A. Kosíková 12.11.2022 14:07

Díky za připomenutí.Dnes je tam prodejna sportovních potřeb,ale stejně se obávám,že by "duchové" těch zbaštěných koňů mé snahy o sport hatily. Když byl dobrý den,tak byly i bifteky z koňské svíčkové !!!

Když jsem byla ještě dítě,byli jsme v podobném konibaru v Jihlavě, tam jsem ochutnala koňskou sekanou - zážitek mi připomnělo až předrahé jídlo ve Francii,kam mě přátelé emigranti vyvedli "za zážitkem". Ach jo,dnes by mi asi v podobné euforii vadilo enviromentální poučování - ale zase není kde to vyzkoušet,tak zůstanu u vzpomínek.A.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Kohout 7.11.2022 20:58

Hospoda Konibar byla ve Vršovicích, v ulici Na louži, prodávali tam i koňské karbanátky. Dnes je to restaurace jiného názvu ale každý vršovák ví že to byl Konibar. Já jí pamatuji od padesátých let v minulém století, myslím že byla už před druhou světovou válkou.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Novotny 7.11.2022 16:37

Ve Švýcarsku je možné koňské maso najít na jídelním lístku, u některých restaurací.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Koukolík 7.11.2022 13:45

V letech 1972-3 jsem dělal na Harfě v ČKD v expedici. D okonibaru jsme chodili pro pivo, které jsme v pětilitrových láhvích od okurek, pašovali přes tu lávku, která vede nad Freyovou. Bóže, bylo nám nějakých 18 let, pane Vlku díky, za obživlé vzpomínky.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Krátký 7.11.2022 11:02

Je to už tuze dávno - tak kolem roků 1961-2 - když jsme se ráno po noční "šichtě" v TOS Hostivař ráno po 06,00 vraceli do Prahy, tak jsme se pravidelně zastavili na koňský guláš na Stalince pod krematoriem - nemohu si už vzpomenout jak se ta hospoda jmenovala a tam ho měli vždycky a byl super - dobrý den všem

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Polášek 7.11.2022 10:23

Tak mě ještě napadlo, že když se za RakouskaUherska jedli v levných vuřtech a guláších koně, tak to tehdy bylo totéž, jako dnes s autošrotištěm. Z vraků tam uložených vytahat třeba péra nebo nápravu a doma na zahradě potom z toho svařit třeba pro děti houpačku a kolotoč nebo pro tatínka třeba venkovní sedačku ke grilu.

Prostě recyklace...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Salaquarda 7.11.2022 10:18

Prý byl i skvělý salám Phar Lap. A přísloví - ten kdo žere koninu, tomu stojí hodinu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Polášek 7.11.2022 10:18

Tak sloni se u nás legálně jíst nemohou, protože sloní maso určitě není vyjmenované ve speciální vyhlášce druhů masa u nás určených ke komerčnímu zpracovávání na jídlo. Koňské maso tam určitě je.

Sloní maso by se snad u nás mohlo jíst legálně pouze v rámci nějaké multikulturality nebo korektnosti, jako nějaké etnické černošské národní pokrmy v rámci nějakých "etnických afrických dnů" . Nebo snad kdyby někdo odkázal, že pojídíní sloního masa je součástí nějakých obřadů nějaké legální náboženské církve.

Co se týká maďarského gulyáše, tak to bylo původně jídlo, co "pastvina"dala. Uvědomte si, jaká je maďarská pastvina. Suchá step s úrodnou půdou, občas protkaná nějakým vedlejším ramenem nějaké řeky, Dunaje, Tisy a podobně. Pastevci tak do kotle dali, co nachytali. Ze stepi nějakého křečka a sysla, u řeky nějakého ježka, z vody nějakou vydru a od břehu vody nějaké krysáky. A když jim ve stádu uhynulo nějaké telátko či jehńátko, tak se taky nerozpakovali i toto vyvrhnout a hodit do kotle. To je těch více druhů masa v pravém gulyáši. Na břehu vody našli nějaký divoký petržel, kmín a bršlici a podobné, z domova, kde v tom teplu a z úživné půdy měli dost cibule, i nějaký brambor či vyhrabali podobný kořen a to všecko ve vodě zasypali sušenými paprikami, kterých jim ta půda dávala spousty. A to byl ten původní pastevecký Paprika Gulyáš, ze kterého se časem v hospodách vyvinul klasický guláš.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Dvořák 7.11.2022 9:36

Dneska si dát koninu, tak to zaplatíte i se startovným...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

L. Žaloudek 7.11.2022 8:01

Pane Vlku, pro téma to sice není důležité, ale přesto: Vilém Dobyvatel nebyl Germán a žil v 11. století...

• reagovat
• nahlásit příspěvek