Možná je to tím, že letos relativně hodně prší, takže téma prevence rizik sucha, i kvůli všudypřítomnému tématu koronaviru, ustoupilo do pozadí. Částečně je to ale také dáno tím, že koronavirové regulace na jaře znemožnily desítky vodohospodářských osvětových akcí spojených dříve s oslavami Světového dne vody, a nyní na podzim zase transformovaly nejdůležitější vodohospodářskou akci roku – konferenci Provoz vodovodů a kanalizací - na webkonferenci, což dále omezilo prezentaci stále důležitějších vodohospodářských témat vůči veřejnosti.

To ovšem není dobrá zpráva do budoucnosti, stejně jako mnoho jiných aktuálních zpráv. Jenže tady jde o vodu - a také o s vodou spojenou legislativu, která má nemalé trhliny, a přestože se stále ještě projednává novela vodního zákona, žádný z žádoucích a moderních prvků potřebných pro obor se do ní neprosadil. Například možnost operativní reakce podniků vodovodů a kanalizací (VaK) na koronavirové situace a s tím související potřebou zajistit v rámci fungování kritické infrastruktury zásobování obyvatel ČR kvalitní pitnou vodou a čištění odpadních vod, což je ovšem jen kamínek ve složité mozaice.

Zdaleka největším problémem je ovšem vlažný až negativní postoj zákonodárců k problematice recyklace vody, tedy opětovnému využití vody v současné době vytékající bez užitku z čistíren odpadních vod (ČOV) do vodních toků a následně opouštějící naši zemi. V ČR přitom ročně vypustí do přírody vodohospodářské společnosti přes 750 milionů kubíků vyčištěných odpadních vod, což je mimochodem více, než kolik se u nás ročně vyrobí a využije vody z povrchových i podzemních zdrojů k pitným účelům (600 milionů kubíků). Je to ale také více než desetinásobné množství, jaké jsou schopné při deštích nad rámec svých běžných retenčních schopností zachytit veškeré naše rybníky.
Skutečnost, že naše legislativa neumožňuje využít recyklovanou vodu (kromě areálů, kde recyklovaná voda vzniká), je navíc poněkud nepochopitelná za situace, kdy má ČR čtvrtou nejnižší zásobu vody na obyvatele v EU a jednu z nejnižších ve vyspělém světě.

Opakované používání (recyklované) vody podporuje mimochodem právě EU, která letos vydala speciální „Nařízení o požadavcích na opětovné využívání odpadní vody“, které by měly členské státy EU aplikovat do své legislativy do roku 2023. To bylo přitom možné udělat už v rámci zmiňované novely vodního zákona, tomu však patrně zabránily předsudky některých zákonodárců, kteří se mimo jiné obávají využití kontaminované vody například v zemědělství jako zdroje vody k závlahám. Takové obavy však nejsou na místě – recyklovanou vodu totiž není nutné používat při pěstování potravinářských plodin, ale třeba v průmyslu, také ale například na údržbu městské zeleně, rekreačních zelených ploch, zalévání květin, čištění komunikací nebo mytí aut, kde všude by mohla nahradit stále dražší vodu pitnou. Důležité je také, že opakovaným použitím vyčištěné odpadní vody z ČOV se voda z dešťů (jiný zdroj vody ČR prakticky nemá) zdrží na území naší země déle, což by mělo příznivý vliv na celkovou vodní bilanci ČR.

Postoj zákonodárců není kromě toho příliš pochopitelný za situace, kdy podle letošního průzkumu veřejného mínění podpořilo 95 procent oslovených respondentů využití recyklované vody v průmyslu, a 55 procent lidí dokonce uvedlo, že by bylo ochotno se vyčištěné odpadní vody napít. To přitom není žádné sci-fi, řada zemí v oblastech, kde je skutečně akutní nedostatek vodních zdrojů, využívá vyčištěnou odpadní vodu i k pitným účelům, v některých případech i desítky let. Samozřejmě poté, co byla taková voda vyčištěna pomocí nejmodernějších technologií. To nepochybně není aktuálně (a zřejmě ještě dlouho) v naší zemi nutné, je ale vhodné vědět, že i taková možnost bez jakéhokoli negativního vlivu na lidské zdraví existuje.

Tak či tak, využití recyklované vody se ani naše země neubrání a je třeba konstatovat, že by to bylo pro naší krajinu, města i vodní bilanci země mnohem lepší a levnější řešení, než řada nákladných opatření, která „zachrání“ v porovnání s potenciálem recyklované vody jen zlomek vodních zdrojů. Předpokladem k tomu je přitom pouze udělit odpadním vodám z ČOV statut „zdroje vody“, čili několik slov ve vodním zákonu. Jak následně takovou vodu použít, je už obsaženo v legislativě EU, nehledě na to, že členské země si mohou dále parametry a využití odpadních recyklovaných vod modifikovat. Není tedy nutné se něčeho bát a vhodnější by bylo spíše sledovat celosvětové i evropské trendy. Zatím je to tak, že se množství využité recyklované vody ve světě každých pět let zdvojnásobí.