Autor následujícího článku se opakovaně přiznal, že čte všechny komentáře, protože jsou nevysychajícím zdrojem inspirace. Pod článkem NÁRODNÍ HOSPODÁŘSTVÍ: Komu vlastně dlužíme? publikoval komentátor sérii příspěvků, ve kterých prezentoval „myšlenkový řetězec“: „úspory vedou k úbytku oběživa v hospodářství, což se projevuje deflací, tudíž vláda musí vydat dluhopisy, aby vrátila oběživo do hospodářství“.

Cílem následujícího článku je ukázat mylnost celého řetězce. Upozornění: článek rozhodně není určen osobám, které mají nutkání nadávat jiným lidem nebo potřebu diskutovat témata mimo předmět tohoto článku. Údaje uvedené v článku mají význam k tématu, jsou označeny čísly a pod článkem je u příslušného čísla uveden zdroj. Pokud zvídavý čtenář považuje citované údaje za neúplné a potřebuje jejich doplnění, tak může vyhledávat v uvedeném zdroji až do úplného pochopení.

Protože z citovaného „řetězce“ nevyplývá žádný nevyhnutelný logický důkaz, tak je možné robustnost řetězce podrobit testu údajů. Podle dat České národní banky dosáhly úvěry poskytnuté v březnu roku 2022 výše 6 684 miliardy Kč a objem vkladů dosáhl výše 6 011 miliard Kč.¹ V červnu roku 2024 jsou údaje ČNB: „Dominantní položkou aktivní strany bilance jsou úvěry poskytnuté rezidentům. Jejich objem představoval 7 213 mld. Kč. Objem vkladů rezidentů, jenž tvoří nejvýznamnější položku pasiv bankovního sektoru, činil 7 215 mld. Kč“.² Nejvíce úvěrů čerpají domácnosti (ve výši 2 302 miliardy Kč), následovány podniky (1 395 miliardy Kč). Obě skupiny nejvíce utrácejí za dlouhodobé úvěry – domácnosti 77 % na bydlení a podniky 54 % na stroje a zařízení a budovy. K podnikům ještě jedna „drobná a nepatrná“ poznámka: statistiky Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) dokazují průměrný poměr cizího kapitálu ve finanční struktuře českých podniků ve výši 35 %.³ V roce 2023 vyrobily české podniky produkci (použita výrobní metoda včetně meziproduktů) v objemu 17 299 miliard Kč.⁴ Z toho plyne, že pro výrobní podniky je bankovní úvěr v nejlepším případě druhořadým zdrojem financování, tím primárním jsou vlastní zdroje. „Myšlenkový řetězec“ neobstál v testu a článek by mohl skončit, protože zmýlená neplatí. Avšak šířit osvětu je potřebné.

Takže mějme situaci, ve které úspory vedou k úbytku oběživa.⁵ Navíc úspory obyvatelstvo drží v matracích (v ekonomické hantýrce hoarding). Úbytek oběživa je deflací, která vyústí v pokles všech cen a mezd? Odpověď zní: vyústí. Snížený objem peněžní zásoby bude muset stačit k obsloužení všech transakcí. Tedy stejné množství transakcí se uskuteční s nižší peněžní zásobou. Nevyhnutelně poklesnou ceny a poklesnou mzdy. Nižší ceny a nižší mzdy povedou k nižšímu výběru daní. To je hlavní důvod, proč se státy a jejich zaměstnanci bojí deflace jako čert kříže. Nižší příjmy. Není možné tisknout peníze, protože úspory zmizely. Třešnička na dortu: závazky zůstanou v původní výši. Deflace přeje věřitelům. Stát a jeho zaměstnanci jsou závislí na dluhu, tzn. tvorbě inflačních peněz. A je to.

Poslední část „myšlenkového řetězce“ je záhadný termín „nadměrné úspory“, který se táhne celou sérií příspěvků. Úspora je nespotřebovaná část produktu. Pan Trosečník chytí pět ryb a všechny spotřebuje, tzn. netvoří úspory. Úspory dosáhne A) omezením spotřeby, B) zvýšením produktivity práce. Tertium non datur. Pokud bude oběť dnešní spotřeby ryb vyšší než zítřejší oběť dodatečných ryb, tak bude pan Trosečník konzumovat všechny chycené ryby. Pokud bude dnešní oběť spotřeby ryb menší, než je odhadovaná oběť zítřejší spotřeby dodatečných ryb, tak bude pan Trosečník vytvářet úspory (například chytáním ryb po delší dobu). Jinak řečeno, jestliže zítřejší spotřeba přinese vyšší užitek než dnešní spotřeba, tak bude spořit. Tento jev se nazývá (v ekonomické hantýrce) časová preference a vyjadřuje kolikrát člověk subjektivně oceňuje dnešní statky před zítřejšími. Jedná se o sofistikovanější verzi rčení: „lepší vrabec v hrsti než holub na střeše“. Netrpěliví lidé mají vyšší časovou preferenci (a nespoří), zatímco trpěliví lidé mají nižší časovou preferenci (a spoří). Hodnocení časové preference je ryze subjektivní proces. Není k dispozici žádná fyzikální nebo chemická analýza, nebo jakýkoli způsob vyjádření užitku prostřednictvím přirozených čísel. Z uvedeného je zcela jasné, že úspory nemohou být nikdy nadměrné. A navíc, používáním termínu „nadměrné úspory“ komentátor předstírá, že on zná optimální objem úspor nebo zná veličiny a poměr, ve kterém dosahují úspory ekvilibria. Pečlivý a podrobný popis časové preference je tady. Tím současně sděluji, že jsem záhadnému termínu „nadměrných úspor“ věnoval celý článek. Zjevně se minul účinkem.

Někteří lidé obvykle považují teorii (soustavu pojmů a vztahů) za zbytečnost nebo zábavu pro akademiky. Neznalost teorie se projevuje tak, že se jim jevy nedostanou na požadované místo. Tuto politováníhodnou situaci nevyřeší studiem, ale uchýlí se ke spletitým konstrukcím a intelektuálním zvrhlostem. Petr Sadílek takové lidí nazývá jurodivými: „Nepotřebují se namáhat. Prodírat kalkulem. Přečíst jeden náklaďák plný knih. Zaplnit použitými zkumavkami nespočet kontejnerů. Propitvat se haldami krys. Jim je dáno shůry. Oni jsou ti praví architekti chrámu poznání. Nabídnou řešení. Jednoduché a snadné. ‚Věřte nám,‘ volají. ‚A ustupte!‘ Běží s kýblem plným ještě teplých kravinců a mrsknou je na stěnu budovy tak, aby pokryli co největší část zdí. Pak zdržují kolemjdoucí a ukazují jim chrámovou zeď, která se třpytí na slunci v barvě čerstvého mokrého trusu. ‚Vidíte? To je moje dílo. To jsem udělal Já‘“. Téma je vyčerpáno, tudíž nepotřebuje doplnění nebo vysvětlení.

1 KURZY CZ: Bankovní statistika – komentář – Březen 2022, [cit. 28. srpna 2024]. Dostupný na World Wide Web: Odkaz

2 ČNB: Bankovní statistika za červen 2024, [cit. 28. srpna 2024]. Dostupný na World Wide Web: Odkaz

3 OECD: Financing SMEs and Entrepreneurs 2018, Paris, OECD Publications, 2018, Statistical resources on SMEs and entrepreneurship finance, ISBN 978-92-64-28957-4, [cit. 29. srpna 2024]. Dostupný na World Wide Web: Odkaz

4 ČSÚ: Databáze národních účtů – HDP výrobní metodou (běžné ceny, [cit. 28. srpna 2024]. Dostupný na World Wide Web: Odkaz

5 Debatu o mizení peněz prostřednictvím úspor má ekonomie za sebou téměř 200 let – v první polovině 19. století se přely Měnová škola (Currency School) s Bankovní školou (Banking School) a debata byla ukončena roku 1844 přijetím Peelova zákona O bankovním privilegiu (Peels Act).