Zpravidla nekomentuji hospodářské záležitosti, necítím se k tomu být dost kvalifikovaný. Spor mezi Nomurou a Českou republikou teď však dospěl to takového stádia a nabyl takových rozměrů, že se v předvolebním období stává velmi výrazně politickou záležitostí. Nemůžu si dovolit ji docela pominout.

Podstata věci je známa: japonská banka Nomura kdysi vstoupila jako spoluvlastník do Investiční a poštovní banky, která v té době byla ve víc než nevábném stavu (pamatuji se, že předtím měla intimní vazby s ODS, např. dle pokynů Hlavní kanceláře zařídila výměnu šéfredaktora v deníku Telegraf, který formálně vlastnila). Myslím, že už tenkrát odborníci upozorňovali, že Nomura není zcela věrohodný partner, nicméně návrh na prodej podílu IPB Nomuře se zrodil ještě v době Klausovy vlády a schválila ho vláda Tošovského.

Nomura dostála své pověsti. O IPB se zajímala údajně proto, že chtěla skoupit akcie pivovarů Prazdroj a Radegast. To se jí povedlo. Podíl v IPB získala do vlastnictví nizozemská firma Saluka, která tam zastupovala její zájmy a od IPB koupila akcie pivovarů prostřednictvím firmy České pivo, která je zase nakoupila za úvěr, jejž si na to u téže banky vzala. Úvěr prý nikdy nesplatila, zatímco Nomura pak akcie pivovarů prodala ze víc než dvacet miliard. Jako laikovi mi tento způsob obchodování připadá zcela neuvěřitelný a ti, kteří Nomuru vybrali, mají politickou spoluzodpovědnost.

Po nějaké době se IPB, takto spravovaná, začala sypat. Lidé vybírali vklady, šířila se panika. Vláda (tentokrát už Zemanova) musela rychle jednat. Národní banka uvalila na IPB nucenou správu. Stalo se tak za dramatických okolností, proti klotovým rukávům v ústředí banky bylo nasazeno po zuby vyzbrojené policejní komando. To je sice detail, ale jeho do očí bijící nepřiměřenost laikovi naznačuje, že něco nebylo úplně v pořádku. Pak IPB připadla za symbolickou cenu 1 Kč Československé obchodní bance. Dnes se ukazuje, že lidé odpovědní za celou akci zřejmě přinejmenším přecenili sílu, vliv a možnosti ČR.

Nomura pak zažalovala v Londýně Českou republiku, že jednak IPB vyvlastnila, jednak že vůči IPB postupovala ve srovnání s jinými českými bankami diskriminačním způsobem a porušila tak dohodu mezi Nizozemskem (Saluka je nizozemská firma) a ČR o ochraně investic. Výsledkem prvního kola arbitráže je rozhodnutí o vině ČR v druhém bodě.

ČR na oplátku zažalovala Nomuru v Curychu kvůli porušení smluvních závazků. Požadovala nejdřív 263 miliard, nyní slevila na 111. Na laika to působí jako licitace a handlování s přídechem klukoviny.

Nynější vláda se sice pokoušela o mimosoudní vyrovnání, ale neúspěšně. Mimosoudní vyrovnání je možné i teď a Paroubek si od něho zjevně hodně slibuje. Laik by řekl, že po londýnském rozhodnutí je pro ně ten nejméně příhodný čas a že je navíc málo důvodů, proč by na ně měla Nomura vůbec přistoupit.

Suma, kterou Nomura požaduje, je čtyřicet miliard Kč. Tedy na osobu včetně nemluvňat 4 000,- Kč. Premiér si myslí, že ČR taky nemusí být postižena žádnou finanční sankcí, odborníci to považují za velmi nepravděpodobné. Druhé kolo proběhne během několika měsíců, možná, že se to do voleb nestihne. Ale i kdyby se to nestihlo nebo kdyby konečná částka byla menší: český člověk je ze své povahy škrtil, a jen představa, že se znovu (po případu Železný) budou z jeho daní platit miliardy odškodného cizákům, ho nepochybně uvede, jak praví klasik, do stavu hladových duchů. A tak není vyloučeno, že dnešní vláda a ČSSD to ve volbách schytá dohromady za všechny zúčastněné: má na rozdíl od ostatních tu nevýhodu, že je právě po ruce.

18. března 2006

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.