A. Pakosta 10.8.2020 13:21

Pane Dvořáku, já se nestavím do pozice arbitra. Ale třicet let života se psy člověku jisté zkušenosti přinesou, říká se - dnešní zkušenosti jsou včerejší průs ery.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Pakosta 10.8.2020 13:17

Ten pes Vás tehdy jen mírně upozornil na nevhodné chování - nemohl za to, že, na rozdíl od štěňat, lidské mládě nemá kožich, a tudíž i mírné "napomenutí" skončí krvavým škrábancem. Je zajímavé, že syndrom ochrany mláďat často funguje napříč druhy, takže psi třeba si od malých děcek nechají líbit opravdu hodně. Je ovšem nutno mít na paměti, že fena v rámci výchovy neposlušné štěně rafne za zátylek a zatřepe s ním - štěněti se nestane nic, lidskému mláděti by tím mohla i zlomit vaz. Proto je velmi nezodpovědné nechávat batolata bez dozoru ve společnosti většího psa, byť by to byl "zaručeně neškodný" dobrák. Pes je sice sociální tvor, ovšem nedokáže se řídit pravidly lidské smečky, proto se my lidé musíme přizpůsobit a chtě nechtě dodržovat pravidla smečky psí - anebo se pak nesmíme divit, když jejich porušením dojde k maléru.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Dvořák 10.8.2020 12:26

Konečně někdo, kdo opravdu rozumí psům.

Ta pasáž : "přeprat", a to ve rvačce naostro, je obzvlášť výživná.

P.S. Větší 3,14čovinu by už mohl z huby pustit jen mediální šoumen, "psí pscholog" Desenský.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Pivoda 10.8.2020 11:54

Cituji z článku: "Je nádherné míti psa. ..."

Komentář: Je nádherné nemíti psa a vědět, že jste člověkem.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Krátký 10.8.2020 11:18

Téměř celý život - dnes 77 let se v mém okolí až domácnostech vyskytovala nějaká zvířata - před cca deseti lety jsme měli až 2 x 4 kočky/kocoury - 4 v Praze a 4 na chatě + jeden Labrador - dnes již podstatně méně ale Labra 40 kg je tam furt - střídavě chata- Praha. A v mém ranném mládí cca 1949 jsme byli s rodiči na zimním lyžování v Nízkých Tatrách - chata Čertovica - Táta v té době byl ve funckci GŘ a tak se o nás personál vzorně staral - trochu se ten den pokazilo počasí a tak šli lyžovat jen Táta s mou starší sestrou a mě dali "na hlídání" do kuchyně a mladší sestra dvouletá byla s naší mámou na pokoji. A v té kuchyni měli dva super bernardýny a to byla moje parketa zlobivého kluka a tak jsem jim škodil tím, že jsem jim popotahoval kastróly se žrádlem až se ten jeden naštval a kousnul mě mini nepatrně do ruky - pro personál hrůza hrůz - hezký den - byl jsem slavnej

• reagovat
• nahlásit příspěvek

L. Písařík 10.8.2020 7:22

Měli jsme kdysi kocoura jménem Rek, který, když se vykrmil, vážil téměř 9 kg. Cvičil jsem ho, aby na povel HLASOVAT, zvedl packu, připravoval jsem ho na kariéru poslance v socialistickém Parlamentu, ale to je jiná historie. Lehával na stříšce nad vjezdem a pozoroval lidi na ulici. Jednoho dne slyšela má žena z ulice: Hele, mami, lev. Ale kd by se tady vzal, oponovala matka. Pojď se vrátit a podívat. Jenže mezitím kocour odešel. Vidíš, není tam, pravila matka. Ale, mami, tys to neviděla, to byl určitě lev.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Pakosta 10.8.2020 7:12

Předesílám, že jsem měl doma psy přes třicet let, takže vím, o čem mluvím. Pořídit si domů exotické zvíře, vyšlechtěné po stovky let k boji s vlky a medvědy, a pak je nechat hlídat zahradu u vily, tomu nelze říct jinak než snobizmus. Navíc jde o zvíře kupírované, tedy zmrzačené - a k čemu? Ano, v boji s vlky a medvědy prý by to zvíře o uši patrně přišlo, ale ve středoevropské zahradě mu to opravdu nehrozí, a jestli snad bez uší a ocasu vypadalo v dětství jako medvídě, no, teď tedy, aspoň na fotce, vypadá jako obluda. Navíc ani nemůže vrtět ocasem, což je u psů, jak je autorovi doufám známo, dost důležitý sociální faktor - pes se tím při setkání jaksi "představuje", protože máváním ocasu rozšiřuje svůj pach směrem k protějšku. Kdo z nás ví, jak je jeho psychika zasažena tím, že byl o oháňku zcela zbytečně připraven?

Jsem přesvědčen, že majitelům těchto potenciálně nebezpečných zvířat dělá moc dobře pomyšlení, že nad takovou šelmou mají neomezenou moc, kterou si dokonce pan autor "užíval" tím, že psovi bral žrádlo z misky, například. Moje zkušenost praví, že každý má mít jen tak velkého psa, jakého dokáže "přeprat", a to ve rvačce naostro, ne při nějakém hraní. Vůdce psí smečky si svou pozici vybojuje pomocí zubů, ne nějakým přesvědčováním, a i když jej ostatní ve smečce respektují, čas od času to ambiciózní člen smečky "zkusí", jestli by nemohl šéfovat on - třeba i jen v nepřítomnosti alfa samce, ostatním členům domácnosti. Pastevecký pes prostě patří na pastvinu, k tomu byl clověkem "stvořen". Bojová plemena psů pak ztratila důvod k existenci v momentě, kdy byly psí zápasy jako barbarský relikt civilizovanou společností zavrženy. A pokud nejsou lidé dost rozumní, aby to respektovali, měl by na to pamatovat zákon.

• reagovat
• nahlásit příspěvek