Zemědělci letos čelí kumulaci negativních vlivů

Obavy z dopadů sucha na úrodu a kvalitu zemědělských plodin, ale také na dostatek krmiv pro hospodářská zvířata jsou v posledních letech běžným popisem problémů, kterým mimo jiné čelí (nejen naši) zemědělci. V letošním roce se ale velmi pravděpodobně v zemědělství naplní slogan, že „čeho je moc, toho je příliš“. Zdaleka totiž nejde jen o to, že v posledních týdnech málo prší a v těch příštích to nebude podle dosavadních prognóz o nic lepší.

Ještě v polovině března se přitom zdálo, že i přes meziročně výrazný úbytek sněhu dokážou tento deficit částečně kompenzovat dešťové srážky, minimálně pro potřeby zemědělství. Takzvaným zemědělským suchem bylo v té době ohroženo jen několik procent zemědělské půdy, to se však v posledních dnech dramaticky mění. Zásoby vody v půdě z únorových dešťů už dochází a někde už zcela došly.

To však není jediný extrémní projev letošního počasí. Jedním z dalších byl a je rychlý nástup jara (v Praze už například kvetou šeříky, což je jev obvyklý na konci dubna či začátku května), což samozřejmě přispělo k vysušení půdy, a navíc urychlilo probuzení ovocných stromů. Především budoucí úrodu meruněk ale na počátku „zrychleného jara“ zasáhly dva mimořádně silné poklesy teplot, jimž mnoho stromů nedokázalo čelit. A mrazy nezasáhly jen naše meruňky, ale také třeba některé porosty ozimé řepky. V panice, která vypukla v první fázi pandemie koronaviru, téměř zanikl další problém, který si některé zemědělské oblasti v Česku nesou s sebou ještě z loňska – totiž částečně sice snížené, přesto však poměrně vysoké počty hrabošů, které se na části budoucí letošní úrody také podepsaly. Jak, to ale ještě nevíme.

Koronavirus zasahuje

Víme však, že to je a bude právě pandemie koronaviru, která významně zasáhne také do zemědělství. O nedostatku sezonních pracovníků již toho bylo napsáno hodně, řada zemědělců přitom část pracovní síly uvolněné z uzavřených průmyslových provozů využila a využívá, tím ale problém nekončí. Studenti se vrátí do škol, zaměstnanci do práce, a budou-li dále pokračovat problémy spojené s uzavřením hranic, nebudou sezonní pracovníci na práce v dalším období.

Navíc je třeba konstatovat, že přes všechnu snahu těch, kdo se rozhodli v zemědělství pomoci, a je správné jim za to poděkovat, je míra jejich využitelnosti omezená. I na zdánlivě jednoduché práce je totiž třeba mít „fortel“ a určitou praxi, a pokud tomu tak není, projeví se to negativně například v efektivitě a zvýšených nákladech. Také dočasné uzavření farmářských trhů a samozřejmě hlavně restaurací a různých stravovacích kapacit a následné problémy s odbytem zemědělských surovin a potravin z nich vyrobených zejména menším zemědělcům moc nepomohlo – v oboru je méně provozního kapitálu, což snižuje potenciál k možnému dalšímu rozvoji.

Ten by se přitom v současné době docela hodil, neboť koronavirové problémy zasáhly, a ještě více než u nás, zemědělce z řady dalších evropských zemí, odkud se k nám v minulosti dovážela (například) značná část zeleniny nebo ovoce. Letos budou dovozy podle všeho nižší, neboť nedostatek sezonních pracovníků snížil i tam objem původně plánované produkce. Opět ale nejde jen o zeleninu a ovoce – po loňské expanzi včelích nemocí klesly pro letošní rok výchozí stavy včelstev, takže méně bude letos i medu. A pokud jde o současné slunné a teplé počasí, lze v našich lesích očekávat další kůrovcový rok a následné problémy s nedostatkem vhodných sazenic, opětovným zalesňováním, a tedy další impulz k expanzi sucha, neboť les, i ten s nejhorší strukturou dřevin, zadrží více vody než odlesněná holina.

Horší než loni

Ani v současné době nicméně ještě „není třeba stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko“, i když se blíží. Pokud si ale vzpomeneme na loňský rok, pak i ten byl v dubnu na déšť hodně skoupý, nakonec ale většinu úrody zachránily květnové deště. Ty mohou, ale také nemusí, přijít i letos. Tak či tak je ale v současné době, především kvůli absenci na horách tajícího sněhu, výchozí vláhová bilance pro zemědělství nejhorší za poslední dva roky. Tedy horší než loni.

Přesto není namístě obávat se „hladu“ nebo nedostatku základních potravin. Je ovšem poměrně pravděpodobné, že online na trhu nebude vždy úplně všechno (tedy pokud jde právě o zeleninu a ovoce) a také že mnohé zemědělské suroviny i potraviny podraží. I když to jistě zní jako rouhání, v určitém směru je to vlastně dobře – potraviny nerostou v supermarketech, a mají tak svou hodnotu a cenu lidské práce do nich vložené, a minimálně v některých případech je tato hodnota vyšší, než na jakou jsme zvyklí. Nejen kvůli slevovým akcím.

Kumulace problémů, kterým aktuálně čelí zemědělci, představuje ale také ještě jednu rovinu, spočívající v rostoucí byrokracii a omezeních, nejen koronavirových, které v důsledku zemědělské a potravinářské produkty administrativně zdražují. O potřebě omezit byrokracii se přitom mluví léta – nyní se zdá, že nastala situace, kdy je ideální přejít od slov k činům. Pomohlo by to všem, a vůbec by přitom nemuselo jít o rozvolňování pravidel týkajících se udržitelného podnikání v krajině, na což mnozí tento problém zužují.

Autor je zemědělský analytik

LN, 22.4.2020