Zhruba od začátku 90. let minulého století se ve veřejném prostoru začala ustavovat nová nátlaková skupina, balancující na hraně vědy a ideologie – politická klimatologie. Dnes už víme, že je to “woodoo–science”.

(První část článku Neviditelný pes publikoval včera)

Klimatická čistka Aleše Kutáka

Česku v té době mělo už pár měsíců za sebou skandál, který jasně ukázal, čeho všeho jsou klimaalarmisté schopni. V IPCC nás od roku 1996 zastupoval Jan Pretel, klimatolog z Českého hydrometeorologického ústavu. Na jaře 2007 vystoupili Greenpeace s obviněním, že česká tepelná elektrárna Prunéřov každý rok zabije 63 lidí. Jak? Vypouštěním oxidu uhličitého prý přispěje k záplavám v Bangladéši, negativně ovlivní vodní režim v Číně, způsobí úbytek srážek v subsaharské Africe…

Pretel ve svém posudku oponoval, že je to nesmysl. Jenže náměstkem ministra životního prostředí Mika byl tehdy aktivista Aleš Kuták (někdejší člen Hnutí Duha), kterému se odborná kritika názorů Greenpeace hrubě nelíbila. V červnu 2009 proto nařídil, aby byl Pretel z IPCC odvolán a nahrazen povolnějším politickým klimatologem Ladislave Metelkou. Přiblížili se tím normalizačním komunistům vyhazujícím lidi z práce za vtipkování o Sovětském svazu. Pretelova chyba spočívala v tom, že nebyl politickým klimatologem se „správnými“ názory, ale nezávislým a kriticky myslícím vědcem. Ideologická čistka je podrobně popsána zde.

Spiklenecké špitání

Pod stále větší kritiku se ale už v té době dostával i samotný IPCC. „Používáme výhradně vědecké studie, které prošly oponetním řízením,“ prohlásil v listopadu 2009 šéf IPCC Rádžendra Pačaurí. Tohle tvrzení přimělo skupinu nezávislých vědců, aby se na tyto „studie“ podívali podrobněji. Ukázalo se, že z 18 500 citací jich 5 600 neodkazuje na vědeckou literaturu podrobenou oponentuře, ale na populární časopisy.

Zastánci oteplovací ideologie často tvrdí, že o klimatické změně panuje „vědecký konsenzus“. To ale není pravda – zdaleka ne všichni klimatologové jsou klimatologové političtí. Jejich vedoucí síly přitom projevují až zarážející míru cynismu. „Kam se podělo globální oteplování? Neumíme vysvětlit, proč se neotepluje, a to je ostuda,“ píše klimatolog Kevin Trenberth v jednom z e-mailů, které pronikly na veřejnost v listopadu 2009 v rámci aféry Climategate. Tohle je ale jen „spiklenecké špitání“ s kolegy, kteří se celá ta léta tvářili, že věda má zcela jasno. Navenek Trenberth odbornou nejistotu nikdy nepřiznal, a to ani poté, co měření prokázalo, že se politická klimatologie mýlí. Loni na podzim zveřejnil britský meteorologický úřad data, podle kterých průměrná globální teplota neroste od roku 1997. Nakonec to musela přijmout i pátá zpráva IPCC ze září 2013. Jde o průlomem, i když poněkud schizofrenním. Zpráva sice přiznává, že se už šestnáct let neotepluje, ale zároveň říká, že vliv člověka na klima je na 95 % nesporný. Což je vnitřní kontradikce.

Ve snaze zachránit centrální dogma hledají političtí klimatologové nejkrkolomnější vysvětlení, proč se oteplování zastavilo. Podle Trenbertha chybějící teplo pohltily oceány, podle jiných aktivistů za to může studená fáze tzv. pacifické dekádové oscilace. V obou případech prý „studená pauza“ nejdéle za deset až dvacet let skončí a oteplování udeří s ještě větší silou. V odkládání vytoužené katastrofy tak političtí klimatologové připomínají jehovisty, kteří také už několikrát posunuli datum Soudného dne.

Šest skupin v pozadí

Zbývá otázka, komu to celé sloužilo a kdo na tom vydělal. První skupinou jsou samozřejmě sami političtí klimatologové. Celosvětovou částku neznáme, ale jen v letech 1989-2009 dostali alarmističtí vědci od americké vlády 79 miliard dolarů. Zkoumali za ně kde co. Psychologové z kalifornské univerzity třeba došli k závěru, že kvůli skleníkovým plynům bude víc válek, vražd a domácího násilí. „Po horkém dni se člověk může snadno pomátnout a dělat šílené věci,“ vysvětloval spoluautor studie Marshall Burke. Třeba jíst málo křupavá jablka, se kterými se prý v důsledku oteplování budeme muset smířit. Zjistili to aspoň ovocnáři z japonského města Fudžimoto. Opravdu! Oteplování prý způsobuje i akné, kanibalismus, sňatky nezletilých, znásilnění nebo nedostatek zelí. Kompletní seznam bizarních, ale vážně míněných vědeckých studií je zde.

Druhou profitující skupinou jsou novináři, publicisti a blogeři, kteří politickým klimatologům jejich apokalyptická tvrzení přes dvacet let věřili, aniž by je podrobovali kritické kontrole. „Vydělali“ na tom šokující články. O čem by býval v Česku psal třeba takový Michal Komárek, Miroslav Šuta, Tomáš Feřtek nebo Pavel Baroch?

Třetí skupinou jsou politici – v chiméře globálního oteplování našli téma dobře prodejné voličům. Čtvrtou skupinou jsou ekologičtí aktivisté, kteří na nás mohli „fundraizovat“ peníze na záchranu planety. Víte, o kolik stovek milionů by přišli Greenpeace, Přátelé země a další zelené spolky, kdyby se ukázalo, že oteplování je nesmysl?

Pátou skupinou jsou protřelí obchodníci typu Al Gora a Rádžendry Pačaurího, kteří zájmy svých peněženek maskovali starostí o budoucnost lidstva. A konečně šestou skupinou jsou provozovatelé slunečních a větrných elektráren, kteří se na tématu globálního oteplování chytře „svezli“. Příkladem je obec Jindřichovic pod Smrkem, která se na tom z našich kapes napakovala 53 miliony korun, aniž by to mělo užitek (viz zde). V pozadí se směje podnikatel v oboru politické klimatologie Petr Pávek.

Kdo na tom všem naopak prodělal? My všichni. Za podporu obnovitelných zdrojů energie (kterou nám politici povinně předepsali jako údajný nástroj k odvrácení klimatické katastrofy) každý rok zaplatíme 44 miliard korun. Průměrnou českou rodinu tedy oteplovací hysterie stojí 17 600 Kč ročně. Pořád jsme na tom ale lépe než argentinská rodina, která v březnu 2010 ze strachu z globálního oteplování spáchala kolektivní sebevraždu (viz zde).

Smrt “woodoo–science”

Sousloví “globální oteplování” se v posledních třech letech z médií v tichosti vytratilo. Už i jeho propagátoři si totiž uvědomili, že alarmismus je neudržitelný. Měření totiž ukazuje, že se od roku 1998 neotepluje (viz zde).

Politická klimatologie se při bližším pohledu ukazuje jako “woodoo–science” (tímto termínem bývá označována pavěda a šarlatánství). Co s tím? Třeba teď ekologičtí alarmisté opráší svou původní myšlenku ze 70. let, že nás čeká katastrofální globální ochlazování (viz zde). Prostě to jen přepólují. Argument už pro to mají: v Antarktidě je letos nejvíc ledu od začátku měření v roce 1979 (viz zde). V rozporu s původním strašením, že se katastrofálně otepluje.

(Autor, formálním vzděláním ekolog, se jako publicista zabývá odbornou analýzou kampaní environmentálních hnutí. Tento článek byl publikován v Newsletteru Centra pro ekonomiku a politiku)