Předpokládaný meziročně nižší letošní objem tuzemské úrody hlavních obilovin a pomalejší postup sklizně sice není kvůli všudypřítomnému koronaviru tradiční hlavní náplní zpráv v průběhu žní, pokud se ale na téma dostane, bývá obojí hodnoceno negativně a se závěrem, že důsledkem bude růst cen chleba a pečiva.

K tomu sice dojít může, ale spíše z jiných důvodů, než budou vlastní výsledky žní. V prvé řadě je asi vhodné připomenout, že ani výrazně nižší než očekávaná úroda by neznamenala pro naši zemi zásadní problém, neboť v produkci potravinářského obilí je ČR trvale vysoce přebytková, a každoročně tak je spíše větším problémem vyprodukovaný přebytek z naší země vyvézt. Celoroční potřeba obilí na potravinářské účely přitom nedosahuje ani jednoho milionu tun, o něco více obilí se využije na výrobu krmných směsí, i tak ale každoročně dost zbývá. Kromě toho je hlavním důvodem nižší (ale stále dobré) sklizně pokles osevních ploch na našich polích dominantních plodin (zejména pšenice a řepky), a je tak celkem pochopitelné, že se z menší plochy sklidí méně. A navíc – a to je veskrze pozitivní - plochy uvedených dominantních plodin nahradily jiné hospodářské rostliny (opticky viditelný je zejména mák, jehož plochy meziročně vzrostly o 12,5 procenta), čímž se o něco zlepšila pestrost naší krajiny, po níž se oprávněně volá.

Co se pak týká postupu sklizně, pak ani letošní zpoždění, ba ani časté dešťové srážky, které žňové práce brzdí, nepředstavují žádný zásadní problém. Národní dožínky, které letos koronavirus spolu s výstavou Země živitelka v Českých Budějovicích odložil, se pravidelně konají v poslední srpnové dekádě, a úplně všude nebylo ani v minulosti vše vždy sklizeno. Letošní termín a průběh žní je přitom logickým důsledkem vývoje počasí v průběhu vegetační sezóny a ve své podstatě jde o ještě nedávno běžný stav, na který jsme v posledních horkých a suchých letech poněkud zapomněli. Nic neobvyklého kromě toho nepředstavuje ani déšť v průběhu žní, zemědělci dobře znají termín „mokré žně“ a umí si s ním poradit. Potřeba úrodu dosušit ovšem skutečně představuje zvýšení nákladů a nutnost eliminace vyššího rizika napadení plísněmi, ani to ale není důvod například k růstu cen chleba a pečiva.

Mnohem vyšší tlak na růst cen nejen pekárenské produkce představují totiž výrazně rostoucí náklady na pracovní sílu, a to ve všech patrech výrobní vertikály – v zemědělství, potravinářství i v maloobchodu. Ačkoli se o tom příliš nemluví, další vícenáklady si vyžádala a ještě vyžádají koronavirová opatření, například potřeba on-line dezinfekce, nákupů ochranných pomůcek nebo střídání pracovníků ve směnných provozech, které navýšily podle odhadu samotných pekařů náklady na výrobu zhruba o 8 procent. Obvykle se v souvislosti s koronavirem mluví o negativním dopadu nedostatku zahraničních pracovníků na rukodělné práce (především v některých oblastech zemědělství, jako je ovocnářství, zelinářství, chmelařství nebo třeba vinařství), jenže ani na různé pomůcky, dezinfekce a čas lidí, který je k příslušným úkonům zapotřebí a který někde chybí, by se nemělo zapomínat.

Teze o tom, jak se růst cen obilí zásadně promítá do cen pekárenské produkce, jsou přitom už léta překonané – ostatně už před deseti lety konstatoval tehdejší šéf Zemědělského svazu ČR Miroslav Jirovský, že zdražení tuny obilí o 1 000 korun se promítne do ceny rohlíku deseti haléři. A překonané jsou i teze o potřebě co nejvyšší úrody obilovin. Ty by měly smysl za situace, kdy by se v ČR zvýšily stavy hospodářských zvířat, což by generovalo vyšší potřebu výroby krmných směsí. Stavy hospodářských zvířat ale nerostou.

Každoročně lze samozřejmě cíleně nalézt regiony i konkrétní zemědělce, jimž se z různých důvodů, nejen kvůli počasí, neurodí tolik, kolik by si přáli a kolik by potřebovali pro alespoň nějaký přiměřeně kladný hospodářský výsledek. To samozřejmě platí i letos. Pokud si ale někdo dá dohromady před pár dny zveřejněnou Zprávu o stavu zemědělství v ČR za rok 2019 a přečte si, že naše zemědělství loni dosáhlo nejvyšší hodnoty produkce za posledních pět let, a zároveň se rozpomene na nekonečné množství loňských zpráv o budoucí neúrodě, zjistí, že bychom měli být ke katastrofickým sdělením obezřetnější. Ta totiž obvykle neplatí plošně, a to ani z hlediska plodin na polích, ani z hlediska jednotlivých komodit. Tak tomu bude i letos, což ovšem neznamená nějakou stabilizaci cen potravin – ty jsou cenou zemědělských surovin a jejich produkcí v naší zemi ovlivňovány čím dál, tím méně.