Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Vznesu jasno.

Doba kamenna. 1 vyrabi nastroje z pazourku pobliz jejich naleziste. 2 vyrabi hlinene hrnce v miste s hlinou a drevem. 3 plete kosiky u reky s vrbickama. Dohromady vyrobi vice a kvalitnejsi zbozi nez kdyby delali kazdy vsechno. Dokonce se vyplati i kupec, který ty lokality objede a zajisti smenu!!!

To jedna vec. Druha je, ze se ta smena deje dobrovolne!!!

Trh nelze znicit. Pouze ho zdeformovat. Trzni chovani je lidska vlastnost, takze pokud nevybijete vsechny lidi bude existovat i jejich trzni chovani! Treba i zdeformovane a pokrivene. Nesvobodne.

Tomáš Baťa řekl, že POCTIVÝ obchod je takový obchod, po jehož skončení je každý účastník bohatší než před tím.

Ta poctivost v tom hraje roli, řekl bych.

Dá se to také říct, že vztah mezi obchodníkem a zákazníkem má dlouhodobou perspektivu tehdy, když se oba cítí v rozumné míře spokojení. Lépe to vysvětluje, proč se někteří zákazníci cítí spokojeni a vracejí se i tam, kde jsou relativně primitivním způsobem podvedeni.

Autor píše:"Pierre-Joseph Proudhon (otec zakladatel mašíblů) tvrdil, že „vlastnictví je krádež“. Podle Proudhona jediným legálním způsobem nabytí majetku práce! Zda má pravdu posuzujte sami. Tři příklady boháčů, jejichž jména rezonují současnými médii. Babiš, restituční a dotační podvodník. Fiala, majitel státem a vysokými školami dotované rodinné neziskovky, podílník kampeličky peroucí špinavé peníze, která zpronevěřila 140 mil. korun na nákup minometné munice pro Ukrajinu. Lobkowic, šlechtic jehož předkové získali obrovský majetek v době pobělohorské, kdy se podíleli na ražení bezcenné "dlouhé" mince, za kterou nakupovali majetek zabavený popraveným nebo vyhnaným nekatolíkům.

Ovšemže pravdu nemá.

Pokud by měl, pak byste vše, co vlastníte, musel vlastní rukou vyrobit, nebo vystavět.

I ty příklady jsou spíše agitka, než příspěvek do ekonomické diskuse.

Jestli bych si dovolil podat trochu jiné vysvětlení.

Jde totiž o to, že už v tom úvodním příkladu je uveden zjednodušený vztah v jedné atomární transakci,

-založený na tom předpokladu, že sama ta transakce žádné vlastní náklady nemá.

Pokud je má, tak se to pak celé dosti komplikuje.. Už v tom úvodním příkladu. Řekněme že pan Růžový a paní Fialová bydlí dál od sebe. Takže jejich produkty mezi nimi převeze dopravce pan Řidič. Který si ovšem za ten převoz (v rámci své preference) odřízne půl bochníku pana Růžového a čtvrt kila masa paní Fialové. Budou ještě oba spokojeni? Asi už už míň.. Měli si náklady transakce spočítat předem.

Jenomže - tohle je pořád atomární transakce. Ovšem, praktická ekonomika funguje úplně jinak, na základě dodavatelských řetězců-

Kde na začátku je zemědělec, pak zpracovatel, pak třeba obchodník1, obchodník 2, a až na konci je "koncový prodejce - v kamenném obchodě, a až ten produkt prodává koncovému zákazníkovi. A samozřejmě že každá ta transakce mezi články svého řetězce má svoje náklady, které se postupně kumulují a navyšují tu koncovou cenu pro zákazníka.

Jenomže to není všechno - asi je jasné, že ty jednotlivé mezičlánky vůbec nenakupují ty produkty podle svých preferencí (tj. že dejme tomu obchodníkovi ani to hovězí chutnat nemusí) - ale nakupuje ho "za účelem dalšího prodeje" - čili se na tom skutečně snaží vydělat. Nakoupit co nejlevněji a prodat co nejdráž...

Jak jinak...

Vy víte o "zákazníkovi" který si zjistil že může dostat krabičku sardinek za 10 Kč pokud si jich v Hamburku odebere minimálně 10 tun a pak je "zklamán" že v Ostravském Albertu za jednu konzervu musel dát 40Kč?

To je všechno pravda, ale proč je teda vězňovo dilema v každé učebnici ekonomie? Mám dojem, že slouží k vysvětlení toho, proč nefunguje Nashova rovnováha, tj. proč kartelové dohody nevydrží dlouho.

Ve své ryzí podobě se dá Prizoners dilema použít třeba na vysvětlení toho, proč v případě dvou dodavatelů a jednoho odběratele cena klesá (pokud se nezmění pravidla hry, např, že dodavatelé se mohou dohodnout).

Pak máte rozvedení, tedy, že dilema může vyřešit mafie tím, že změní payoff v těch daných situacích (externí faktor změní hru). Například zajištěná smrt včetně rodiny v případě přiznání, či naopak postarání se o rodinu během pobytu za mřížemi. Toto bohužel bývá nadužíváno při ospravedlnění různých regulací. (lidi nedomyslí vliv regulací v případě dlouhodobé opakované hry).

Kartelové dohody mohou fungovat velmi dobře a dlouhodobě, proto musely být zakázány - i například dohody ve výběrovém řízení. Opět se dají upravit podmínky payoff tak, aby se to vyplatilo. Ostatně self regulace v anglosaschském světě (komora udělující a odebírající licenci, stanovuje podmínky pro provádění činnosti) je příkladem v podstatě kartelové dohody, povolené.

Prizoners dilema je v podstatě jenom teaser to velké oblasti, kterou pro jednoduchost lidi nazývají teorií her. Aspoň tak se mi to jeví, ale nikdy jsem ekonomickou učebnici nepsal (a ani nebudu), tak se jenom dohaduji, proč to tam cpou.

Vězňovo dilema by se dalo mnohem šířeji uplatnit v otázce "Mám kolaborovat s režimem, nebo ne?".

A jak řada vysoce působících politiků ukazuje, tak strategie, kdy hlásám to, co vyžaduje režim okolo, vede k tomu, že se mi otevřou i ty nejvyšší státní funkce.

Vy snad znáte situaci, kdy někdo v jedné a té samé době otevřeně spolupracuje s nepřítelem a přesto se mu doma otevřou i ty nejvyšší funkce?

A znáte tu pohádku: Jak dědeček měnil, až vyměnil?

Autor by měl dodat, že toto hodnocení směny najdeme v liberální (neoklasické) ekonomii, která skutečně pavědou je, protože pracuje axiomatickým způsobem. Na axiomech lze budovat matematické a logické modely, nikoliv vědu o reálném světě a už vůbec ne o chování živých bytostí. Axiomatický systém není možný v žádné přírodní, ani společenské vědě a nenajdeme ho tudíž ani ve fyzice. Ekonomie je v tomto raritou, protože všechny vědy tento způsob "zkoumání" zavrhly jako nevědecký, odpovídající středověkému myšlení.

Model liberální ekonomie je založen na tom, že mnoho reálných faktorů prostě ignoruje, např. informační asymetrii mezi jednotlivými aktéry trhu. Pochybuji, že autor by byl schopen vůbec hájit své teze v normální diskuzi, protože v článku na sebe prozrazuje, že hlavní odpovědí je, že argument protistrany je logický lapsus. (Tvrzení není důkaz!)

Klidně pochybujte, zřejmě byste v diskusi s autorem neobstál.

> Vypovídat je vždy výhodnější mlčení.

To jako že 5 je menší než 1?

Existuje asi mnoho soudních sporů týkajících se obchodu, kdy je prodávající nebo kupující nespokojen s proběhlým obchodem. A existuje asi také nekonečně mnoho důvodů, které je k nespokojenosti vedou.

Jak má soudce rozhodnout? Jaké argumenty má soudce napsat do soudního rozhodnutí? To je důležité. Chci říct, že soudci nepomůže obecné ekonomické tvrzení, že při transakci mají být oba účastníci spokojeni. Toto obecné tvrzení je na nic. Je to akademická zbytečná debata.