„Chytrá“ karanténa má do čínského dozoru naštěstí daleko. Technologická opatření ale přinášejí i jiné problémy než průlom do soukromí
Šíření Covid-19 Českem není problém ani tak technický, jako institucionální. Že synové a dcery národa Františka Křižíka dokázali za pár dní vyvinout plicní ventilátor nezatížený licencí a že se na jeho výrobu za pár hodin vybralo deset milionů, je doják – jenomže českému zdravotnictví nejvíc chybí sestry, které by se o lidi na už instalovaných přístrojích postaraly (viz 1.08:30 až 1.12:10). Káva zdarma potěší, ale nájem nezaplatí.
Netechnické problémy samozřejmě mají nouzová technická řešení, jak ví každý, kdo v kupé plném dětí nasadil sluchátka. Nejvíc se teď upínáme k chytré karanténě – až se po testovacím provozu na jižní Moravě rozjede po Velikonocích celorepublikově, krizový štáb navrhne uvolnit část omezení, sliboval Roman Prymula ještě jako jeho šéf. Podívejte se do východní Asie, kde dokážou dohledat, otestovat a izolovat jednotlivé případy, a díky tomu zatím nemuseli uvést do stáze celou společnost.
„Zatím“ zdůrazňuju, protože Japonci už kvůli rostoucímu počtu případů začali zvažovat lockdown Tokia. Japonci – ti, kteří umějí dělat věci precizně. Jaké vyhlídky pak máme s přihlédnutím k březnovým fuckupům veřejné správy my?
Zdeňku, natoč Parazita
O chytré karanténě platí to, co o Německé demokratické republice – když na nějakou vlastnost musí upozorňovat název, pochybujte o ní. Systém, ve kterém budou moci hygienici využívat s pacientovým svolením záznamy mobilních operátorů k tomu, aby mu osvěžili paměť, kudy virus roznášel, není „chytrý“. Je to základ, který mohl fungovat od začátku. Většina nemocných z první vlny lyžařů a jejich blízkých pravděpodobně má telefon s iOS nebo Androidem. Obě platformy umějí zobrazit velmi přesnou historii polohy. Vědí to hygienici? Prosili pacienty: „My vám tam nebudeme koukat, ale kdybyste si to tady a tady rozklepl a prošel, pomohl byste nám zachránit pár životů?“ Pokud ano, super – ale těžko čekat, že bude chytrá karanténa výrazně efektivnější. Pokud ne – dát těmhle lidem další nástroje a doufat v asijské výsledky je jako koupit Zdeňku Troškovi vybavení korejských filmařů a čekat, že natočí Parazita.
Opět: postupující nákaza není problém technický, ale institucionální. Úřady nedokázaly ohlídat dodržování karantény, když v ní byly stovky lidí – jak si ti samí lidé poradí s desetitisíci? Jak umíme pomoci nemocným, kteří žijí sami mimo dosah rozvozů, nebo rodinám, které nemůžou nakaženému vyčlenit část domu? (Na různých místech světa se k izolaci využívají uvolněné hotely. V Česku se nakažení senioři vraceli zpátky do domova důchodců.) S masovým testováním, které má s chytrou karanténou přijít, se pojí komplikovaná matematika falešných pozitiv a negativ – poberou ji lidé, kteří k prvotní indikaci používali zcela nevhodné rychlotesty? Současná plošná omezení jsou frustrující, ale představte si, že v příštích letech budete muset několikrát ze dne na den zůstat s celou rodinou doma a zbytečně vystrašení, protože si při testování prováděném při každém výskytu viru v okolí někdo z vás vylosuje právě falešné pozitivum.
Nejspíš to nejsou argumenty pro to nedat chytré karanténě v navržené podobě šanci. (V té, mimochodem, nejde o průlom do soukromí, jak se často píše: poskytnutí dat je dobrovolné.) Jen se nemůžeme upínat k tomu, že nás za pár týdnů vrátí k čemukoliv, co by vzdáleně připomínalo fungování společnosti před pandemií.
This episode of Black Mirror sucks
Vedle státní chytré karantény tu jsou další pokusy čelit pandemii dohlížecí technikou. Nejznámější je rozšíření aplikace Mapy.cz o funkci upozornění na kontakt s nakaženým. V Praze je dnes jeden známý nemocný na necelé dva tisíce obyvatel, za několik dní to pravděpodobně bude jeden na několik set. Pokud nemůžete zůstat v úplné izolaci, s nakaženými tam přicházíte do kontaktu denně, jedou s vámi metrem, nakupují s vámi v obchodech. Ještě před zahalením do roušek a dodržováním odstupů ovšem průměrný nemocný nakazil jen zhruba dva lidi ze všech, které poprskal, kterých se dotýkal, se kterými se líbal. Ze všech překřížení tras nemocného je opravdu rizikových naprosté minimum a fičura hrozí přehltit zdravotnický systém vystrašenými lidmi dožadujícími se testů. Nástroj Seznamu je o to absurdnější, že z geolokace nejde poznat, jestli byl nemocný deset pater pod vámi nebo třeba ve vedlejším, stavebně zcela odděleném vchodě – na dvourozměrné mapě se i tak překryjete.
Ve facebookové skupině Covid19cz.cz – Data proti Covid se pak bez výraznější oponentury objevují návrhy na dohlížecí systémy nedobrovolné, jako jsou termokamery na veřejných místech. Zůstává tu problém s planými poplachy: část infekčních zvýšenou teplotu nemá, část neinfekčních ano. Přibývá problém s náklady: termokamery s dostatečným rozlišením jsou drahý špás pro zemi, která má problém zaplatit sestry. Někdo navíc musí obraz z kamer sledovat, někdo jiný by musel lidi s teplotou odchytávat a zjišťovat, jestli jen nedobíhali tramvaj. A hlavně, což neplatí jen pro termokamery: čím si dovolíme bojovat s virem, to tu s námi pravděpodobně zůstane navždy.
Čínští aparátčíci se týdny pokoušeli skrýt lokální epidemii před světem – teď o možnosti nebo nemožnosti Číňanů pohybovat se na veřejnosti rozhoduje QR kód v mobilní aplikaci. Británie se vycukala z pokusu o kolektivní imunitu – teď tam jsou lidem, kteří porušují lockdown, v patách drony. Česko nedokázalo včas zajistit zdravotníkům a ošetřovatelům základní ochranné pomůcky. I když je pozitivní, že se tu stát zatím nerozhodl zaplatit za vlastní chyby soukromím občanů, dystopické nápady mediálním mainstreamem obdivovaných nerdů plus úroda drobného bonzáctví a šikany bezmocných varují, že část těch občanů zaplatí právy víc než ochotně.
Převzato z magazínu Finmag.cz se souhlasem redakce