I člověk zcela nepraktický, jako je autor tohoto komentáře, si musel povšimnout zvýšených cen potravin v posledních měsících. Třeba investiční máslo za 85 korun, to už je opravdu pěkná síla. Kdo za to může?

Předesílám, že hnutí ANO ani Andreje Babiše jsem opravdu nikdy nevolil. Ale jedna nelogická věc mi zde dlouho vrtá hlavou.

Když si aktuálně lidé spravedlivě a logicky stěžují na drahé potraviny - například na výše zmíněných neskutečných skoro devadesát korun za máslo nebo šílené ceny čokolády, kakaa, sýrů, rostoucí ceny pečiva, jogurtů, piva, cukru, nutelly, šunky nebo oleje, tak voliči a sympatizanti dnešní pětikoalice (pardon již čtyřkoalice) reagují: „… dezoláti, obraťte se na pana Babiše, ten zdražuje jídlo, ten přece může za drahé máslo, ne vláda. Však ho znáte, byl a je to ,nenažraný agrobaron´, on jediný může za drahé potraviny. Ne chudák pan profesor Fiala.“

Dále netřeba pokračovat, ostatně tyto argumentační figury dobře známe mimo jiné i z interpelací v Poslanecké sněmovně anebo televizních debat na veřejnoprávních i soukromých kanálech. O sociálních sítích nemluvě.

Za všechno může Babiš

Avšak stačí se trochu zamyslet, což je činnost, které se mnozí z nás oddávají čím dál tím méně často. Jak říkal již pan Werich – myšlení docela i bolí.

Citovaná provládní argumentace nedávala a nadále nedává žádný hlubší smysl. Pakliže by zdražil jen „Babišův holding“, a všichni ostatní výrobci a zpracovatelé nikoliv, tak snad by tato obrana vlády (víme, útok na opozičního politického konkurenta je nejlepší vládní obrana) dávala trochu smysl. Což je samozřejmě ekonomický nesmysl, jelikož by pak „zlý eštébák z Průhonic“ nic neprodal.

Pro pět ran do učebnice ekonomie pro mateřské školky, opakovaně halasně láteřit na jednoho z hráčů na trhu, který má pod palcem cca pět procent produkce a obchodu s potravinami je nebetyčná hloupost. Nadto jsme již více než dvacet let v Evropské unii a (skoro) cokoliv se dá bezcelně dovézt z dalších 26 zemí EU. A v rámci celé EU Babišův svěřenský fond opravdu již vůbec nic nediktuje a ani z logiky věci diktovat nemůže.

Kterak to říkal dietlovský primář Štrosmajer (resp. brilantní herec Miloš Kopecký) v nezapomenutelném a věčně reprízovaném seriálu Nemocnice na kraji města: „… kdyby blbost nadnášela, tak by…“ (každý čtenář si jistě doplní sám).

Dvojí metr

A aby toho nebylo málo, sama dnešní vládní dýchavičná čtyřkoalice v minulé předvolební kampani (když seděla ještě v opozičních lavicích a kavárnách) atakovala tehdejší vládu ČSSD-ANO, že prý může za zdražené potraviny. Takže jedna vláda za zdražování (nejen) potravin může a druhá nikoliv?

Není to pověstný dvojí metr? Jistě, české elity se tváří nechápavě, a povýšeně věc komentují slovy ve stylu „Co (je) dovoleno Jovovi, není dovoleno volovi“. Babišova drahota byla přece úplně jiná než ta dnešní Fialova.

Je ovšem otázkou, zda zmíněný dvojí metr budou akceptovat i voliči příští rok v parlamentních volbách. Lidé volí především žaludky a peněženkami. O čemž se ostatně před několika dny přesvědčili američtí politici.

Psáno pro Lidovky.cz