28.3.2024 | Svátek má Soňa


Diskuse k článku

MLSOTNÍK: Láska prochází žaludkem

Rčení, které jistě všichni znáte. Dva lidé se do sebe zamilují, vezmou se a začne jim společný život. Tedy i to, že budou doma sedávat u stolu ke společnému jídlu. A tohle rčení bude podrobeno reálné zkoušce...

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
M. Crossette 27.3.2020 17:38

Tak jsem tu trochu později, nečekaně jsme museli jet z domu.

Tak jen hromadně děkuji za komentáře, vidím, že domácnost, vaření a stravování jste všechny zvládly k vzájemné spokojenosti.

Jen jsem si dneska při snídani uvědomila ještě jeden rozdíl. Když jíme housky (tedy zde takové kulaté, které rozpékám v troubě do křupava), tak já housku vždycky!!! rozkrojím na půl, namažu máslem (na to většinou sýr, občas marmeládu) a ukusuji jako z krajíce. Naopak manžel z housky zásadně odtrhává (neukrajuje) kousky, které maže (máslo + marmeláda)a dává do pusy. Nikdy jsem ho neviděla, aby si housku rozkrojil napůl i když jsem se ho snažila přesvědčit, že je to pohodlnější.

M. Crossette 27.3.2020 17:54

A pro Abyt. Proč Am. používají jen vidličku, choť vysvětlit nedovedl, prostě rodiče tak naučili (a generace před nimi). Na začátku manželství jsem se ho na to jednou ptala a jeho odpověď byla - protože ta levá leží pod stolem na koltu u pasu, pro případ rychlého použití :) Jasně mě tenkrát balamutil, ale ono to tak občas ve westernech opravdu je. Že ta levá ruka gentlemana či pistolníka pod stolem něžně hladí kolínko dámy vedle:) Pravda ale je že Am. se od mala učí, že lokty na stůl nepatří, max. zápěstí (a manžel to stale dělá). Takže druhá - volná ruka má být pod stolem na klíně (odtut manželvov vystětlení!). Však existuje známá výchovná věta dětičkám (přesněji popěvek) - "Mary, Mary strong and able, keep your elbows off the table"

Hledala jsem chvilku na netu, vysvětlení jsou tam různá, ani jedno se mi moc nezdá. Důvody sahají daleko do historie - i té evropské - a je to dost zmatené. Nejlepší se mi zdá vysvětlení, že původ je z "divokého Západu", kdy držet celou dobu při jídle v ruce zbraň (což špičatý nůž byl)namířený přes stůl na druhou osobu se považovalo za agresivní a nepolečenské. Proto po rozkrájení masa začali nůž odkládat a do stejné ruky přehodili vidličku. Postupně (přišlo prý z Evropy) už sice měly nože zaoblené špičky, ale zvyk s vidličkou přesto zůstal.

Každopádně manžel rád říkal, že po Praze chodí dost číšníků s propíchnutými hřbety ruky. To když se manžel sám procházel po Praze a stavěl se na jídlo. Prý tak "bránil" svůj talíř, který mu přišel číšník vzít, sotva snědl pár spoust. Když totiž odložil nůž na okraj talíře, přehodil vidličku, chvíli jedl, dal si pauzu a vidličku doložil - vypadalo to jako nedbale naznačené gesto "dojedl jsem, můžete talíř odnéšt" :) A když se o to chudák číšník pokusil, dostal na hřbet ruky tetování (samozřjemě se tak nikdy nestalo, aby nedošlo k omylu!!!) Vždy jsem manžela předem upozorňovala, aby si dával pozor a třeba vidličku neodkládal - prostě zvyk je železná košile.

A. Bytová 27.3.2020 18:25

Dík, Maričko, za obsáhlé vysvětlení. Loktama na stole to nebude, to se nedělá nikde. Ale přiznám se, že to vysvětlení, že v druhé ruce či těsně u ní měli kolt, mě napadlo taky. Ale připisovala jsem to své přebujelé fantasii. Ovšem s tím ostrým nožem v pravé ruce, tam zřejmě opravdu je jádro pudla. :D

T. Zana 27.3.2020 14:40

My jsme taky ta domácnost, kde mužský je v kuchyni nepoužitelný (totálně, ahoj Ygo). Ale aspoň sní bez řečí všecko, co dostane na talíř :-))

Synek je kuchyňský velmi zdatný, taky jsem ho k tomu od malička vedla ;-)

Mě upřímně řečeno vaření nebaví, resp. bavilo by tak jednou, dvakrát týdně, pak klidně i něco složitého. To zas nemusí Franta, který myje nádobí a správně tuší, že to znamená i víc hrnců :D

J. Jovo 27.3.2020 12:18

Ukázka co se vaří dnes u nás. Viz recept v odkazu.

https://jovo.rajce.idnes.cz/Ruzne_x/#vaesko.jpg

Z. Yga 27.3.2020 15:24

Jo jo, taky budu večer vařit.

Z. Lika 27.3.2020 16:43

Taky je to naše stálice :-)

E. Zvolánková 27.3.2020 20:11

I já toto vařila - včera - a voda, co se mi z toho vyvařila byla fuchsiově fialová :-))

A. Bytová 27.3.2020 11:55

Maričko, dotaz, prosím. Nevíš z čeho či odkud a odkdy pochází ten americký zvyk rejpat se ve všem jen vidličkou?

Nic ve zlém, v Evropě zas dlouho leckdo používal a uměl používat jen lžíci.

Z. Yga 27.3.2020 11:10

Hmm - tak u nás se vaří tak, jak vařívala moja mamka, protože vařím výhradně já. Jeník je opravdu v kuchyni neupotřebitelný - tuhle dal vařit vajíčka na tvrdo, abych mu udělala vajíčkovou pomazánku a po hodině si vzpomněl, že je do toho kastrolku zapomněl dát. Což bylo štěstí, protože kastról byl rozžhavený do běla...

Já se naštěstí v chutích nemusela přizpůsobovat, protože, ruku na srdce, v jídle si Jeník hodně polepšil (mimo jiné - checheche). Prostě tchyně byla mizerná kuchařka (dodnes Terka vzpomíná na její slavnou česnečku a přechází jí po zádech mráz) a proto po mně mužíček nikdy nechtěl, aby to bylo "jako od maminky"! Jediné, co jsem musela změnit, bylo omezení knedlí - my mívali kvůli stařečkovi a taťkovi knedle minimálně pětkrát za týden - mimo postní pátek a neděli, kdy mohly být i brambory, a na to Jan z domova nebyl zvyklý. Takže jsem byla přinucena vařit k omáčkám těstoviny i rýži (tu ne pro mne!), ale jinak co jsem kdy uvařila a uvařím, slupne s radostí a jiskrou v oku.

Z. Lika 27.3.2020 12:35

Co to bylo za česnečku?? Třeba by se někdy hodila, jako zbraň...

Z. Yga 27.3.2020 15:29

Ale teplá voda nalitá na česnek - bez soli a bez chleba. Byla tam na prázdninách a udělalo se jí špatně, tak tímhle ji tchyně léčila.

Z. Lika 27.3.2020 16:44

Tak to je pro hodně silné nátury - vlastně česnekový čaj... na podrážděný žaludek asi nic moc.

Z. Lika 27.3.2020 10:28

Maričko, díky za podnětný článek - vaření do domácnosti prostě patří :-) My máme s mužem rozdílné chutě, ale ráda mu připravím, co chce, a sebe nijak neošidím. Považuji za velikou výhodu, že si můžu pro sebe jídlo připravovat. Neumím si představit, že bych byla na někom s vařením závislá a ten někdo měl diametrálně odlišný náhled. Znám domácnosti, kde se paní dala na makrobiotiku (nic proti) a manžel se solidárně přidal (dělali to kvůli nemocnému dítěti, kterému tato bezmasá netučná strava opravdu velice pomohla), ale když si pak dával někde ve sklepě klobásu s panákem, tak byla na mrtvici. Jo jo, shodnout se aspoň rámcově ve stravování, aby se nehádali a nemuseli se schovávat před tím druhým, to je velmi důležité. U Jacka Sprata to měli vymyšlené dobře - doplňovali se :-)

Z. Jenny 27.3.2020 9:12

Milá Maričko, pěkně to máte u Vás doma vyladěno a ty jsi skvělá kuchařka a hospodyňka.Ještě to chtělo nějaký malý receptík na vylepšení nálady ale gentlemani prý konzumují až odpoledne, tedy vyčkáme! :-)

E. Zvolánková 27.3.2020 8:57

Ahojte všichni,

to je prima článek. Moc hezké zamyšlení, Maryčko! :-) Já mám česko-české manželství :-)) a vaříme tak půl napůl s mužem oba. Akorát já jsem ten tip, co rád vaří jídla jednodušší na přípravu a nerada stojím u plotny půl dne. Manžel je přesný opak. Vybírá si složité speciality, doslova se s tím "žrádlem vyšívá", jak by řekla moje babička :-)). Já mám ve vaření nejradši metodu "žaves". Oba ale máme s mužským společné, že rádi experimentujeme a zkoušíme nové recepty, které si upravujeme podle sebe. A striktně dodržujeme jednu zásadu, že pokud vaří jeden, druhý se v kuchyni nemotá a navzájem si do toho nekecáme. Pokud si ale druhý o pomoc řekne (zamíchej, nakrájej apod., tak to samozřejmě ano). A pečení máme rozdělené - já dělám sladké, manžel rohlíky, housky, chleba...Když jsme se poznali, pracoval v pekárně, takže tohle uměl vždycky, ale že ho vlastně baví i vařit, zjistil v průběhu našeho soužití, neboť já se v těch 18, kdy jsme spolu začali žít, teprve vařit učila, on už to uměl, jen do té doby moc neaplikoval. A něco mě vlastně učil on :-).

Za těch 20 let jsme se taky nějak sladili a máme vesměs vyrovnané chutě, že co chutná jemu, chutná i mně. Jediné, co teda ale nejím, jsou houby v octě a jalapeňos, což teda manžel zbožňuje...A dcerka se potatila...Ta schroustne i tu "jedovatou papričku" :-P Mně by upadla tlama :-)))

Z. Jenny 27.3.2020 9:07

Tedy Evo,to si s TLP vyhrála! Peče chleba a rohlíky dokonce vaří a dobře! To je paráda! Se nedivím, že Vám to krásně klape. :-)

E. Zvolánková 27.3.2020 17:05

Ono je to všechno o domluvě a kompromisech :-)) Ale jo, máš pravdu, měla jsem fakt kliku. Nevyměnila bych ho ani za zlatý prase :-)))

Z. Matylda 27.3.2020 8:24

Severní a jižní Morava se co do jídla moc nepotkávaly- zatímco u nás bylo maso výjimečně, horníci jídlo bez masa neuznávali a řízků bylo vždycky tolik, že s ejedly i jen tak "na chuť". U nás se jedly hory zeleniny, co zahrada dala, tak v Ostravě byla zelenina něco, co se dalo vyvařit do polívky. Za těch 29 let jsme to nějak poladili a já jím víc masa (jen libové), zatímco Mušketýr se naučil jíst zeleninu i jako přílohu (zemáků už tolik netřeba) a jí se mnou i ty ryby, co jejich rodina považovala za naprosto nejedlé. Časem se to nějak utřepalo... a Mušketýr dělá skvělé stejky a načinčané předkrmy, zatímco já vařím tu obyčejnou kuchyni a peču buchty :)

Z. Inka 27.3.2020 8:03

U nás vařím já, Bimbo mi to rád ponechal. Na táborech vždycky dělal smaženky, to byla jeho specialita.

Když jsme se vzali, už poměrně dlouho jsem s vařením koketovala. Ovšem Bimbo byl rozmazlen maminkou a babičkou, které jsou obě exelentní kuchařky, navíc miláček je konzervativní, takže vyžadoval jídla taková, jak je vařila maminka a babička. Problém byl, že babička zemřela rok po naší svatbě ( a ten rok jsme trávili odloučeně, Bimbo byl na vojně) a s rodiči jsme se dost dlouho nestýkali. Takže všechno byl pokus omyl, ale zvládla jsem vytunit zálivku na salát ala babička jen podle neurčitých pokynů - sladší, to je moc, nějak jinak to chutnalo - a koprovku už dělám lepší než maminka. Jen pečené maso se tunit nechystám a nechávám se pozvat. Jo a abych nekecala, Bimbo tvoří Ševcovský mls přesně podle maminčiných pokynů

Š. Matyášová 27.3.2020 10:07

Ty vaříš skvěle, tvoj ekančí sekaná a spousta jiných jídel ,jsou nebe v hubě, ale Bimbův Ševcovský mls a u Vás konzumované sumčí škvarky, jsou nad manou nebeskou....

Š. Matyášová 27.3.2020 7:08

Já to mám jednoduchý - uvař co chceš, od tebe je všechno dobrý.... ale taky mám pozjišťováno, kdo co nejí, protože mu to nedělá dobře a nebo mu to nechutná. Ale hodně těch, co jim nechutnalo,měli tuhle nechuť do chvíle, než snědli moji verzi :-D

A potěším Ege, ona ví,že moje smrt jsou plněný papriky, tuhle jsem je dělala, no dejchej, neboj - dělala, ale nejedla. Snědli je moji strávníci a nezbylo a prej byly výborný....

Z. Yga 27.3.2020 10:56

Ó plněný papriky - to se divím, že jsi je nejedla, vždyť musely vonět až na ulici. Mám ráda plněné papriky, pokud v nich není rýže... (:o)))

Z. Xerxová 27.3.2020 6:27

hezký pátek všem Zvířetníkům a zvířátkům :o)

U nás vaříme oba - někdy já, někdy Pepa. Některá jídla vaříme oba, některá jsou "osobní specialita" - třeba já nikdy nedělám palačinky a Pepa nedělá bramboráky. Proč ?? netuším...

Psík měl výrazně lepší noc než včera - zdá se, že si vzpomněl, že byl očkován...

Š. Matyášová 27.3.2020 7:09

to je prima, že je Nigoušovi líp.....

A. Lex 27.3.2020 8:56

Bezva!

E. Zvolánková 27.3.2020 9:00

To je výborné, že je Najtíkovi líp. Tak jen tak dál a jistě bude brzo jako rybička.

Z. Jenny 27.3.2020 9:08

Hned je veseleji,Najtík nabral náladu! Huráá!

Z. Xerxová 27.3.2020 11:52

on náladu vůbec neztratil... On na kašel kašle

Z. Yga 27.3.2020 10:54

Držím Najtíkovi palce, aby se na kašel vykašlal a byl zdráv a vesel!

Ostatně, ty držím i pro všechny ostatní - psy i lidi!