Zvládneme to na poslední chvíli, ale přece, říká okřídlená věta. Ve skutečnosti není chválou schopností improvizace českých pracovníků, ale kritikou jejich neschopnosti plánovat.
Zmíněná neschopnost se v uplynulém týdnu projevila zásahem policie v několika různých firmách, které mají na starosti stavbu železnic. Šlo o firmy, které železnice staví, projektují, i jejich stavbu zadávají. Hlavním cílem byla ovšem Správa železniční dopravní cesty, tedy státní organizace, která je něco jako Ředitelství silnic a dálnic na železnici.
Člověku může být svým způsobem železničních investorů líto. V minulých letech prokázali schopnost čerpat evropské dotace a tak ve chvíli, kdy se zdálo, že nebudeme schopni utratit všechny peníze přidělené Evropskou unií na léta 2007-2013, vymysleli spoustu stavebních projektů, do kterých bylo možné nasypat libovolné částky.
Byl to nečekaně dobrý nápad. Ještě od dob císaře Františka Josefa má Česko nejhustší síť železnic v Evropě, přitom se o ni v posledních letech nikdo zase tolik nestaral. Možná by tedy stálo zato dát dohromady regionální tratě, které jsou nejvíc zanedbané a kterým hrozí zrušení, protože se po nich musí jezdit pomalu. Jindy než v této chvíli, kdy se horečně hledá, kde utratit desítky miliard, se potřebné prostředky nenajdou.
Správa železniční cesty tedy zahájila dvojnásob užitečnou misi, jíž se ovšem sama stala obětí. Dlouho se mluvilo o tom, že také při stavbě železnic funguje kartel, který ve spolupráci s projektanty stavby předražuje. Jen to nikoho příliš nezajímalo, protože Češi se v první řadě zajímají o silnice a tedy také případnou korupci při zakázkách na silnicích.
Teď však bylo třeba rychle utratit co nejvíc peněz během jednoho roku na dráze a sousedské poměry při železničních investicích najednou začaly zajímat příliš mnoho lidí. Nakonec se přidala i policie, které zřejmě nedalo příliš práce najít nějakou podezřelou zakázku.
Otázka teď zní, jestli se skandál na dráze rozjede do opravdu gigantických rozměrů. Být to před šesti sedmi lety, tak bychom se na to mohli spolehnout. Tehdy přece všichni, politici, novináři i veřejnost, s úžasem zjišťovali, jak se předražovaly zakázky na dálnicích, a dávali za to vinu neoblíbenému ministrovi dopravy Aleši Řebíčkovi.
Loňské zakázky na dráze mají stejné parametry jako kdysi investice do silnic, například se při veřejné soutěži cena navržená projektanty ještě zvyšuje. Jenže se změnila atmosféra, jako by nehospodárné zacházení s veřejnými a dokonce evropskými prostředky bylo v řádu věcí. Hlavní prioritu má dočerpání eurodotací a v zásadě je jedno za jakých okolností.
Celý příběh je trapný, a tak nějak přirozeně převládají sklony korupční skandál na Správě železniční dopravní cesty bagatelizovat. Kdo nakonec nemá při dopravních stavbách máslo na hlavě.
Proti tomu však je třeba se důrazně ozvat minimálně ve jménu tuzemské železniční soustavy. Není pravda, že se na dráze zbůhdarma ztrácejí peníze, naopak se investice do ní dlouhodobě vyplatí. A pokud se při tom někdo chtěl prokazatelně obohatit, ať ho stihne zasloužený trest.
Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus