Kdo si chce užít tanec miliard, musí se vypravit do zdravotnictví. Nemá smysl zacházet do detailů, stačí říct, že příjmy zdravotních pojišťoven vyrostly z 327 miliard korun v roce 2019 na 400 miliard, které se čekají letos. K tomu je třeba dodat už jenom to, že rozpočet ministerstva zdravotnictví dosahoval před dvěma lety osm miliard a letos to je 18 miliard.

U ministerstva jde o menší částku, přesto právě na ní lze odhalit hlavní zdravotnickou vadu na kráse.

Zvýšení ministerského rozpočtu se vysvětluje tím, že dobrá polovina z letošních 18 miliard jde na pandemická opatření. Devět miliard budou stát vakcíny, další miliardu pandemický informační systém a krizová výpomoc nemocnicím. Proti tomu není co namítnout.

Nutně však překvapí výsledek úterní návštěvy ministra Adama Vojtěcha u kolegyně z financí Aleny Schillerové. Rozpočet ministerstva zdravotnictví se proti letošku nesníží, naopak vyroste o šest miliard. Na co je třeba tolik peněz, když novou pandemickou krizi nikdo nepředpověděl, vysvětlil ministr Vojtěch jen neurčitě. Peníze budou potřeba na další vakcíny, platy hygieniků, na chytrou karanténu a vyšší podporu psychiatrie.

Dnes se částky okolo 10-20 miliard nepovažují za důležité, stejný příběh se ovšem odehrává ve velkém v rozpočtech zdravotních pojišťoven. Příjmy na pojistném porostou v příštím roce o 20 miliard, stát přidá za své pojištěnce dalších 15 miliard. O co si zdravotníci a jejich ministr řeknou, to dostanou.

Proti tomu bude sotva někdo protestovat, zvlášť když jsme si během pandemie uvědomili, jak nezbytné jsou služby, které bílý resort zajišťuje. Ovšem ze stejného důvodu je na místě otázka, do jaké míry se utrácí efektivně. Ministryně Schillerová, ani její kolega Vojtěch o tom nemluvili.

Není divu. Během dvou let pandemie se příjmy zdravotnictví zvýšily o sto miliard korun, tedy o třetinu. Část přídavku tvoří přímé náklady na boj s covidem, většinou pak se peníze rozdělovaly poměrně podle toho, kolik nemocnice a ordinace braly před pandemií. V případě jednotlivých pracovníků se každému přidávalo stejně. Jinými slovy, peníze se rozdělovaly bez ohledu na to, jestli člověk pracoval nebo nepracoval, případně jak kvalitní jeho práce byla.

Není pochyb, že značná část zdravotnického personálu podávala mimořádné výkony a zaslouží ještě větší ocenění, ovšem stejně jako oni dostali přidáno všichni. Z ekonomického pohledu nejde o spravedlnost. Rozdělovat peníze bez vazby na výkon ovšem znamená tyto peníze vyhazovat z okna.

Příjmy zdravotnictví se zvýší i v příštím roce. Těžko s tím souhlasit ve chvíli, když se zároveň nestanoví, čemu to poslouží. Pokud se to neřekne, pak nejde vyloučit ani to, že pacienti dostanou za víc peněz horší zdravotnictví, než měli dosud.

Autor je reportér serveru Seznam Zprávy