Z. Jitur 20.2.2020 13:37

Tohle není nikdy zbytečné povídání...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Hlavsová 17.2.2020 20:09

Tak své problémové zkušenosti jsem tu popsala, když jsem v rámci představení své smečky psala o Koře:

tak do věku dvou let to fungovalo. Korinka chodila na volno, mezi psy, mezi lidi, na nádraží, do vlaku, do velkého města. Ovšem puberta to změnila. Patrně se probudily honácko-lovecké vlohy, takže se začala prát s jinými psy a v polích si žádný lyžař, cyklista nebo běžec nemohl být jistý, že kolem něj najednou nezačne s řevem skákat strakaté pometlo a nebude ho chtít buď zahnat do nějaké ohrady nebo zastavit, udržet na místě počkat až se dostaví páník a zastřelí. Marně jsem ve většině případů na zadrženého volala, ať zůstane v klidu, že pes se ke mně vrátí. Jakmile mi totiž začali spílat, Kora to vyhodnotila jako nebezpečí a začala mě chránit. Kora je široko daleko jediným zástupcem svého plemene, občas dostanu otázku, v kterémže útulku jsem našla takové potrhlo strakaté. V jedné odborné stati jsem se dočetla, že díky přikřížení rudého vlka se u některých jedinců extrémní plachost a nedůvěřivost zděděná po vlku nepotlačí. A na mě zřejmě připadl takovýto jedinec.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Javůrek 17.2.2020 16:27

jsou psi co je jejich majitele zkazili, ti psi jsou permanentne agresivni... . A ty kdyz pak nekde potkate tak po vas jdou. Ano, primarne je to chyba majitele, ale z pohledu napadeneho je to napadeni BEZDUVODNE.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Žampachová 17.2.2020 16:18

To je výživné téma. Do psí hlavy člověk nevidí. Psí chování má (až na výjimky úplně psychicky zlomených psů) vždy svůj důvod. Druhá věc je, že skoro žádný nepejskař a jen méně než polovina pejskařů svému psovi rozumí. Přibývá nevychovaných psů, senzacechtiví novináři rozdmýchávají hysterii. Těžko hledat chybu jen u jednoho. I když mám psy dost vychované, občas se někde motají, občas si chtějí s někým, kdo nemá pochopení hrát (i když ony poznají lépe, že ten člověk je na nic). Ale snažím se být ohleduplná a průšvih jsme neudělali. Problém běžců a cyklistů je, že mohou spouštět lovecké chování, což není agrese. Ovšem zakousnutí lovecké od agresivního se neliší. Rychlý pohyb může psa vyprovokovat i dobře vychovaného psa, který to jen vyhodnotí jako hru (ten nekousne, ale vyděsí nebo potlape. ) Děti je kapitola na samostatný článek a cyklisti, kteří maji vždy přednost (na cyklostezku nechodíme) a čekají, že když oni jedou, tak si stačím chytit psa během zlomku vteřiny rychlostí, blížící se rychlosti světla jsou na další kapitolu. Zvonek na kolo není in.

Takže trocha etologie je užitečná. I pro pejskaře. Psala jsem pár článků do Pes přítel člověka. Bohužel je asi nejde přetisknout.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Ś. Svobodová 17.2.2020 16:13

Chovám psy čtvrtstoletí. Nejdůležitější je socializace. Říkám to dokola všem majitelům našich štěňat. I vesnického psa je nutné brát jako štěně do města, na cyklostesky, do psích parků. Pak ho běžec ani cyklista nezajímá. Pokud ho zajímá, je třeba odvést psí pozornost jinam. A neškubat vodítkem.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Zemanová 17.2.2020 13:59

Tohle je vždycky téma, které přinese bohatou diskusi. Obecně je to o vzájemném respektu a vzájemné ohleduplnosti, ale i toleranci.

Ještě v Modřanech vedl (stále vede) rokličkou nad potokem asfaltový chodník-cesta, stezka. Byl to lesík a byl tam tudíž ze strany od silnice zákaz vjezdu všech vozidel, tedy i kol. Těch tam ale jezdilo dost, protože cestou se dalo dostat na jednu stranu na Libuš a na druhou dolů k Vltavě. Cesta také vedla mezi dvěma sídlišti, v každém z nich byla škola a hřiště pro děti. Bylo to oblíbené místo pro matky s kočárky, pejskaře, důchodce, zamilované, puberťáky, běžce, cyklisty a žel bohu občas i pro jezdce na motorkách, ba i nejedna honička auta s policajty tam byla zaznamenána.

Většinou jsme se tam všichni srovnali, pokud se nenašel řítící se blb na kole, příliš ječící a pobíhající děti, strkající do kohokoli, neukáznění pejskaři či rozhořčení lidé všeho věku, kterým byli všichni ostatní na cestě protivní a nadbyteční a kteří dokázali okopávat a lát komukoli.

Už před lety jsem psala, že už do školky a pak do školy by měli přicházet lidé se psy, vysvětlovat a ukazovat dětem, jak se mají ke psům chovat. Stejně jako se děti učí chovat se správně na dopravních hřištích.

Ve městech je moc lidí i psů a je nutné se chovat tak, aby se všichni podělili o volný prostor. Naše Anka nesnášela cyklisty, i když je tolerovala přece jen víc, než Píďa. Která stála na trávníku a ječela na kola, případně náznakově za nimi "běžela". Ona neběhala ze zásady a myslela si zřejmě, že je to něco neslušného, k čemu je třeba se vyjádřit.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Zvolánková 17.2.2020 13:25

To jsem netušila, jakou tu rozpoutám "divokou" diskusi :-P Jak jsem ji celou pročetla, koukám, že se opravdu stanou i zcela "hloupé nehody", které předem nikdo nepředpokládá (viz. s tím dopisem a pošťákem, ale je fakt, že pes s paničkou pro dopis chodit taky nemusel). A s těmi cyklisty a jim podobnými, to je téma samo o sobě. Všem účastníkům provozu by obecně prospělo mnohem více tolerance k těm druhým. Cyklistům by se nic nestalo, kdyby zazvonili, než někoho předjedou či objedou, chodci by zas nemuseli chodit roztahaní po celé šířce komunikace. Musím říci, že s cyklisty mám nejvíce negativních zkušeností, s těmi běžci sice málo, ale teď nová taky špatná. Běžel za námi pán, Eda byl načuchaný přede mnou. Tak si ho volám k sobě, přiběhl, připla jsem na vodítko zrovna ve chvíli, kdy nás ten chlap doběhl.Ufuněný, zpocený. Eda už na vodítku si dovolil trochu zavrčet - prostě chlap byl pro něj nadupaný zhmotněný testosteron, který ho znervózněl. Zřejmě cítil, že já z pána taky nejsem úplně v klidu, jak za námi rychle přifuněl.A chlap se najednou otočil, vrátil se a sprdnul mě, že jsem bezohledná, když si dovoluju pustit na volno psa, který je takto agresivní.Bouchly saze a odvětila jsem stejně hnusně, že jestli si nevšiml, tak jsem si psa zavolala k sobě mnohem dříve, než nás vůbec doběhl, abych mu právě uvolnila bezpečnou cestu a že být bezohledná, jak tvrdí, mohla jsem psa nechat běhat volně dál a nechat ho ať si situaci vyřeší po svém. Zajímavé bylo, že zatímco já naštvaně mluvila na pána, fousisko stál vedle mě a byl úplně ticho :-D.Viděl, že to řeším já a on nemusí. Chlap kupodivu trochu vychladl, protože asi očekával omluvu místo opozice, a pak odfuněl pryč. Fousisko na mě koukl tak, jako by říkal "dobře ty" :-D

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Bytová 17.2.2020 13:13

Ještě k té kojící běžkyni.

Na restaurační zahrádce v parku kojila mladá paní dítě. Pod židlí jí proběhlo štěňátko, pár měsíců, sotva se ještě batolilo, zabloudilo tam z parku.

Následoval hysterák - pééés! pééés!, kojím!!!, tady nemá pes co dělat, atd. Nějaký pán jí poměrně vlídně řekl, že v hospodě nemá co dělat ani kojící matka. Mňo, to jsem ještě nezažila, ječela, dupala, až sliny jí vzteky kapaly. Mimi se rozeřvalo, tak nevím co mu víc ublížilo, jestli ten řev nebo štěně pod židlí.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

L. Dočekal 17.2.2020 12:56

Jedna paní šla s dítětem po chodníku,dítě jelo na malé plastové tříkolce.Z nezavřené branky vyběhl pes (vlčák) a dítě vážně pokousal.Proč to tedy ten pes udělal,proč zaútočil na dítě mimo svůj rajon.Drkotání koleček po dlažbě chodníku,nebo co jej k útoku přimělo.?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Fogyn 17.2.2020 10:43

Co sdělí pes, než kousne. Pošťák chce předat několik tiskovin, pes sedí poslušně u nohy majitele, přestože pošťák se mu hrubě nelíbí. Žena v meziprostoru přebírá listiny a jedna obálka jí vypadne. Bleskově reaguje a zachytává ji ještě nad zemí. Totéž pes, chňap a zuby statného rotweillera prokusují oděv i ruku ženy. Té, kterou vždy ochraňuje a ctí. Pozoruhodné bylo následné chování psa.

I neznalý okamžitě poznal, že to tak nechtěl, omluvu, pokání i prosbu o odpuštění.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Fogyn 17.2.2020 10:38

Strážný se vracel z poslední obchůzky se psem, loudali se a pes se už viděl v kotci. Rychlejším krokem je předešla postarší žena, znuděný a klimbající pes se lekl a rafnul ji do zadku. Naštěstí ji neublížil. Zmatený a vystrašený byl snad více, než ta žena a zřetelně dával najevo, že to tak nechtěl. Určitě nechtěl, byl to vysloužilý stařeček, mírný a pasívní, vlastní aktivitu projevil naposledy před rokem, když potkal hárající fenu a neuspěl. Ale stalo se.

• reagovat
• nahlásit příspěvek