Česká republika kritizovaná za zpackané dotace do lodní dopravy

Česko se opět stalo terčem kritiky od poslanců Kontrolního výboru Evropského parlamentu za svůj, velmi jemně řečeno „nestandardní“ způsob čerpání a využívání evropských peněz. České republice je ve zprávě účetního dvora o lodní dopravě věnován poměrně velký prostor. O závažnosti celého problému svědčí i skutečnost, že kontroloři dokonce Česko sami opakovaně navštívili.

Netřeba dodávat, že zjištění auditorů pro nás nevyznívají vůbec lichotivě. Český stát vynaložil obrovské finanční prostředky na opravy přístavů nebo dílčí práce na projektech. Efekt na zlepšení vodní dopravy byl ale minimální. Od roku 2001 se v Česku podle auditorů podíl tohoto způsobu dopravy ani splavnost pro nákladní dopravu vůbec nezlepšily. Miliardy korun, které byly do tohoto odvětví investovány, tak přišly vniveč.

Kocourkovské investice jsou našim folklórem

Auditoři se též zaměřili na několik projektů hrazených z peněz Evropské unie a nenechali nit suchou. Připomněli zcela absurdní a předraženou stavbu „zvedacího“ mostu v Kolíně, který se nezvedá. Jedná se o ukázkový případ zneužití peněz z EU a drží také jedno „nej.“ Je totiž jedním z nejdražších mostů v Evropě, pokud jde o poměr délky a ceny. Vtip je také v tom, že lodě se třemi kontejnery nad sebou, pro které je zvedání určeno, tímto místem vůbec neproplouvají a v případě, že by tomu tak bylo, muselo by se zvednout ještě několik dalších mostů. Navíc na frekventované železniční trati zvedání mostu není možné. Zvedací most se tak během své existence nezvedl ani jednou! Zkrátka úplný Kocourkov, jiné slovo mě pro označení tohoto jednání nenapadá. Ještě k tomu dodávám, že celá stavba stála 41,06 milionů eur, z toho 28,86 milionů bylo z evropských peněz.

Terčem kritiky se stalo i přístaviště pro malé a soukromé čluny na Vltavě sloužící bohatým podnikatelům financované v rámci projektu Platina. Dokončení Vltavské vodní cesty v úseku České Budějovice-Hluboká stálo 32 milionů eur, z čehož přes 20 milionů bylo hrazeno z peněz Evropské unie. A přestože se peníze čerpaly na projekt vnitrostátní lodní dopravy, využit byl na podporu cestovního ruchu či spíše vyžití několika majitelů menších plavidel. Peníze tedy byly využity na jiný účel, než původně měly. Projekt nemá absolutně žádný přínos pro přepravu zboží a nákladní dopravu. Jediný, kdo na tom všem vydělal, jsou oni zmínění majitelé soukromých člunů.

Další případ je také kapitolou samou pro sebe: V období mezi lety 2007 a 2013 bylo Česku přiděleno přes čtyři miliardy korun z Evropské unie na úpravu problematických míst na Labi kolem Děčína. Protože nebylo možné zajistit povolení z Ministerstva životního prostředí, byla realizována řada projektů, které s nákladní dopravou neměly nic společného.

Naprosto nepromyšlená koncepce vodní dopravy

A ještě jeden případ rozhazování peněz: Ve Veřejném přístavu Ústí nad Labem – Vaňov byla modernizována překladní hrana s povodňovou ochranou plavidel. Zde bylo kritizováno „jenom“ to, že se jedná o projekt s vysokými náklady a malým přínosem pro samotnou lodní dopravu na Labi. Realizace modernizace vyšla na 5,22 milionů eur, z toho 3,99 milionů bylo z EU. Uvozovky u slova „jenom“ byly na místě, protože tento případ je ukázkou jednoho obrovského problému. Podle auditorů zemím včetně Česka chybí dlouhodobá strategie v oblasti lodní dopravy. Není proto divu, že způsob utrácení peněz určený na vodní dopravu je silně neefektivní.

Tolik tedy ke zneužívání dotací. Podnět k ostré kritice dala i komplikovanost národní administrativy, která má za následek zpoždění projektů. Problémem je také absence spolupráce mezi jednotlivými státy Evropské unie, která by byla u projektů splavnění Labe nebo napojení České republiky na Dunaj více než žádoucí.

Když to vše shrnu: Přidělené prostředky byly vyčerpány, aniž by došlo k jakémukoli významnému zlepšení vnitrostátní nákladní vodní dopravy. Bohužel si za to Česko může samo vinou naprosté neschopnosti promyslet si dlouhodobou koncepci říční dopravy.

Pokud ale nejsme schopni smysluplně nakládat s dotacemi, nemůže nás překvapit, že jsme pak kritizováni zvenčí. V klubu problémových příjemců eurodotací sice rozhodně nejsme sami, nicméně skutečnost, že v nějakém průšvihu nejedeme sami, nám ale opravdu nepomůže se z problémů dostat. Ve vlastním zájmu bychom si měli stanovit svůj plán rozvoje vodní dopravy. Přeprava lodí je totiž tím nejekologičtějším způsobem dopravy, jaký známe. Proto je dobré do ní více a hlavně lépe investovat.

Přeji hezký den a veselou mysl!

Autor je europoslanec za KDU-ČSL, člen Rozpočtového výboru Evropského parlamentu