Naskytly se nové přitažlivé příležitosti, jak se zabezpečit na stáří. Předčily dříve oblíbené a dotované nástroje, jakými byly stavební spoření nebo penzijní fondy. Paleta možností, z nichž některé tak či onak jsou opět státně podporovány, se rozšiřuje, ale mívají shodný předmět: investice. V období „krajní nejistoty“ kralují „jistoty“: zlato a rezidenční nemovitosti.

Zlato se za posledních 10 let, tedy od roku 2015, zhodnotilo 2,66krát. Absolutně z 1200 USD za troyskou unci na rekordních zhruba 3200 dolarů, kotovaných minulý týden.

S cenami rezidenčních nemovitostí je to složitější. Komodita není nikterak centrálně obchodována, regionální rozdíly jak v absolutních hodnotách, tak v indexech růstu mají veliký rozptyl a jakýsi průměr nelze chápat jako bernou minci. Můžeme se ale, pro srovnání, podívat na etalon trhu největšího, jímž je hlavní město Praha. Zde se nejvíce staví a také nejvíce spekuluje, totiž investuje. V roce 2015 v Praze přišel 1 m² na 60 000 korun. Do roku 2020 tato cena vzrostla na 100 000 Kč za metr čtvereční, což představuje nárůst o 66 procent. V roce 2025 ceny dosáhly rekordních hodnot, kdy se průměrná cena za metr čtvereční pohybovala kolem 150 000 Kč, tedy o dalších 50 % více oproti roku 2020 a proti roku 2015 stoupla o 250 procent, tedy dva a půlkrát. Za cenami zlata tedy bydlení mírně zaostává.

Kdybychom pohlédli ještě dále do minulosti, v roce 2000 se zlato obchodovalo v kursu kolem 255 USD za troyskou unci. Do letoška tak jeho cena vzrostla 12,5krát. Ceny bytů podle České národní banky v roce 2000 činily 50 000 Kč/ m². V Praze tedy cena bytu stoupla do letoška třikrát. Celostátní průměr podle makléřů se pohybuje kolem 125 tis. Kč/ m². Jsme tedy kdesi 2,5 až trojnásobným zvýšením.

To je ale údaj, který bychom těžko obhajovali. Jak již zmíněno, do průměru cen nemovitostí investovat nelze. Tento handicap v posledních letech trošku narovnávají nově vznikající nemovitostní investiční fondy, u nichž lze nakoupit podíly, zatímco konkrétní investice do konkrétních realit realizují realitní experti.

Můžeme se ještě pokusit o srovnání s rizikovými, ale dlouhodobě výnosnými investicemi do akcií. Také v tomto případě, podobně jako u rezidenčních nemovitostí, hodně záleží na tom, kdo ty akcie prodává. Jsou odvětví a jednotlivé firmy, které jdou do laufu a vydělají i dvojnásobek za pár měsíců. A naopak, jiné dlouhodobě stagnují či klesají, až jednou… No, vždyť to znáte. Na konci roku 2000 Dow Jonesův index (DJI) newyorské burzy vykazoval hodnotu kolem 10 500 bodů. Včera burza uzavírala s hodnotou DJI 39 606,57 bodu. To je zhruba 3,77krát výše.

kupní síla rostla rychleji než cena bydlení v Praze

K tomu si ještě připomeňme, že v roce 2000 průměrná mzda u nás činila 13 219 Kč měsíčně hrubého. Loni to bylo 46 165 Kč, to je zhruba 3,5krát více. Kupní síla tak rostla dokonce rychleji než cena bydlení v Praze.

Vítězem investičních dostihů tak zůstává zlato. Ovšem je třeba podotknout, že vlastnictví zlata, na rozdíl od vlastnictví bytu, s sebou nenese téměř žádné provozní náklady. Daně se z něj platí jen jednou, při prodeji a to ještě ne vždy. Byt je nutné udržovat, platit pravidelně do fondů a za společné prostory, daň z nemovitosti se hradí každoročně. Naproti tomu zlato neskýtá žádné výnosy, zatímco byt lze pronajímat a tak z něj určité pravidelné výnosy získávat.

Investiční machři ještě namítnou, že horizont roku 2000 není rozhodující, zejména pro akcie. Také na důchod se má spořit či investovat celoživotně, alespoň 30 let. To jistě platí pro dnešní generaci Z. Ale rok 2000 jsme zvolili proto, že před ním prakticky neexistoval trh bydlení, respektive se teprve rodil za důsledné státní kontroly cen a nájmů. Také až někdy kolem přelomu století se díky investičním a obchodním platformám začaly stávat obchodní spekulace na světových burzách lidovou kratochvílí. Takže to berte jako generační výpověď.

Psáno pro Svět hospodářství