„Plány máme velké, ale nemáme na ně peníze ani výrobní kapacity,“ měli by si při nejbližší příležitosti říct v Bruselu. A tomuto dlouhodobému faktu konečně přizpůsobit další kroky evropské sedmadvacítky.

Lidé v členských státech EU jsou rukojmími zelených fanatiků ESG v bankách. S nimi jsou rukojmími i zbrojovky či energetické firmy a tím pádem i národní bezpečnost členských států. Banky totiž odmítají financovat to, co odporuje přikázáním shrnutých pod zkratkou ESG (environmental, social, governance -ekologická udržitelnost, společenská odpovědnost, správa a řízení), což nejsou jen fosilní projekty, ale také zbrojní výroba. Spolu s hesly o ochraně klimatu to leckomu zní pěkně, ale skutečnost pěkná není. Bez energií z fosilních zdrojů totiž zatím nezvládneme fungovat. A beze zbraní nedokážeme odstrašit žádného agresora. Takže nám na jedné straně již docela akutně hrozí rozsáhlá energetická krize a na straně druhé zcela akutní neschopnost bránit vlastní území.(Jak jde ESG proti obranyschopnosti států konkrétně zde.)

V energetické praxi se to projevuje například tak, že letos tři největší dovozci elektřiny v Evropě (Německo, Velká Británie a Itálie) spotřebovali prakticky veškerou nadbytečnou výrobu z Francie a Švédska. Poměr 3:2 nevypadá špatně, dokud si neuvědomíme, že ostatní exportéři (jejichž počet se podle podložených předpokladů nebude zvyšovat,např. zde) jsou schopni vyvážet řádově nižší množství elektřiny, než Francouzi s Švédové (zde). Co se týká praxe zbrojní, stačí se podívat na to, jak EU dosud nesplnila svůj slib dodat půl milionu dělostřeleckých granátů. Vlastní výroba na to nestačí ani náhodou a tak se slíbená nezbytná munice shání po světě. Evropské státy tak nemají moc co nabídnout bránící se Ukrajině, ale evropské armády nemají ani dostatek munice pro své případné nasazení.

Stejně tristní, ne-li horší pohled pak nabízí údaje o tom, kdy který členský stát dostane své honem objednané tanky, obrněné transportéry a další techniku. Třeba Česko obdrží prvních 10 bojových vozidel pěchoty CV90 v roce 2026 a v roce 2027 se předpokládá, že by těmito stroji měl být přezbrojen 1. prapor 7. mechanizované brigády (zde). Celkem jich přitom má armáda dostat 246 a většina z toho by se měla vyrábět v tuzemsku. První moderní tanky Leopard 2A8 se v Česku mají objevit v roce 2027 a dodávka minimálně 61 tanků by měla být dokončena do roku 2030 (zde). Letouny F35 by se na našich letištích měly objevit až několik let poté. Korejci sice dodávají podstatně rychleji, ale od nich nakupují snad jen Poláci. Nikdo přitom netuší, kdy bude potřeba evropské armády opravdu nasadit. Což mnohé uklidňuje. V Bruselu se zatím hledá 500 miliard eur na posílení žalostné zbrojní výroby (zde).

Energetiku, jež nemá za humny agresivního souseda, zase drtí emisní povolenky a překotná sázka na dotované obnovitelné a současně jen občasné zdroje energie (OZE). Cena povolenek žene uhelné zdroje k ukončení činnosti v průběhu pár let. Jenže výstavba plynových elektráren, které by je měly nahradit, trvá v ideálním případě tři, ale spíš pět let, když jde vše dobře a je k dispozici technologie. A plyn.

Co se týká OZE, tak ve fotovoltaice jsou evropské státy prakticky kompletně závislé na dovozu z Asie, především z Číny. V bateriích situace není o mnoho lepší a stejným směrem kráčí i vývoj ve větrných elektrárnách. A celá energetická transformace, včetně sítí, vyžaduje biliony eur jen do roku 2030 (zde). Ty ovšem také jaksi nejsou. Dopad zcela nesmyslně uspěchané dekarbonizace však pocítí lidé v členských státech EU pořádně ještě před tímto rokem.

Takže plány EU má a neochvějně za nimi tlačí své členy. Že na ty plány nejsou k dispozici ani peníze, ani technologie (nebo dostatek technologií) zjevně nechává všechny odpovědné v klidu. Boj za klima, který je deklarovaným důvodem pro energetickou transformaci a celý Green Deal, proto skončí porážkou ekonomiky zchudlých států v unii. Navíc bez toho, aby nějak ovlivnil množství oxidu uhličitého v atmosféře. Boj s východním agresorem (nebo kýmkoli jiným) by přitom s tempem zbrojní výroby v unii zákonitě skončil se stejným výsledkem, jako boj za klima. Nejvyšší čas uvědomit si, co je košile a co je kabát. Tedy co je blíž a co je dál. Takže, pro jistotu: Nejdřív si musíme kvapem zajistit vlastní obranyschopnost! Teprve pak můžeme uvažovat o něčem dalším.

Poskytl server iUhlí.cz