Peking postrádá polovodičovou suverenitu. Možná proto nechává Tchaj-wan svobodný

Která globální průmyslová společnost je pravděpodobně nejméně postradatelná pro světovou ekonomiku? Není to žádná automobilka, žádná strojírenská, chemická či farmaceutická firma. Je to slévárna. Ovšem slévárna zcela mimořádná.

Anglický termín „foundry“ (slévárna) se používá mimo jiné jako termín pro označení výrobce polovodičových čipů na zakázku. Na tomto trhu má 56procentní podíl společnost TSMC (Taiwan Semiconductor Manufacturing Company). Ten navíc stále roste, ale hlavně, TSMC vlastní nejmodernější technologie pro výrobu čipů se šířkou vodiče pod deset nanometrů. Nanometr je miliontina milimetru. Představte si vzdálenost kilometr: jeden milimetr se má ke kilometru jako nanometr k milimetru. Jiné srovnání: přibližně jeden nanometr měří molekula glukózy, nejjednoduššího cukru.

Pár znepokojivých scénářů

Na světě existují desítky dalších polovodičových „foundries“, ale žádná není tak nepostradatelná. Na TSMC závisí firmy jako Apple, Nvidia, Qualcomm, Broadcom, Mediatek, AMD a Intel. Poslední dvě významné americké korporace si nechávají u TSMC vyrábět čipy z toho důvodu, že jejich vlastní výrobní technologie nejsou dostatečně velké ani dost moderní.

Je pravděpodobné, že čipy vyrobené TSMC máte ve svém mobilu, počítači či v jiném zařízení. Bez TSMC by se elektronický průmysl zastavil. Další velký výrobce Samsung má jen 18procentní podíl na trhu. Budovat nové továrny je nákladné, a hlavně náročné na speciální know-how. Přenášet výrobu k jinému výrobci extrémně obtížné. Výpadek by trval roky a pro světovou ekonomiku by byl svízelnější než covid nebo minulá finanční krize.

Jistě jste zaznamenali řadu měsíců trvající potíže způsobené přechodným nedostatkem některých čipů pro automobilový průmysl. Automobilky mají tisíce téměř hotových vozidel na skladě, čeká se na dodávky čipů, aby mohla být zkompletována. A nyní si představte, že TSMC, patrně nejvýznamnější oligopol na světě, omezí výrobu z velké části nebo dokonce úplně. TSMC by to neudělal dobrovolně. Lze si ale představit pár znepokojivých scénářů.

V první řadě, Čína stále nahlíží na Tchaj-wan jako na „vzbouřeneckou provincii“. Ke zvláštnostem čínské politiky patří fakt, že Peking nijak Tchaj-wan nebojkotuje. Naopak, vítá tchajwanské investice na svém území. Ale co když se jednou moci chopí představitelé ještě tvrdší linie, než zastává nynější čínský vůdce Si Ťin-pching? Anebo Si dospěje k názoru, že Čína je již natolik silná, aby mohla Tchaj-wan obsadit vojenskou silou?

Existuje možnost, že by továrny TSMC byly během invaze poškozeny. To by ochromilo světový polovodičový průmysl na řadu let. Ano, komunistická Čína má vlastní kapacity, ale ve srovnání s Tchaj-wanem hraje technologicky druhé housle. Kromě toho, přenos výroby je velmi náročný a ne zcela samozřejmý. Dále je možné, že by se invaze výroby nedotkla a čínští komunisté by chtěli pokračovat jako dříve. Nicméně sama TSMC je závislá na dovozu technologií z USA a z Nizozemska (jde o společnost ASML, mimořádný zjev mezi evropskými technologickými firmami). Případné mezinárodní sankce podobné těm proti Rusku po anexi Krymu by mohly mít podobný efekt jako fyzické narušení výroby.

Nepřípustná ztráta tváře

Zde je třeba zdůraznit, že katastrofický scénář by za současných okolností mnohem víc poškodil Čínskou lidovou republiku než Západ. Komunistická Čína stále těžce zaostává za americkými technologiemi. Budeme-li hovořit o „národní polovodičové suverenitě“, Peking ji stále postrádá. Což je možná vážný důvod, proč nechává Tchaj-wan žít svobodně. Představme si však, že ČLR za několik let americký náskok srovná. Invaze na Tchaj-wan a odstávka TSMC by Čínu nepoškodila (neboť už bude mít tou dobou špičkové kapacity na svém území), ale těžce by dolehla na USA a zbytek Západu.

Za takových okolností by Peking mohl diktovat světu své podmínky. Všichni by záviseli na ČLR, bez níž by se neobešla výroba žádné vyspělé elektroniky. Naštěstí je náskok Tchaj-wanu (v oblasti výroby čipů) a Nizozemska (v oblasti výrobních technologií) natolik velký, že podobný scénář nehrozí. Holanďané se mimochodem nechali přesvědčit Spojenými státy americkými, aby své technologie neprodávali do Číny ze strategických důvodů.

Je ale teoreticky možné, že demonstrace vojenské síly ČLR nakonec donutí tchajwanskou vládu, aby přiměla TSMC spolupracovat s komunistickou Čínou, nebo dokonce aby omezila dodávky na Západ. K tomu se však Tchaj-wan zatím rozhodně nechystá. Naopak staví supermoderní továrnu v Arizoně a počítá s další výrobou mimo své území.

Ideální by bylo, kdyby Peking konečně psychicky dospěl, rozloučil se se svou dětinskou „politikou jedné Číny“ a uznal Čínskou republiku (tedy Tchaj-wan) jako suverénní stát. Mnohá zbytečná rizika by odpadla. Jenomže pro Peking by šlo o zcela nepřípustnou „ztrátu tváře“. Hraní si s ohněm naopak je v rámci této mentality zcela přípustné.

LN, 9.7.2021

Autor je ekonom, Algorithmic Investment Management, a. s.