Někde mají skvělé vlaky a tratě, my zase máme studie

Nemá příliš cenu hovořit o rekordním nárůstu délky vysokorychlostních tratí v Číně, je to prostě jiná kultura. Evropským premiantem ve stavbě vysokorychlostních železničních tratí je v současnosti Španělsko, země, která je nám geograficky i kulturně podstatně blíž.

Zatímco se Španělé chlubí nárůstem rychlých železničních spojení mezi Madridem a ostatními centry země, my máme něco jiného a lepšího, máme totiž studie. Rychlejší spojení mezi Libercem či spíše liberecko-jabloneckou aglomerací a Prahou se řeší již od první republiky. Plány tehdy zastavila světová hospodářská krize. Po ní měla republika, ohrožovaná nacistickým Německem, zcela jiné starosti. O změně a urychlení dopravního spojení Liberce a Prahy se rovněž uvažovalo za socialistického Československa. To se v první polovině šedesátých let chlubilo řadou smělých plánů, většina z nich ovšem nebyla realizována do dnešního dne. Na zmíněné trase to byla třeba nikdy nepostavená svijanská spojka

Po roce 1989 začala vznikat řada dopravních studií, jak urychlit železniční spojení mezi Libercem a Prahou. Zatím jich bylo pouze sedmnáct. Nyní má vzniknout studie osmnáctá.

Od vzniku Libereckého kraje se tamní samospráva snaží řešit jak kvalitu tratí, tak i napojení kraje na Prahu železnicí. Leccos se jí podařilo, zlepšila se kvalita trati mezi Libercem a Jabloncem. Na spojích které objednává kraj, jezdí převážně klimatizované a nízkopodlažní vlaky. Jen s tím napojením na Prahu to stále jaksi nejde. Někdy se zdá, že úředníci na ministerstvu dopravy na Liberecký kraj zanevřeli. Zřejmě na podkladě neúprosné logiky, že na zastaralé infrastruktuře nemůžou jezdit nové moderní vlaky a pro to, co tam jezdí, stačí zastaralá infrastruktura. Takže rychlíkové spojení Liberce s republikou zajišťují soupravy vytažené odněkud z kopřiv. Jsou sice nově nalakované s novými sedačkami, ale cesta v parném létě je v nich skutečně hlubokým zážitkem. Nastoupit do nich s dětským kočárkem nebo s invalidním vozíkem se stává hororem. Pokud se již cestující z Liberce do Prahy rozhodnou pro cestu vlakem, je nutný přestup v Turnově. Úplným skvostem na celé trase je potom nádraží v Mladé Boleslavi, které může směle aspirovat na hrdý titul nejhnusnější nádraží v republice.

Na jedné straně musíme fandit snaze hejtmana Libereckého kraje a nového ministra dopravy změnit tuto tristní situaci. Ale pokud se úřednicí na ministerstvu rozhodnou, že to nejde, nejspíš s nimi nikdo a nic nepohne. Ostatně ideální je přece tvořit další a další studie, které se nakonec nebudou realizovat, a utrácet za ně peníze daňových poplatníků. Ostatně v naší republice jde o poměrně zažitý a osvědčený postup. Jako rozený skeptik předpokládám, že moji vnuci, případně pravnoučata budou číst o nutnosti urychlit železniční spojení mezi Libercem a Prahou s dovětkem, že již byla zadána další, tentokrát osmdesátá studie.