19.4.2024 | Svátek má Rostislav


Diskuse k článku

FEJETON: Podoba normalizace

Před pár týdny jsem se v Posledním slově zmínila, že si pro útěchu čtu knihu, ve které jezuita Ludvík Armbruster vzpomíná na to, co zažil.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
I. Novák 18.3.2019 20:18

Inu vlastně totéž jak můj děda glosoval přechod z Rakouska- Uherska na ČR. "Koryta zůstala, jen prasata se vyměnila".

I. Širůček 19.3.2019 10:06

Re:

Inu, často prasata zůstávají, koryta se mění - - alespoň v naší zemi...

J. Ticháček 18.3.2019 14:18

Já jsem nikdy nenašel sílu se k autorce vyjádřit.

Ta dáma mi připomíná pointy těch nejzatrpklejších židovských anekdot.

M. Pivoda 18.3.2019 10:18

To je dost pozdě pro důchodkyni, aby byla přesvědčena

Šustrová: " ... mne Šnejdarova kniha poučila: o tom, jak to za normalizace vlastně chodilo."

P. Hlosta 18.3.2019 8:09

Komu čest, tomu čest!

Dnes jsme všichni "znalci" historie Československé společnosti. Já například dávám důraz na to, že v normalizaci se převážná část obyvatel nezřekla své touhy po co vyšší sociální úrovni. Udělali to, co se po nich chtělo normalizátory. Nejrůznější vedoucí, co vedli vše možné i nemožné, snad byli i z původního místa vyhozeni, leč pracovat chtěli a pro peníze z toho i museli. Kdo měl příjem ze zahraničí a nemusel živit rodinu s dětmi? Taky, za nezaměstnání se, mohl skončit ve vězení pro příživu. Říkat nadále svůj názor na politiku ve státě bylo existenčně nebezpečné. Naprostá většina "naoko" veřejně říkala co "psalo Rudé Právo". Po ránu si přečíst noviny, aby věděl co mluvit na výrobní poradě, znamenalo částečnou jistotu pokračování své existence v podniku, úřadě, službách. Někteří byli i STB využiti k špehování svých kolegů, známých a rodiny. Nevyhovět mohlo znamenat propastný sociální propad.

Takže nemnoho špiček odborníků, vedoucích pracovníků nakonec skončilo u "lopaty". Někteří, co nepodepsali, neodvolali, trvali na svém odsouzení okupace, skončili třeba v kotelně. Znal jsem jednoho vysokoškolského pedagoga, který tak skončil. Pro své vysoké vzdělání a schopnosti však byl podnikem v té kotelně použit jako v podstatě nejvyšší autorita, která znemožňovala té kotelně vybuchnout kvůli primitivním lopaťákům. Mezi primitivy je vysoce vzdělaný přeci jen těžká váha, kterou jen tak nelze nerespektovat. Jak šel čas, stal se ten pedagog vedoucím kotelny a nikdo se ho na politický názor radši neptal. Proč? Protože ho nutně potřebovali a on by neváhal ani vteřinu říct co si skutečně myslí. Přidělili mu i podnikový domek k bydlení a žil by v něm až do smrti, kdyby...

Přišel Samet, privatizace. Už skoro důchodce se vedoucí kotelny stal nezaměstnaným. Na chvíli, než přišel důchod. Pak přišel k němu do domku člověk, který mu ukázal papíry, že je vlastníkem toho domku a on se musí vystěhovat. Po několika letech zemřel na alzheimera. Čest památce takovému člověku!

P. Grigar 18.3.2019 11:44

Re: Komu čest, tomu čest!

..znal jsem člověka s podobným osudem, díky své povaze měl z komunistů neustálou srandu a v podniku, kde pracoval, byl veden jako " Pepa,děvče pro všechno" - od zametání placu až po různé práce v údržbě(natírání, čištění technologií..). Jeho chvíle slávy však přicházely s téměř železnou pravidelností, když podnik, tenkrát "národní", navštěvovali zahraniční zákazníci, přinášející tolik potřebné kapitalistické měny a bylo nutno s nimi komunikovat na patřičné úrovni v jejich mateřštině. Pro tyto příležitosti měl Pepa vždy poruce ty nejotrhanější a nejzapatlanější montérky, ač jinak chodil vždy pečlivě upraven. Pepa(děvče pro všechno..) zvládal tzv.světových jazyků několik, velmi dobře hrál tenis a ve společnosti se nedopouštěl faux pas, proto ho zahraniční kontrahenti s velkým potěšením zvali na rauty, kterými byly korunovány úspěšné obchody. Spolu se soudruhem ředitelem a náměstky.. Po sametu mu bylo vyčteno, že chlastal s papaláši!