P. Čása 2.10.2013 15:08

Pro koho dělat umění, když ne pro diváky ...

Dokonce i ve třetím tisíciletí přece musí platit jedno zásadní pravidlo - umění je tak dobré, kolik za něj jsou lidé ochotni zaplatit. Dobře, někdy to je až po smrti autora (hlavně obrazy), ale tohle pravidlo přece nikdy nebylo zrušeno.

Skladatelé oper umíraly hladem, když jejich opery nikdo nechtěl sledovat - psali tedy často opery na témata v té době v podstatě bulvární. Dneska to je "klasika"

Malíři málem jedli svoje plátna, když neprodali žádný obraz - takže často malovali "komerci" pro soukromé mecenáše. Dneska to jsou "historické památky".

Spisovatelé psali vždy podle zadání nakladatelů. A až když byli opravdu dobří, tak si dovolili napsat něco podle sebe a doufali (ne - věděli), že to je jejich nejlepší kus. Dneska jsou to "zlaté fondy" a jejich kritiky jsou často tématem diplomových prací.

Vždy to byla "ta nejlepší komerce, co se dobře prodá". Dneska ale ne. Dneska je komerce jen zatracované nutné zlo a státu musíme všichni platit daně, aby bylo na dotace do "pravého umění" ... Paráda :)

• reagovat
• nahlásit příspěvek