Britská ekonomika směřuje po letech stagnace k rychlému růstu. Nikdo neví proč
Rozumí vůbec ještě někdo tomu, co se děje s britským hospodářstvím? Otázku přímo v titulku svého článku pro list The Telegraph položil letos v únoru Jeremy Warner, jeden z předních ekonomických komentátorů ve Velké Británii. A přesto, že se od té doby mnohé změnilo, otázka zůstává.
Oproti pomalé stagnaci, zamrzlému bankovnímu trhu a neochotě spotřebitelů utrácet dnes Spojené království míří ke světlým zítřkům.
V posledním, třetím čtvrtletí vykázala Británie největší stabilní růst od roku 2009, Mezinárodní měnový fond je ohledně budoucího vývoje velmi optimistický a někteří analytici mluví až o pětiprocentním zvýšení HDP. Ovšem stále nikdo nechápe, proč se to vlastně děje. A podobná nevědomost může být spojená s řadou nebezpečí.
Škrty i pobídky
"Ukazuje to jediné. Tvrdá práce, kterou má Británie za sebou, se vyplatila a země je na cestě k prosperitě," radoval se na Twitteru ministr financí George Osborne. Tvrdou prací měl nepochybně na mysli přísné rozpočtové škrty, které v současné Evropě (pominemeli země zatížené půjčkami od mezinárodních věřitelů) nemají obdoby. Ty započaly už v roce 2010, kdy se konzervativní vláda ujala moci a ohlásila svůj plán eliminovat rozpočtový schodek. Cíli, který se zatím povedlo splnit jen z jedné třetiny, mělo sloužit snížení výdajů o 81 miliard liber (podle tehdejšího plánu – objem úsporných opatření mezitím ještě vzrostl).
Tím to celé začalo. Lze diskutovat o tom, nakolik skutečně mohla úsporná politika způsobit táhlou a nepříjemnou stagnaci, nicméně tyto události na sebe bezpochyby navazovaly. Co mohla zpackat vláda, měla napravit centrální banka. Bank of England se – po vzoru Spojených států a Japonska – pevně držela programu masivní monetární expanze a skupovala vládní dluhopisy od komerčních bank až do současného objemu neuvěřitelných 400 miliard liber.
Ovšem po celou tu dobu zůstala očekávání analytiků nenaplněná. Banky nepůjčovaly firmám ani domácnostem, tím pádem podniky nenabíraly, zaměstnanost se držela na mizerných číslech a spotřebitelé neutráceli. Jakkoli je politika kvantitativního uvolňování celosvětově sporná, v jiných zemích měla bezpochyby alespoň dílčí úspěchy. Ovšem nikoli ve Velké Británii.
Nepomohly ani speciální vládní programy typu Funding for Lending, v rámci kterého centrální banka poskytovala levnou likviditu finančním ústavům pod podmínkou, že ji ve formě levných půjček nabídnou klientům. Zmíněný program neměl prokazatelně v prvním roce fungování téměř žádný efekt. Stejně nelogický byl i vliv domácí měny. V posledních několika letech britská libra několikrát masivně devalvovala (kupříkladu těsně po finanční krizi o 20 procent), což vedlo k optimistickému očekávání, že výsledkem bude růst exportu. Nestalo se.
Proč zrovna teď?
Střih – jsme ve třetím čtvrtletí roku 2013 a vyhlídky Spojeného království se zdají o poznání lepší. Mezinárodní měnový fond zvýšil odhad růstu HDP na 1,9 procenta v příštím roce. To by znamenalo, že bude výrazně lepší než jsou i jiní analytici. Kupříkladu podle Roberta Wooda z banky Berenberg poroste britské hospodářství v dohledné době až o pět procent. I kdyby šlo o fantasmagorickou pohádku, už jen fakt, že podobný názor zní z erudovaných úst, o něčem svědčí.
S optimistickými statistikami se teď ve Velké Británii doslova roztrhl pytel. Britská bankovní asociace uvedla, že finanční ústavy zvýšily půjčky jen za září o 2,9 miliardy liber, nejvíce od začátku eurokrize. Velký podíl mají hypotéky (o nichž ještě bude řeč), ale půjčuje se i firmám. Úvěry malým a středním podnikům rostou dle statistik dvouciferným tempem, navíc s velmi nízkým úrokem mezi čtyřmi a pěti procenty.
K tomu si připočtěme nezaměstnanost, dnes již na poměrně solidní úrovni 7,7 procenta, navíc s výhledem dalšího poklesu. Maloobchodní tržby rostou nejrychleji za posledních pět let. Britové už neschovávají své peníze v bezpečí bankovních účtů – míra úspor klesla o třetinu. Daří se i v Evropě jinak ne zrovna úspěšnému automobilovému trhu – registrace nových vozů letos vzrostla o 12 procent. A vzhůru se šplhají také ceny nemovitostí.
Není divu, že se opět diskutuje o tom, kdo nebo co za náhlým vzedmutím Spojeného království vlastně je. Nabízí se logická úvaha, a speciální opatření od monetární expanze až po vládní škrty byly zkrátka geniálním tahem. Ale proč zrovna teď? Proč ne před rokem nebo dvěma? Na globálním trhu nenastal žádný zvrat, který by měl Velké Británii – která je navíc na exportu poměrně nezávislá – pomáhat z bryndy.
Pozor na bubliny
Ještě v červenci liberálně zaměření ekonomové vládu Jamese Camerona bombardovali s tím, že páchá největší hospodářský hřích současnosti. Rovněž MMF v létě Londýnu důrazně doporučil omezit rozpočtové škrty a varoval před následky. Co se tedy vlastně změnilo? Podle deníku The Wall Street Journal jsou někteří ekonomové toho názoru, že britské hospodářství pomáhá nastartovat finanční trh, na kterém je do značné míry závislé. Ten letos podstatně ožil spolu s tím, jak se investoři začali zbavovat nejbezpečnějšího aktiva na trhu – amerických vládních dluhopisů. Americké bondy už nejsou tak bezpečné jako dřív kvůli neustále oddalované hrozbě technického defaultu. A proto se řada investorů vrací k tradičním akciím.
Rychlý a záhadný vzestup ostrovního království však v sobě skrývá hrozbu, že by nemusel být tak úplně zdravý. Vraťme se o kousek zpátky: úvěry raketově rostou při nízkých bublin. A to tím spíš, když se podíváme na situaci na trhu nemovitostí. Ten byl posledních pět let zamrzlý, nyní ceny vzrostly meziročně o šest procent.
"V současné době nejsou patrné známky tvorby bubliny," uklidňoval Charles Bean z vedení Bank of England. Pravdou je, že jednociferný růst cen nemovitostí není žádná katastrofa.
Na druhé straně má Velká Británie velký problém s inflací (taktéž ne dvakrát ekonomicky ospravedlnitelný). Ta ještě před dvěma lety dosahovala pěti procent, dnes zůstává výrazně nad inflačním cílem dvou procent. Připočtěte si k tomu historicky největší deficit platební bilance v moderní historii země ve výši 57,7 miliardy liber a máte dokonalý recept na cestu do pekel.
V čele Bank of England stojí od letošního června Kanaďan Mark Carney, známý spíše svými uvolněnými postoji. Boj s inflací a s bublinami pro něj – soudě dle jeho rétoriky – nikdy nebyl tím hlavním. Jeho hlavním úkolem bylo oživit ekonomiku. Úkol se však zjevně splnil sám a Carney by měl dávat velký pozor, aby oživení ve Velké Británii nezpůsobilo víc problémů než užitku. Do té doby je ovšem třeba Britům gratulovat. Jejich úspěch nemá v současné západní Evropě obdoby.
Týdeník EURO 45/2013, 4.11.2013