Berme už konečně na vědomí, že na rozdíl od stále ještě do jisté míry diskutovatelných teoretických údajů o té či oné lidské činnosti jako příčině klimatických změn je devastace planety lidským odpadem viditelná, hmatatelná, čichatelná a nezpochybnitelná. Že jí celá ta greendealová agenda nevěnuje naléhavější pozornost než klimatu, by mohlo budit podezření, že jí jde míň o opravdovou záchranu planty než o to, jak děsit populaci k poslušnosti a obrat ji na daních a pokutách. Už dvacet let nemůže neznat základní ekologický princip, který vysvětlil Fritjof Capra v knize The Web of Life (česky vyšla jako „Tkáň života“) v kostce takto:

1. Hmota se neustále recykluje a odpad jednoho druhu života je potravou jiného.

2. Jediným porušením tohoto principu je odpad lidský, jehož značná část je nejen ostatním životem dále nepoužitelná, nýbrž pro něj i smrtelná, a navíc téměř nezničitelná.

3. Má-li planeta přežít, musí se lidská ekonomika přírodním systémům přizpůsobit tak, aby byl všechen lidský odpad recyklovatelný dalším použitím v biologickém cyklu.

K polovině roku 2026 seriózní ekologové zveřejňují takováto čísla:

Lidstvo generuje ročně 2,3 miliardy tun obecního odpadu. Toto množství rok co rok narůstá a současným tempem by v roce 2050 narostlo na ročních 3,8 miliard tun. Na tentýž rok ekologičtí pesimisté předvídají, že bude téměř nemožné sehnat potravu, která by nebyla kontaminovaná nezničitelnými plasty a chemikáliemi a tudíž i lidskému zdraví škodlivá.

Pod kontrolu městských správ se odevzdává jen 62 procent odpadu, ostatních 38 se volně vyhazuje nebo spaluje. Z těch odevzdaných 62 se jen 19 procent recykluje a 30 spaluje v uzavřených sanitárních skládkách s částečným omezením úniku toxinů do prostředí. Ostatek končí v otevřených skládkách bez jakýchkoli ochranných opatření, kde toxiny unikají do prostředí.

Z hlediska účinku na planetu ekologové odpad klasifikují do dvou hlavních kategorií: biologický a syntetický. Účinky jsou zestručněně tyto:

Biologický (vyhozené potraviny a jejich nepoživatelné části jako slupky, kůry, pecky, apod.). Nespotřebovaných potravin se jen v EU vyhazuje 60 milionů tun ročně, v odhadované hodnotě 130 miliard eur. To je 160 tisíc tun denně. Přes polovinu z toho vyhazují domácnosti. Sděluje Eurostat. Tolik tedy jen ta EU. Celosvětově je to přes 1 miliardu tun, čili téměř dvacetinásobek. Sděluje United Nations Environment Programme.

Bio odpad se likviduje
částečně v lepším případě kompostováním pro další užívání v zemědělství a zahradnictví, ale částečně odvozem na otevřené skládky, někdy spalované, jindy ponechané přirozenému tlení. Oba způsoby vypouštějí do ovzduší toxické látky a posilují globální oteplování skleníkovými plyny. Spalování produkuje oxid uhlíku a jiné toxické plyny, tlení produkuje metan. V porovnání s množstvím takto generovaného metanu jsou ony Green Dealem nenáviděné a perzekvované dobytčí prdy jen tím příslovečným prdnutím do lesa.

Syntetický (plasty, elektronika, chemie, těžké kovy). Přibližně 20 milionů tun plastů končí v mořích, toxikují vodu a celé kusy se jich už nacházejí v zažívacích traktech 1 500 druhů mořských živočichů, od ryb a velryb po želvy a ptáky, působící smrt. Mikroplasty pronikají do rybího a korýšího masa a tím do lidské potravy. Asi tisícovka chemikálií užívaných na výrobu plastů, nepřilnavých povrchů nádobí a nepromokavého textilu je klasifikovaná jako toxická, mnohé z nich působí rakovinu, neplodnost, Alzheimerovu nemoc, potraty.

Plastové toxiny jsou všudypřítomné v každodenním životě, jako syntetický textil a obuv, nebo plastové balení potravin. Ze záclon, textilu a koberců nám mikroplasty poletují v domácnostech a ve vdechovaném vzduchu.

Plastů se vyrobí ročně přes 500 milionů tun, z nichž se daří recyklovat -tedy přeměnit v nové použitelné produkty – sotva pětinu. Jejich škodlivý účinek na všechny aspekty života na celé planetě (“od vrcholu Mount Everestu po největší hlubiny Marianna Trench“), včetně globálního oteplování, nejnověji popisuje studie institutu Stockholm Resilience Centre. Plasty a syntetické chemikálie (jichž je na trhu 350 tisíc) prolamují všechny hranice životaschopnosti planety. Toxicita plastů je přítomná v celém procesu jejich existence, od těžby fosilních paliv po pronikání vyrobených plastů do všech globálních přírodních systémů půdy, vody a vzduchu.

Stejně toxický je odpad elektronický, čili vyřazené počítače a mobilní telefony. Ty obsahují syntetické chemikálie, těžké kovy a komplexní plasty, zatím nerecyklovatelné. Jednou z nejškodlivějších složek je masivně toxický obsah BFRs (“brominated flame retardants“ čili zpomalovače hoření), vedle silně toxického olova, rtuti a kadmia. Jejich vyhození do přírody otravuje zvířenu a narušuje místní ekosystémy, včetně pitné vody. Příklad: jedna prasklá fluorescentní tubička dokáže otrávit 30 tisíc litrů vody.

V ovzduší nám poletují aeorosoly plné toxinů ze spalovaných plastů a elektroniky, škodící zdraví a narušující ozónovou vrstvu, čili ochranu před přehříváním zemského povrchu. Příroda je ničená těžbou kovů používaných v elektronice, jako nejtypičtěji měď a lithium.

A takhle dlouho různé plasty zůstávají nezničitelné: Sáčky – 20 let. Hrnky a kalíšky – 30 let. Slámky – 200 let. Kroužky spojující šestibalení pivních plechovek – 400 let. PET láhve – 450 let. Jednorázové plenky – 500 let. Zubní kartáčky – 500 let. Stejně nezničitelné jsou počítače a mobilní telefony. Milovníky větrníkových elektráren by taky mohla vyděsit představa, co si svět počne s těmi miliony 200metrových sloupů, až přestanou za těch 30 či 50 let fungovat.

Tož včil, synci od Motoristů na tom Životním prostředí, mudrujte. Sedíte na možná nejdůležitějším rajónu současné politiky. Máte dokonalou šanci se proslavit jako zachránci planety, přestat nasírat své skalní voliče a nadchnout spoustu nových. Nechte si zakibicovat třeba takovouto hrstkou amatérských nápadů:

Jestli jste už dokončili tu „deratizaci“, pusťte se do desajrajtizace. Přečtěte si něco od toho Stockholm Resilience Centre. Něco prý k tomu má (i když ne tak podrobně, ale zato je to doma) i česká ekologická organizace Arnika. Vyhlaste plastům válku. Zamudrujte nad postupným vyřazováním plastových obalů. Začněte třeba takovýmito dvěma drobnostmi:

1. Celá Itálie už nejmíň deset let prodává potraviny povinně v biodegradabilních pytlících. Že to po ní ještě nepřevzala EU, je další náznak, jak málo jí záleží na skutečné záchraně planety. Zjistěte, jak se ty pytlíky dělají, zaveďte jejich velkovýrobu, donuťte celou EU k jejich povinnému používání, a nemravně na tom zbohatněte.

2. Kdesi na dně oceánu, který už toho sajrajtu měl po krk, se zrodil jakýsi geniální mikrob požírající plasty. Zatím je ho na celou planetu málo. Jakýsi izraelský biochemický či mikrobiologický institut se pokouší ten mikrob množit. Zaveďte jeho českou množírnu a nemravně na něm zbohatněte.

3. Najměte si opravdové ekologické profíky, ždímejte z nich podobné nápady a nemravně na nich zbohatněte.

4. Nepleťte do toho politiku.

5. Ale kurňa hned.

____________________________________________________________________________

Kurasovy knihy najdete třeba zde:

Deník zamilovaného viruse
Uprostřed jedné z virových epidemií se mladý hippie virus zamiluje do mileneckého páru svých nakaženců a odmítá je zabít. Stává se tak pro virusový establishment stíhaným disidentem a bezděkým vůdcem vzpoury, jejímž posláním je zachránit Zemi před hrozící katastrofou působenou lidstvem.

Antonín a František jsou naživu
Rozmarná detektivní novela situovaná do 60. let. Poslední kusy (náhodně objevený balík) z dávno vyprodaného vydání. Kniha oceněna Cenou Jiřího Marka za nejlepší detektivku...

Malá paměť
Malá paměť je memoár, napsaný v trysku za první koronavirové karantény, komponovaný na přeskáčku, komicky vzpomínající na události a osobnosti, které Bejamina Kurase přivedly k psaní jako celoživotnímu řemeslu.

Sex nás všechny přežije
Články na lechtivá témata, původně psané pro Playboy.

Tao sexu
S obvyklým humorem, spikleneckým pomrkáváním na znalce a laskavou shovívavostí k neznalcům, zábavně, srozumitelně a svižně nastiňuje obnovování tradic staročínských taoistických sexuálních technik a taoistické životní filozofie. Proplétá je anekdotami ze staré Číny a z nedávné Hané, kde se určité formy taoistického sexu bezděky pěstovaly za dob hlubokého komunismu.

Soumrak bílého muže
Nové vydání úspěšné analýzy naší doby, rozkrývající informovaně a místy humorně příčiny, ideje a události vedoucí k sebedestrukci moderní západní civilizace, líčící vývoj od jejího vrcholu přes totalitní ničivé politické ideologie 20. století, psychologii sebemrskačství a ztráty pudu sebezáchovy ve 21. století