Sdělovací prostředky našich západních demokracií zachvátila v posledních několika letech posedlost, aby svět odvrátil probíhající klimatickou změnu tím, že musíme dramaticky šetřit energií a zaplavit naše země solárními panely a obřími větrníky. Klimatická změna ale na planetě vždy byla, je a bude. Hlavním smyslem ale má být adaptace (co asi znamená biblický příběh o potopě?). Potřebné úsilí o udržitelné životní prostředí je přitom výsadou ekonomicky zajištěných a vzdělaných občanů. Pro stamiliony lidí zchudlých vinou absurdního a politicky prosazované zelené ideologie v rozporu s požadavky svobody a tržní ekonomiky se ekologie stane zbytečným pojmem.

Naším největším světovým nepřítelem na Západě není nějaký Putin. Je to oxid uhličitý (CO₂), jinak neškodný a spíše prospěšný plyn, bez něhož by naše planeta nebyla zelená a přestala by žít. Prý ho lidstvo spalováním fosilních paliv vypouští tolik, že to má údajně zásadní vliv na oteplování planety. Vyspělé státy zavírají stabilních uhelné zdroje, zakazují provoz spalovacích motorů aut, do 10 let mají být všechna obydlí v EU zateplená. Klimatický alarmismus se však ve skutečnosti stal vhodným nástrojem k ovládání obyvatelstva strachem se zcela očividným cílem vedení EU i národních vlád alibistického zřeknutí se řešení daleko naléhavějších potřeb společnosti. Pod tímto pláštíkem dochází k přesunu obrovských prostředků do kapes zelené oligarchie.

Kapacity větrných a solárních zdrojů se sice zvyšují, ale u fosilních paliv celkově se očekává do roku 2050 absolutní růst. Chudý svět chce totiž dohnat západní země v životním standardu a bez uhlí, ropy a zemního plynu nepůjde. Jedním z dnes frekventovaných pojmů klimatického zápasu je „energetický přechod“, v Německu Energiewende (energetická změna). Používání tohoto termínu vyvolává dojem, že existuje rychlá, snadná a levná cesta, jak eliminovat využívání fosilních paliv bez vážných dopadů na lidi a průmysl. Prestižní instituce jako Energetická agentura USA (EIA) ve svém energetickém výhledu 2021 (dostupné na: www.eia.gov/outlooks/ieo/) konstatují, že „energetický přechod“ se nekoná.

Celosvětová spotřeba primární energie vzroste v letech 2020 až 2050 téměř o 50 %, jenom spotřeba ropy se dle EIA v příštích 30 letech zvýší přibližně o jeden milion barelů každý den. Důvod očekávaného prudkého růstu výroby a spotřeby je jednoduchý: fosilních paliv je dostatek, jsou levná, účinná a spolehlivá. Čína loni nově v uhlí zprovoznila kapacitu 106 GW, tedy každý týden postavila dvě velké tepelné elektrárny. Z uhlí v Číně pochází 60 % elektřiny. Protože Peking ví, že bez dostatku stabilní energie další rozvoj Číny nezajistí. Z 8 miliard tun uhlí ročně ve světě Čína spotřebuje polovinu, po ní následuje Indie a Indonésie.

Dnes je výraz fosilní palivo na Západě hanlivým slovem. Kdo o potřebě stabilních fosilních zdrojů mluví, je cejchován jako „fosil“, či „agent Kremlu“. Stoupenci a propagátoři přerušovaných a nestabilních zdrojů energie (dominantně FVE a VTE) uplatňují osvědčenou strategii: používají slovo „energie“, ale hovoří jen o minoritní elektřině. I zelený premiant Německo už loni krylo svou roční spotřebu elektřiny pomocí OZE ze 46 %. Ale jde jen o elektřinu. Podle grafu dostupném na www.OurWorldInData.org má elektřina na spotřebě primární energie Německa i celého světa energie podíl jen 17 procent. Dalším manipulativním způsobem prezentace občasných zdrojů energie (OZE) je, že se používají jen souhrnná roční čísla produkce, nikoli (ne)schopnost solární či větrné energie krýt požadavky spotřebitelů, zvláště v nejnáročnějších obdobích roku, hlavně v zimě. Pak se totiž sečte letní obří nadprodukce, dohánějící tyto navzájem se kanibalizující zdroje často k prodeji elektřiny až za záporné ceny, a porovnává se s roční spotřebou. Na řadě energetických webů je k dohledání, jak ani současná obří kapacita 130 GW v OZE Němcům loni v prosinci kryla spotřebu elektřiny jen v jednotkách procent, drtivou většinu produkce kryly emisní zdroje z uhlí a zemního plynu. Rok má 8760 hodin, soláry u nás fungují maximálně do 12 % z času roku, větrné elektrárny z 20 %. Kdo ale dodá elektřinu ve většině roku?

Německo loni zprovoznilo všechny emisní zdroje, jež chtělo už dávno odstavit. Vynucený návrat k uhlí byl důsledkem naivity Německa, že jež se od 90. let nechalo přesvědčovat lobby Kremlu, aby se soustředilo na budování OZE, jež pro případ, kdy nesvítí a nefouká, zálohují paroplynové elektrárny. A k tomu si ještě navíc zavřelo jaderné elektrárny. Z vrcholu roční spotřeby 159 miliard mᶟ zemního plynu v roce 2019 v SRN činil 60 % podíl Ruska (v ČR 98 %). V letech 2021 až 2022 pak Putin plynovou smyčku závislosti na plynu kolem hrdla Německa a dalších zemí včetně ČR zatáhl v naději, že dokáže energetickou zbraní Západ vydírat. Německo ovšem bude kvůli přerušované činnosti OZE muset pálit obrovské množství emisního plynu v podobě LNG z USA a Kataru i nadále.

V Česku se situace v elektroenergetice i teplárenství rychle blíží rozvratu. Potvrdila to analýza státního podniku ČEPS, pod názvem MAF 2022 dostupná na jeho webu. ČR vinou zavírání uhelných zdrojů ČEZ a vynuceně i neekonomičností uhelných dolů a dalších soukromých zdrojů už v roce 2025 bude muset vedle ropy a plynu začít dováže i elektřinu. Deficit poroste a v roce 2040 hrozí, že nebude ani importem čím pokrýt spotřebu elektřiny v ČR v 45 dnech roku. I v ČR totiž vítězí lobbisté za dotované nestabilní zdroje hlavně ze solárních panelů, kteří vedle dotace na instalaci mají usnadněnou i k získání provozních dotací v podobě EU schválené podoby smluv pro vykrytí ztrát z tržní ceny elektřiny (Contract for Difference). K napojení připravovaná rostoucí kapacita FVE kvůli vzájemně kanibalizované nadprodukci nedokáže získat garantované ceny elektřiny a bude ji zřejmě muset dorovnat stát z peněz občanů. Podpora OZE je tak v ČR po solárním tunelu z let 2008-2010, který bude do roku 2030 stát české daňové poplatníky 800 miliard korun, přesunem dalších dotačních miliard do kapes zelených oligarchů.

Pokud tedy dnes média píší o možném návratu k nižším cenám elektřiny a i plynu, nic nemůže být v delším horizontu vzdálenějšího pravdě. Co je deficitní, bude také drahé. Aby přenosová síť unesla očekávanou zátěž nových OZE, musí se dle analýzy ČEPS do ní investovat 400 miliard korun, což zhruba o 5-6 korun zdraží každou kWh elektřiny. Dle ČEPS přinese dekarbonizační scénář ČR do roku 2040 horší emise CO₂ a o 2,6 bilionu Kč vyšší náklady, než když vyžijeme českých zásob uhlí.

Vláda ČR by měla s ohledem na analýzu ČEPS začít neprodleně konat. Správná je vládní orientaci na nové jaderné zdroje, což má podporu až 80 % obyvatelstva. Vláda by se měla inspirovat energetickou strategií Polska. Varšavě se nejenže nikdo neodváží sáhnout na jeho uhelné zdroje, ale Poláci po letošním podepsání smlouvy s firmou Westinghouse chtějí uspíšit papírovou byrokracii a začít svou první jadernou elektrárnu stavět už v roce 2026, aby se mohla připojit do sítě v roce 2032. Proč to jaderně zkušenému Česku má trvat o 4 či více let déle?

Jak dokládají stanoviska renomovaných energetických expertů, než ČR do poloviny století postaví nejméně čtyři velké jaderné reaktory a řadu malých modulárních, nemůže se zříci energetického využívání uhlí. Kdo, kdy a za kolik postaví tři velké paroplynové elektrárny, o nichž ČEPS hovoří jako o možné variantě za zavřené uhelné zdroje? Jestli chce tato vláda ČR i příští udělat opravdu něco zásadního pro životní prostředí, dekarbonizaci a zajištění prosperity země, musí si dát jako prioritu č. 1 rychlou výstavbu nové jaderné flotily.

Vyšlo v MD Dnes

Autor je publicista, působí jako mluvčí neziskového think-tanku Realistická energetika a ekologie