V rámci zahájeného předvolebního boje doprovázeného různými kampaněmi jednotlivých politických stran je možné pozorovat, jak se názorově posunují představitelé stran. Samozřejmě dobře chápou, že jde především o ekonomiku. Vládnoucí socialisté se snaží dokazovat, jak se za poslední léta, kdy jsou u moci, zlepšilo hospodaření české republiky, a to hlavně jejich zásluhou. Průzkumy, které má možnost sledovat každý, nejen předseda vlády, zdánlivě ukazují výkonnost české ekonomiky v růžových barvách. Nicméně také každý dobře ví, že je možné se o nekontrolovaně divoce bující trsy růží pořádně popíchat!

A právě podobně se odehrává pod vládou socialistů značně nekontrolovatelný růst hospodářství jako celku. Vždyť oni přece vidí hlavně růžově, tedy částečně smyslně. Snaží se nám politicko-erotickou rétorikou sdělit, jak se máme skvěle, když HDP roste tak rychlým tempem, a tudíž vzrušivost premiéra rozplývajícího se nad zdánlivě skvělými výsledky toporného vládnutí ukazuje směr velikého uspokojení. Bublinizace v médiích pak může leckterého nerozhodnutého voliče ošálit a navodit atmosféru příjemného vývoje hospodaření státu. Kdo však bedlivě sleduje polistopadový vývoj nemůže si nevšimnout, že se intenzivně rozbujela ekonomická nekázeň. Ve chvályhodné snaze přivést do znovuotevřené země kdysi tak „hrozné“ kapitalisty, aby zde čerstvě investovali naakumulovaný kapitál, se nějak opomnělo rozumné rozložení investic do jednotlivých ekonomických oblastí. V dlouhodobém vývoji se číselně prokazuje, že určující investicí se staly finanční toky do oblasti automobilového průmyslu. Z podstaty investic na tom není nic špatného, ale když se neustále preferují investice do jednoho odvětví národní ekonomiky, tak po čase vznikají nadinvestice produkující nadbytek výrobků, které časem splývají v jeden ekonomický monolit. Nadměrné zatížení dopravních tepen je toho důkazem. S jídlem (kapitálem) roste chuť a následným dominovým efektem se začne rozrůstat a prosperovat hlavně oblast, která, řečeno selským rozumem, nejvíce vynáší. Pak je lehké si domyslet, že v posledních letech bylo počato ekonomické rovnostářství. Místo toho, aby došlo k ekonomické investiční rozrůzněnosti, dochází k socialisticko-investiční jednotě a rovnosti. Proč bychom se netěšili, když nám pánbůh auta dal! Otázkou však zůstává, jestli nás nové automobily dovezou ke skutečné prosperitě, anebo způsobí růst ekonomiky tranzitní.

Kořeny ekonomického rovnostářství a megalomanských investic můžeme hledat v tak neblaze proslulém režimu, kterým naše země prošla. Důsledky neprozíravého myšlení se projevují dodnes, zvláště v řadách vládnoucí levice, která spoléhá na „masy“. Naopak pravicová opozice klade důraz na samostatnost a odpovědnost jednotlivce, podporuje soukromé podnikání a tím i nezpochybnitelné právo soukromého vlastnictví. Vlastním politickým zaměrením tak zároveň podporuje drobné a střední podnikatele, živnostníky, kteří jsou skutečným „motorem“ zdravé ekonomiky. Prioritou je tak ekonomická různorodost nesoucí činnorodost a vitalitu jednotlivých „motůrků“, které vlastním točivým momentem spouštějí k aktivitě ty další.

Při růstu samostatně uvažujících a jednajících jedinců dochází k systematickému rozložení získaného kapitálového majetku. Ne však pro jediného jedince, ale také pro další, ochotné se zapojit do samostatného podnikání na vlastní odpovědnost. I tak se vytvářejí nová pracovní místa. V různých krajích, v různých oblastech, na základě rozrůzněné poptávky. A nejen po automobilových dílech.

Už vlastní rozlohou česká vlast napovídá, že není stavěná na megalomanské nadinvestice, které mají význam a smysl třeba v USA. Jednooblastně preferující investiční pobídky spíše odrážejí ekonomickou krátkozrakost levicově orientovaných stran. Zaštiťovat se růstem jedné oblasti, jedním ekonomickým měřitelným faktem, je jako zároveň preferovat růst jen jedné vládnoucí strany, jdoucí v jednom šiku, s jedním praporem směrem ke světlejším zítřkům zářné ekonomické rovnosti. Učíme se z minulosti tak, jako se učíme z vlastních chyb, pokud chceme v životě růst. Pokud mají růst v budoucnu i růže různých barev, je zapotřebí je vysázet rozvážně a ne nadivoko. V současnosti se naštěstí ukazuje schopnost pravicově orientovaných stran upravit půdu a vysázet záhony pro růže voňavější s ukázněným růstem, na který bude dohlíženo z hlediska ekonomické rozrůzněnosti. Divoce rostoucí investice v podání růžolících socialistů v rámci jednostranně preferovaných finančních toků má za následek omezení podpory v jiných oblastech hospodářství. Tak je potom rozehrána hra nulového součtu, která může vyhovovat snad jenom vládnoucím levitujícím socdemákům, usilujícím jen o další možnost, jak se dostat potřetí k moci a scestně zviditelňovat ekonomické rovnostářství ve stylu po nás potopa. S komunisty v zádech však lze celkový způsob vládnutí levice charakterizovat slovy po nás potupa. Je zřejmé, že červenání se zdravým studem u nich nehrozí. Snad jen v případě, že by byli schopni si přiznat velikou dávku rovnostářské nemravnosti.