Po rozpočtovém populistovi Obamovi přichází prezident, z něhož mají proč mít obavy byrokraté

Nejprve fakta. Za vlády prezidenta Obamy vzrostl veřejný dluh o 8255 miliard dolarů na hodnotu 105 procent hrubého domácího produktu. Naposledy Amerika dosáhla takového zadlužení po druhé světové a korejské válce. Takovýto dluh byl možný jen kvůli extrémně vstřícné politice Federálního rezervního systému, která stáhla úrokové sazby na úroveň desítky let nevídanou. Jinak by federální pokladna stěží vydržela takovou dluhovou smršť. Zároveň bilance Fedu vyskočila o 2610 miliard dolarů, neboť centrální banka Spojených států kupovala cenné papíry jako doplněk své měnové politiky. Objem likvidních peněz v USA během Obamova vládnutí vzrostl o 5220 miliard dolarů neboli o 56 procent ve srovnání s lednem 2009.

Kuponový prezident

Expanze federálního dluhu a expanze peněžní zásoby zafungovala jako elixír života pro ekonomiku postiženou krizí. Nezaměstnanost zůstává po osmi Obamových letech nízká. Celkový objem podnikových zisků vzrostl o 40 procent. Akciový index Dow Jones posílil dokonce o 116 procent. Také majitelé dluhopisů a dluhopisových fondů mohou jásat. To je důvod, proč Hillary Clintonová má tak mohutnou podporu na Wall Street a mezi velkými korporacemi: trh ji vidí jako pokračovatelku Obamovy úspěšné hospodářské politiky.

Jenomže kromě zmíněného federálního dluhu se v jásotu ozývají i falešné tóny. Obama byl jediným americkým prezidentem, za jehož vlády hospodářský růst USA nepřekročil v žádném roce tři procenta. Nezaměstnanost je sice nízká, ale za cenu poklesu míry ekonomické aktivity obyvatelstva. (Jinak řečeno, část lidí to prostě vzdala a vystoupila z řad práceschopné populace.)

A je tu ještě něco. Obama vstoupí do dějin jako kuponový prezident. Jde o kupony na potraviny, které se rozdávají sociálně slabým vrstvám. Za Obamovy vlády (od roku 2009) počet příjemců potravinových kuponů vzrostl o 36 procent na 45,5 milionu osob. Připomeňme, že šlo o období hospodářského růstu, kdy finanční krize byla úspěšně vyřešena, zaplacena a uzavřena. Jaký obraz nyní vidíme?

Vidíme obraz Obamy jako rozpočtového populisty, který je schopen utrácet na dluh, aby mohl svým voličům rozdávat kupony a jiné sociální výhody. Když nestačí dluh, přijdou na řadu daně. Základní sazba federální daně z příjmu korporací je dnes 35 procent, což je nejvyšší sazba ve vyspělém světě. Stejně vysokou daň z příjmu má již jen Argentina, Čad a Rovníková Guinea.

Jak to, že se americké korporace nebouří a naopak podporují zastánkyni vyšších daní Clintonovou? Protože chytří daňoví právníci umějí v systému najít skuliny a díry. Donald Trump to dobře ví z vlastní praxe, a právě proto navrhuje snížení sazeb a zjednodušení systému. Základní sazba daně z příjmu korporací by měla činit 15 procent (stejnou sazbu federální daně má sousední Kanada) a nejvyšší sazba daně z příjmu jednotlivců má být 33 procent.

Může si ale Trump dovolit snižovat daně? Ano, může. Data ukazují, že inkaso amerických daní z příjmu je prakticky nezávislé na sazbách. Během 50. let, kdy mezní sazba dosahovala 91 procent příjmů, federální rozpočet vybral průměrně 16,5 procenta HDP. Během Reaganovy éry, kdy daně byly nejnižší v poválečném období, se vybralo 17,3 procenta HDP. A za Obamovy éry, kdy sazby opět vzrostly, příjmy federálního rozpočtu činily průměrně 15,6 procenta HDP ročně.

Příliš složitá země

Vraťme se ještě k faktu, že během Obamovy vlády růst americké ekonomiky ani jednou nepřekonal tempo tří procent navzdory příznivé době. Proč Amerika ztrácí dynamiku? Odpovědí je složitost. V roce 1939 – na začátku zlaté éry produktivity – federální zákon o dani z příjmu zahrnoval pouhých 504 stran, uvádí nakladatelství Wolters Kluwer. V roce 1974 to bylo již 19 500 stran. Zlatá éra největšího růstu produktivity teprve končila.

Šokující a drastický nárůst složitosti? Pouhá předehra. Wolters Kluwer uvádí, že v roce 1995 federální zákon o daních z příjmu nabyl na 40 500 stran. O patnáct let později, v roce 2010, to bylo již 71 684 stran. A podle posledních údajů neuvěřitelných 74 608 stran.

Nejde přitom jen o daně. Všemožné regulace, vyhlášky a předpisy zaznamenaly explozivní nárůst. „Jen v roce 2015 federální úřady vydaly 3500 vyhlášek a nařízení, o 900 více než v předchozím roce,“ uvádí webová stránka Donalda Trumpa. Ekonomové John Seater a John Dawson odhadují, že od roku 1949 přišla byrokracie Ameriku na dvouprocentní ztrátu potenciálního růstu ročně – obrovská koule na noze, ztráta třetiny hospodářského výkonu během dvaceti let!

Donald Trump byl pravděpodobně jediný prezidentský kandidát v historii USA, který si souvislosti byrokracie a poklesu tempa vůbec povšiml.

„Regulace se vyvinuly v masivní průmysl, který likviduje zaměstnanost,“ uvedl Trump v projevu pro Ekonomický klub v New Yorku v září 2016, „a tento regulatorní průmysl je byznys, který hodlám zničit.“

Byrokraté, třeste se: toto by žádný levicový kandidát nikdy neřekl.

Autor je ředitel pro strategii, společnost Partners

LN, 10.11.2016