spolek Klimatická žaloba ČR má tentýž cíl u českého Ústavního soudu. Pro jistotu si můžeme sami trénovat různá myšlenková cvičení. Třeba. Jak by to vypadalo a fungovalo, kdyby soudy důsledně kráčely s duchem doby? Kdyby zakázaly prodávat benzin, naftu a koks? Těžit uhlí? Dovážet zemní plyn?

LN, 7.5.2021