Platy zdravotníků zdravě rostou už třetím rokem, přesto se jejich zástupci sešli s představiteli nemocnic a veřejnost varovali před tím, že chystají protesty, které budou stejně radikální, jako před osmi lety během akce Děkujeme, odcházíme. Na tom je něco nepochopitelného. Nutno však připustit, že těžko vysvětlitelných okolností se v tuzemském zdravotnictví sešlo ještě víc.

Úplně jednoduše řečeno, ve zdravotnictví už zase nejsou peníze. Právě kvůli dluhům se zavírají ty nemocnice v regionech, jejichž rozpočty nepodpoří tučná dotace příslušného kraje či města.

Peníze ovšem chybí také ve velkých státních nemocnicích, kterým se prodlužují termíny splatnosti. Postihlo to obvyklé podezřelé, tedy těch několik velkých špitálů, které se do finančních potíží dostávají vždycky nejdříve.

Tím tedy jde vysvětlit, proč se ministr zdravotnictví Adam Vojtěch dohodl se zástupci některých nemocnic, že stačí v příštím roce zvýšit platy zdravotníků o pouhá tři procenta. Zbytek navýšení mohou použít na úhradu dluhů. Není divu, že takové zvýšení, které sotva pokryje inflaci, berou zdravotníci jako provokaci a chtějí stávkovat.

Ovšem konečná odpověď na otázku, co se stalo v českém zdravotnictví, to ještě není. Jak je možné, že se bílý resort propadá do dluhů, když ekonomika roste a s ní i platy zaměstnanců, kteří o to víc odvádějí zdravotním pojišťovnám? Určité vysvětlení nabízí třináctá komnata zdejšího systému, tedy zůstatky na účtech zdravotních pojišťoven. Koncem června dosáhly 55 miliard korun a těžko popřít, že jejich rozpuštěním se mohou všechny neuhrazené závazky snadno odbourat. Nevysvětlitelná je pak otázka, proč se tak dosud nestalo.

Jádrem problému bude neuvědomělé přesvědčení, že peníze v současné výši musí zdravotníkům stačit. Úhrady od pojišťoven a dalších plátců dosahují sedmi procent hrubého domácího produktu a víc si nemůžeme dovolit.

V časech prosperity můžeme vybrat víc, pak je ale lepší udržet přebytky na účtech jako rezervu pro období, kdy bude hůř. Jinak by se mohlo stát, že si krize vynutí vyšší odvody za zaměstnance a tím utrpí výrobní podniky, na jejichž exportu naše prosperita stojí.

V tom je zřejmě klíčový problém zdejšího zdravotnictví. Sedm procent HDP dávají na zdravotnictví země bývalého socialistického bloku, jejichž systémy klopýtají a stále více staví na korupčních či klientelistických systémech, které zajistí dobrou dostupnost péče těm důležitým. Vyspělé zdravotnictví však vyžaduje v každé zemi náklady nejméně ve výši devíti procent ekonomického výkonu.

Stejná je cesta také pro českou medicínu za předpokladu, že se vymyslí směr, kam vydatnější proud peněz nasměrovat.

Všechny systémy na východ od bývalé železné opony jsou neustále v krizi. Může se stát, že peníze opravdu nejsou. Anebo ekonomika prosperuje a krize ve zdravotnictví nastane stejně, protože se obecně zvyšují platy a sestry i doktoři zvýšení vyžadují rovněž.

V této chvíli se naskytla příležitost odbourat nenormální poměry, při kterých se nemocnice zadlužují a lékaři odcházejí, i když peníze v bankách jen čekají, až je někdo utratí. Příležitosti je třeba rychle využít, protože brzy už může být pozdě.

Autor je komentátor serveru Echo24