Neviditelný pes

ZEMĚDĚLSTVÍ: Miliardové dědictví

8.11.2012

Je Pozemkový fond nesmrtelný? Eutanazii mu naplánovala už Topolánkova vláda, levice jí chce zabránit

Státnímu Pozemkovému fondu zbývají pouhé dva měsíce života. Měl přes dvacet let na to, aby zprivatizoval zemědělský majetek a vypořádal restituenty. Zdaleka ale není u konce. Co nestihl, dokončí Státní pozemkový úřad (SPÚ), který vznikne 1. ledna příštího roku spojením s pozemkovými úřady podléhajícími ministerstvu zemědělství (Euro 39/2012). Tento scénář Nečasovy vlády ale rozcupoval minulý týden Senát ovládaný levicí, když doporučil odložit jeho vznik až na počátek roku 2014.

Sociální demokraté a komunisté jsou proti zániku Pozemkového fondu, který peníze za pronajímanou a prodanou půdu a další majetek vrací v dotacích zemědělcům. Konec svébytného fondu může ovšem znamenat i konec tradičního vylepšování agrárního rozpočtu, do kterého z fondu přiteklo zhruba dvanáct miliard. A na cestě jsou další 2,3 miliardy korun. Jejich přesun z účtu fondu ve prospěch zemědělství podpořila minulou středu sněmovna. Zatím v prvním čtení.

Jenže od příštího roku se má odčerpávání peněz, které přináší privatizace a nájemné ze státního majetku, změnit. Příjmy nástupnického SPÚ pohltí státní rozpočet a bude jen na vůli vlády, zda z nich něco navíc přisype zemědělcům.

Na nadcházející dva roky jim to už slíbila. České zemědělství vloni sice vytvořilo 17miliardový zisk a bohatý bude i letošek, přesto mají agrárníci pořád málo. A teď, když ministr financí Miroslav Kalousek (TOP 09) předělává rozpočet na příští rok, kdo ví, na jaké peníze při hledání úspor sáhne.

Klacky pod nohy

Senátní nesouhlas s vládní předlohou zákona o SPÚ a její návrat do sněmovny vznik nového úřadu ohrožuje. Ministerstvo zemědělství vedené Petrem Bendlem (ODS) si o to ovšem koledovalo. Zvláštní zákon, bez něhož se neobejde zrod úřadu soustředící pozemkovou agendu pod jednu střechu, nemělo nechávat na poslední chvíli. Dnes už také přiznává, že celou operaci honěnou v šibeničním čase ohrožují některé problémy.

Dvojice, která se má spojit, používá odlišné účetní systémy a spisovou službu. Tendr na výběr dodavatele jednotného systému ale nemá kdo vypsat, dokud není schválený zákon o SPÚ, a není tedy jisté, jestli k 1. lednu 2013 skutečně vznikne. I když sněmovna zákon přes senátní námitky ještě v listopadu schválí, zakázka na společnou spisovou službu a účetní systém se nedá stihnout. Nabízí se tedy řešení, že oba systémy budou provizorně fungovat společně. Na možná rizika upozorňuje zpráva, kterou měl ministr Bendl přednést minulý týden ve vládě. Kabinet se k tomuto bodu ale nedostal.

Pozemkový fond má nyní na účtu asi tři miliardy korun. Hlavní příjmy plynou z prodeje půdy. Dosud zprivatizoval 553 tisíc hektarů, na odstátnění čeká ještě zhruba 116 tisíc hektarů. Přes 37 tisíc hektarů blokuje pro církev, dalších přibližně 43 tisíc hektarů rezervuje pro stavbu dálnic, pozemkové úpravy a různé rozvojové plány. Nejen na takzvaně veřejně prospěšné akce.

Šumavu developerům

Čekají na to developeři, kteří si vyhlédli pozemky v obcích chráněné Šumavy. K parcelám na atraktivních místech se dostanou přes obce, na něž je stát zdarma převede.

Bezúplatný převod pozemků ve třetích zónách národních parků (NP) ležících v zastavěném území nebo místech určených k zastavění totiž zakotvuje chystaný zákon o SPÚ.

Proti odevzdání pozemků v šumavském parku obcím protestuje Hnutí Duha. "Obce mohou parcely vzápětí prodat," varuje Jaromír Bláha z Duhy. Považuje za paradox, že u obcí mimo národní parky připravovaný zákon omezuje využití darovaných pozemků výhradně na veřejně prospěšné stavby, zatímco obcím v národních parcích žádné omezující podmínky nestanoví. "Přes obce přejdou pozemky k soukromníkům a na Šumavě hrozí živelná zástavba," obává se Bláha.

Převod státních pozemků na obce ve třetích zónách šumavského parku tlačí kraje a ministerstvo životního prostředí (MŽP) vedené Tomášem Chalupou (ODS). Stát přitom původně hodlal všechny pozemky ve zvláště chráněných územích předat příslušným organizacím z resortu životního prostředí. Pozemkovému fondu to uložila Topolánkova vláda v březnu 2008, když schvalovala prodloužení jeho činnosti do konce letošního roku.

Z 36 tisíc hektarů v chráněných územích po celé republice, které fond spravuje, má ovšem po dohodě s MŽP převést do letošního 31. prosince jen necelých sedm tisíc hektarů.

O většinu z nich – 4938 hektarů – si požádala Správa NP a CHKO Šumava. Neuchází se přitom o parcely v intravilánech obcí, neboť přímo jim je má odevzdat SPÚ. A Pozemkový fond má ještě před svým zánikem více než 1300 hektarů převést agenturám ochrany přírody a krajiny, dalších 456 hektarů na NP Podyjí a necelých 85 hektarů na NP České Švýcarsko. Ostatních zhruba 29 tisíc hektarů Chalupovo ministerstvo nežádá. Odůvodňuje to tím, že se na nich běžně zemědělsky hospodaří.

Úspory až příště

Spojení dvou pozemkových institucí v SPÚ připraví v první vlně o práci 189 lidí a přinese roční úsporu kolem sto milionů korun.

Ale ne hned, v příštím roce se kvůli mimořádným nákladům na transformaci ušetří jen asi patnáct milionů, uvádí ministerská zpráva pro vládu. SPÚ bude pokračovat v privatizaci půdy a dalšího majetku státu, dokončovat restituce a hlavně posilovat vlastnické vztahy k půdě díky většímu tempu pozemkových úprav.

Náročný úkol rozchodit úplně novou instituci dostala letos v květnu Veronika Nedvědová (ODS), která se v pozemkové agendě dobře orientuje. Sama ví, že jde o experiment – poprvé se tu slučuje svébytný fond zřízený státem a úřady podléhající ministerstvu do nové organizační složky státu. Reorganizace má řadu odpůrců a dost možná, že dlouho dopředu odepsaný Pozemkový fond nakonec přežije vládnutí Nečasova kabinetu. Do sněmovny se nyní vrací exministr zemědělství Petr Zgarba (ČSSD), který musel z ministerského křesla odejít kvůli největšímu skandálu za celou dobu existence fondu. O lukrativní parcely převedené za Zgarby spekulantům v takzvaném zvláštním režimu se fond dodnes soudí. Zgarba bude ve sněmovně hlasovat proti zákonu o SPÚ, a tedy za udržení Pozemkového fondu. Není to symbolické?

Týdeník EURO 44/2012, 29.10.2012



zpět na článek